Dítě nebo potrat, aneb jak se správně rozhodnout?

Tak s takovými lidmi se já opravdu nescházím, protože moralisticky jsou tito lidé pro mne chudáci pokud mají takový názor, že jim dítě zkazilo život. Každý si to může zařídit jak chce. A když chce, tak jde všechno. To je to samé jako když tady někdo napíše, že ho život nebaví a co má dělat. Co asi? Dělat něco aby ho ten život bavil. A nefňukat nad sebou. Fňukat umí každý, ale bojovat a žít jen málokdo. Ať si ty ženské dají klidně za den lahvinku vínu a chlastají a kouří a brečí nad sebou, když se neumí smířit s tím, že to dítě mají a neumí ho mít rády. A takových žen je málo, protože podle mě každá ženská má v sobě pudy se o dítě postarat a mít ho ráda. A ty, které to dítě rády nemají těch zase tolik není.
Ženská, která ty děti většinou nemá ráda je ženská, která nebude spokojená nikdy a z většiny její štěstí je jen chlap, který jí například opustil. Je to jen věc každého jak se k tomu postaví, ale jestli má někdo názor, že s dětmi se žít nedá a život s dítětem je horor, tak ten ať opravdu nesouloží a nebo na ten potrat jde. A snad si za 20 let uvědomí o čem ten život je. Jasně, že každý má své priority a cíle, ale házet vše na dítě? To dítě za nic nemůže.

absolútny súhlas. A už keď sme pri tom ,,obmedzovaní,, čo tým všetci myslíte? Samozrejme, že život sa zmení od základov, keď príde dieťa. Menej alkoholu, fajčenia, vysedávania na káve? Poznám pár žien v mojom veku(22) čo už majú dieťa, a jedna mi hovorila, že až po pôrode sa jej začal život. predtým chodila po diskotékach, a teraz si síce občas vyrazí(myslím, že raz za 2-3 mesiace sa to dá, starí rodičia sa len potešia, ak sa môžu zasa zahrať na rodičov) ale hlavne chodia aj s partnerom do prírody, čo predtým nikdy nechodili, toto leto boli aj na dovolenke pri mori, a to ich bábo má necelý rok, a okrem iného tiež ukončila školu. Mne to nepríde veľmi ako obmedzovanie. A sťahovať sa dá aj s bábätkom predsa, síce ťažšie, ale deti môžu lietať už tak od 3-4 mesiacov, a to aj do USA.

JJ dříve lidi žili více rodinně. Teď každý materiálně. Chodit na diskotéku a užívat si nezávazného sexu. Propít výplatu. Střelit si nosem nějakou drogu. Udělat si VŠ a pak se hnát za kariérou, která neexistuje. Ve výsledku každá dřepí za počítačem, má zklopené uši a je ráda, že po ní nikdo nic nechce. Dnešní ženy ze sebe dělají muže. Nebo služky ještě větší než dříve. Dneska totiž ženská chodí do práce tam maká od do. Přijde domů dělá od do. Chlap jde jen do práce a z práce a dělá ho...ženská pracuje pomalu 24h denně. A pak aby muži neměli chudáci nějaké závazky, tak vše nezávazně a ono to funguje dobře, protože ženy jsou také nezávislé, ale jak jde o potrat a miláček si to třeba nepřeje, tak už čeká v čekárně a jde to dát pryč..To je realita. A to dítě tedy ve 30 a výše. Kdy už nám z nás samotných hrábne. Opravdu si nic nevymýšlím. Jen pozoruji co se děje kolem. Nebo co se tady píše. Ženské platí nájmy, jídlo, starají se o miláška aby mu nic nechybělo a jak přijde dítě, tak je katastrofa. Já osobně beru antikoncepci dítě teď neplánuji, ale kdybych otěhotněla, tak vím, že si ho nechám. Nemám totiž problém s tím, že nemůžu na diskotéku. Když si chce někdo užívat, tak to vidím tak, že se někdo sebere a jezdí léta po světě sbírá zkušenosti. Znám opravdu pár lidí, kteří by vyloženě řekli, že si život užívají. Ano užívají, ale většina stylem: Je pátek a víkend jdeme pařit. Nemyslím to nijak zle, ale ty názory tady mě poslední dobou hodně namíchly. Kolikrát si říkám, že to snad nenapsala ženská, ale chlap. Dříve ten chlap byl alespoň chlap. Holka je těhotná? Byla svatba. A neřešilo se, že ještě nemáme LG TV, ještě nemáme auto atd.

Ať si každý dělá, co chce. Ale jakmile budou ženské ztrácet zodpovědnost, tak ať se nediví, že ji ztrácí jejich polovičky..Zase jsem se akorát zamotala a rozepsala o něčem, co je stejně k ničemu asi si od tohoto serveru budu muset dát pauzu )))

A z okolí mužů kolem 40ky jak tak poslouchám, tak nezávazný 40ník si představuje svou manželku kolem 25 let věku. Tak aby jste se jednou dámy neprobraly ve 35 na kosmetice ( kvůli vráskám a celušce na prdeli), že vám něco uteklo a žádný vás nechce. To teprve přijdou poplachy a budete vysílat signály na kilometry daleko jak zoufale chcete svatbu a dítě.. netřeba se rozčilovat on to každý jednou zažije sám. Sám sobě štěstím strůjce.

Přesně tak, "užívat si" života neznamená jenom posedávat někde v baru nebo sbalit chlápka na diskotéce

Reaguji na panda08: No to súhlasím, určite je to o dosť ťažšie s dieťaťom. Ale ja sama poznám viac dievčat, ktoré bez problémov dokončili, alebo zachvíľu dokončia školu aj s dieťaťom. A ďalšie vzdeanie tiež nie je taký problém, pokiaľ niekto chce. Dieťa nezaberá čas 24 hodín denne, aspoň po pár mesiacoch, jedine žena nemôže chodiť z domu kedy sa jej zachce a pokiaľ si vie rozložiť čas, tak ho má aj na iné aktivity. Je to vec názoru. Ale samozrejme že každý sa musí sám rozhodnúť, čo s vlastným životom.

Reaguji na minax:
Proč si zbytečně komplikovat život ve 23 letech,když to není nutné.
Proč se vázat,když je tolik fajn aktivit,které s dítětem prostě nejdou protože mít dítě znamená starat se a ne ho hodit na krk babičkám,tetám a dalším příbuzným.
Pár by si měl nejprve užít spolu dovolené,společný život a pak až mít dítě,až po něm společně zatouží styl stalo se,tak si ho necháme a dál se uvidí je k ehmmm ničemu.Minimálně jeden z páru je zaskočen a nepřipraven.

Pro mě znamená užívat si život třeba i to, že když se mi nic nechce, můžu si celý večer číst, dát si vanu a prostě být v klidu. Nebo si řekneme s přítelem máme teď čas, pojedem tam a tam a prostě jedem, nebo si jen tak neplánovaně zajdeme na kafe, do kina. A tohle všechno pro mě znamená nevázat se a užívat si. Samozřejmě, s dítětem to jde taky, ale nevidím důvod, proč to uspěchat a neužít si ještě pár bezstarostných let.

Cituji Kajulina: Byli jste některá z Vás v podobné situaci?

Ano, byla jsem v podobné. Konkrétně v téhle:

Věk 21 let.

Dítě jsem si nechala, dneska je o hlavu větší než já. A mám i druhé, školáka. Partner měl jasno hned.

S dítětem jsme zvládli (museli jsme, co taky jiného) vybudovat zázemí, já si dodělala školu, vztah máme funkční a finanční zázemí leželo od začátku na bedrech partnera, já se přizpůsobovala situaci. Dnes už mám pracovní prostor otevřený prakticky úplně.

Dítě jsem jako omezení nevnímala, ale já jedu bum bác, ať to sviští na cvičišti, žádný sjaní s mladou paní. Prostě beru věci tak, jak jsou. Ale byly i perné chvilky, to samozřejmě. Nicméně si troufnu tvrdit, že jsme to zvládli. A to mě těší.

A co do jákéhosi zpětného ohlédnutí? Udělala jsem dobře, mám kolem sebe příliš mnoho holek 30+, které mají problémy s otěhotněním, s partnerskými vztahy, po cca 10 -20 letech, kdy jen pracovaly, už je ani ta práce nebaví.

Jsou ve věku, kdy jsou dávno dospělé a tak nějak neukotvené, poztrácené...jen ví, že to není ono a že s časem, který měly, mohly naložit líp....

Já bych třeba nedokázala jít na potrat, fakt ne. Je mi 26, dítě aktivně rozhodně neplánuju, ale kdyby se stala nehoda (jakože se je snažíme co nejvíce eliminovat), tak bych si dítě prostě nechala. A můj partner k tomu přistupuje stejným způsobem. Bavili jsme se o tom, co by bylo, kdyby se nehoda stala (zvlášť proto, že jsem v posledních dvou měsících brala dvakrát ATB a tam člověk nikdy neví...), takže nepřipravený by fakt nebyl......myslím si, že tohle by si měl vyjasnit každý pár mezi sebou, protože sexuální život prostě přináší riziko nplánovaného těhotenství a vyjasňovat si to až potom je pozdě.......A pokud to má pár vyjasněn, tak to může v pohodě klapat i když se stane nehoda a oni si dítě nechají...Já taky nebyla přímo plánovaná a nemyslím si, že by to byl pro naše nějaký problém....

Pro zakladatelku: Je to jen na Tobě, nikdo jiný za tebe nerozhodne. Já v Tvé situaci bych si dítě nechala byť s tím, že bych si mírně zkomplikovala již naplánované události. Ale plány málokdy vycházejí.......Jenže Ty můžeš mít úplně jiinou náturu a musíš si sama v sobě srovnat, jestli jsi schopná smířit se s potratem nebo ne.....
Jinak mzinámi, zkomplikuje a omezí člověku život lecos - i prostě sestěhování s partnerem a odstěhovánís e od rodičů, kdy najednou musí člověk vše obstarat sám a ne jen čekat na oběd (například) a přitom si číst...To samé přináší například nástup do práce.....Ale přesto je většina uživatelek Omlazení pro co nejdříívější se osamostatnění se.

Hele a tobě jako svobodné mladé holce nebylo blbé žebrat na ÚP?
Co slovo, to perla...

souhlasím s Pandou, Tiakia, Tuxee, Lady Flame ... a to dítě rozhodně chci, ale až bude správný čas...a rozhodně omezováním nemyslím diskotéky, na ty nechodím a nikdy jsem nechodila...navíc chci být nejdříve zajištěná a připravená, netoužím po tom mačkat se s přítelem a dítětem v 1+1 a řešit, které plenky koupit, abychom měli kromě těch plenek i na jídlo, chci dát dítě do dobré školky i kdyby se tam mělo platit školné, chci aby se věnovalo sportu, jazykům nebo třeba hře na hudební nástroje, když bude chtít a opravdu mu nechci říkat, že do tenisového kroužku nemůže chodit, protože maminka s tatínkem nemají peníze na raketu a na školné ...trochu jsem to teď vzala hodně do budoucna, ale snad víte, co tím myslím

jinak teď samozřejmě mluvím o jednom potratu, nesouhlasím, že se má chodit na potrat jak do cukrárny a kdyby šlo u zakladatelky už třeba o druhý nebo třetí potrat, asi bych ji taky radila jinak...ze zdravotních důvodů

já myslím, že zrovna v této diskuzi by se měl psát věk a rodinný stav , protože jinak bude znít rada od 22 leté studentky s partnerem a jinak třeba od 35 leté bezdětné ženské bez partnera, které prováhala, co mohla...

Debata se rozohnila a Kajulina už nějak nepíše. Ať už se rozhodneš jakkoliv, je podle mě důležitý, abyste se s partnerem shodli a spolu to nějak zvládnete.
Jinak mě chybí taky rok do konce, kdybych otěhotněla, tak bych na potrat jít prostě nedokázala a můj partner by s tím taky nesouhlasil, takže já mám rozhodování ulehčený. Ale ideálně bych to chtěla všechno postupně. Jenže málokdy je život jak si ho vysníme...

To je všechno pravda jenže pořád je člověk sám za sebe.
Ve chvíli,kdy je na světě dítě už to nejde vrátit a matka má závazek na dalších dvacet let.U všeho se dá říct už nechci a najde se možnost jak situaci změnit.U dítěte to nejde.Tedy nepíšu o osobách,které dají děti do dětských domovů,protože to není úplně normální situace.