Život, jaký žiji II

Promiň ale tobě se nedá poradit nic jiného než hodně dobrý psycholog. Jinak co se týče brýlí, tak i brýle jdou vybrat tak ať ti sluší.

Přijdeš mi, že řešíš blbiny. Hlavně přirovnávat brýle k protéze ?? Nosím brýle od 16ti let a žiju, dneska se dají vybrat hezké brýle, které sluší - můžeš si vybírat mezi spousty barevy,tvarů, s obroučkami nebo bez zkrátka na co jen pomyslíš. Můžeš ze svého problému se zrakem udělat výhodu a mít brýle jako doplněk. Řekla bych,že Tvůj problém je spíš v Tvé hlavě a ne v Tvém okolí....takže souhlasím s Kobitkou,že by Ti spíš pomohl psycholog než cokoli jiného. Btw pokud Tě okolí posílalo ke kadeřníkům a podobně tak bych se zkusila zamyslet nad tím,zda třeba v něčem nemají pravu a zda jsi toho kadeřníka opravu už nepotřebovala.

Vosmajdo, vždyť to, co jsi napsala, odpovídá tak 13 letému děvčeti, kterému na školní prohlídce zjistili špatný zrak. Já Tě na jednu stranu chápu, v brýlích vypadám jako paní učitelka, když si je ze srandy zkusim od mamky, ale ty se daj přece vybrat pěkný, aby Ti seděly, přizpůsobit jim líčení apod. Zkoukni časopisy, net atd.
A že máš pocit, že to je jak když odložíš protézu... Já vím, žes psala, že o nemocích a smrti číst nechceš... Ale uvedu Ti přesto příklad na sobě. Já mám rakovinu prsu, přijdu domů a odložím "vlásky", vemu šátek a věřím tomu, že pro přítele jsem pořád hezká. Jasně, že nejsem, když se vidim v zrcadle bez paruky a nenamalovaná, je mi ze sebe hodně, ale opravdu hodně smutno, vzhled pro mě vždy byl a stále je, moc důležitý.
Spíš mi prijde, že ty ve svém okolí nemáš štěstí na lidi, že Tě nedokážou ocenit anebo si jejich řeči, který ani nemusej myslet vážně kolikrát, moc bereš?
Už si přesně nevzpomínám, o čem je Tvůj předchozí zápis, ale že Tě pochválej za domácnost, to je přeci dobře, né? Já mám teda vždycky radost, když mi partner pochválí třeba jídlo atd. Já ho taky přeci chválim za to, že se mu něco povedlo, že něco opravil, zařídil atd.
A ty chválíš svýho chlapa, když to chceš od něj?

Jsem překvapená z Tvého příspěvku. Tento problém je snad jednoduše řešitelný. Píšeše, že nemáš peníze na kontaktní čočky. Většina lidí si myslí, že čočky jsou drahá záležitost, ale můžeš je mít už za 200 Kč měsíčně. To by třeba stačila nějaká malinká brigádka, třeba roznášení letáků

Nosím čočky od 16 let, to znamená už 11 let a je to fakt v pohodě. Taky bych nesnesla brýle, zkoušela jsem je nosit. Měla jsem je na sobě párkrát a pak skončily v šuplíku. Čočky jsou pohodlnější. Dioptrie mám na každém oku -4, takže bez čoček bych byla namydlená Mám ty, se kterými můžu měsíc v kuse spát, tak mě ani netrápí, že si je před spaním musím sundat a pak nevidím třeba na monitor, když ještě něco potřebuji.

Zkus to nějak vymyslet s těmi penězi, bude se Ti lépe žít!

No přesně, čočky už nejsou tak nákladní záležitost, jako kdysi. Když se v brýlích necítíš nenos je - myslím, že i bez nich máš trochu problémy sama se sebou, tak k čemu si je ještě přidávat ? Jak vypadáš, to nevíme, takže nelze poradit, co by se dalo vylepšit - a tu první část si jdu přečíst
Mne to tak přijde, jak to čtu, že se v tobě pere ta, kterou bys chtěla být s tou "slepicí" , jak ty říkáš. A slepice vyhrává, protože ty máš strach sama ze sebe a ještě víc z reakcií okolí. Más strach říct : dneska nevařím, k večeři jsem koupila obložené chlebíčky, alespoň nebudu muset mýt nádobí . Máš strach jít a koupit si šperky ( nemyslím drahé zlaté, třeba ocelové nebo bižuterii ) , protože nikdo ve vaši rodině je nenosí. Máš strach se namalovat, aby tě máma nevysmála a neoznačila za marnotratnou. Máš strach říct svému starému, že chceš jít sama do města, k holiči , nebo kde ..... nebo naopak, že chceš abyste se šli večerem projít po městě a na kafe.
Podle mne ty víš co chceš, ale bojíš se reakcií okolí, které tě pasuje do té "slepačí" role. Do jisté míry si za to můžeš sama, protože si je léta při tom nechávala a teď se blbě vyjíždí ze zajetých kolejí. A do jisté míry za to může tvá pragmatická, jen a pouze na rodinu se soustředící matka.
Jinak, jsem přesvědčena, že kdybys svému chlapovi na rovinu řekla, co tě trápí, tak se bude snažit pomoct ti a zároveň i sobě, protože každý má raději doma alespoň trochu spokojeného vyrovnaného partnera, než takové slzavé údolí. To já znám velice dobře ! Trochu mi připomínáš mého bývalého, už jsem ti to psala - bývalý je velice hezký a chytrý chlap, dokonce i zlatý řetízky má a co z toho, když na všem najde jen to špatné a pořád chodí "s hubou do rohlíku" ?! Takže se přestaň vykroucet na nedostatek krásy a šperků, rozumu máš taky dost, takže jej vem do hrsti.
A jak to dopadlo s tou krysou, nebo cos to chtěla za tvora ? Alespoň to by sis mohla zkusit prosadit, což ?

Já mám hrozně ráda, když jsem pochválena za jídlo nebo za to, že jsem uklidila, že to není bráno jako samozřejmost.

A brýle nosím vždy, když chci vypadat chytřeji a vážněji....v dnešní době je opravdu velký výběr.

Začni myslet trošku pozitivněji...

Vosmajdo, především se srovnej sama se sebou, jinak nebudeš šťastná nikdy.

Teda nechápu, jak někdo může nosit brýle jen kvůli módě. Na obličej jsem citlivá, přijde mi blbé na něm něco mít. Vždyť vypadám jinak, jako by mi obličej ukradli. A to by se po mně chtělo ze dne na den. Nejsem fakt žádná 13letá holčička, ale žena v babičkovském věku (ale babička ještě ne), takže neřeším ani kila po těhotenství. Ona ani žádná nebyla, přibírat jsem začala dávno po dětech, za to dost hodně. A ta sádra, ta je přece jen šest neděl, ne, pokud si něco zlomíme.
Jinak, teď se mi párkrát nepovedlo jídlo. Chvátám, nedávám si na to moc času, nevěnuju tomu kdovíjakou pozornost, a já snad mám z toho i radost. Ale nesmím to přehnat, rozvod bych po tolika letech fakt nerada.
A víte, že když se kvůli něčemu trápím, jsem schopná dostat chřipku nebo angínu? Jako když jsem neměla práci a chodila střídavě na dvě brigády, kde mě právě chtěli, nebo když mi kadeřnice udělala, co jsem nechtěla. Mně fakt strašně klesne imunita.
Teď se utěšuju tím, že před třemi lety bylo přece jen hůř, to byly trable s prací. To bych už nechtěla zažít.

vosmajdo vosmajdo... už nějaký ten rok narážím na tvý založený témata a pořád je to to samé. Jeden velký komplex ze všeho a ničeho.Pořád stejná píseň, že nemáš peníze, ze všeho máš strach, dokola řešíš okolí , to jak se k tobě kdo chová atd. atd... Ale ty překážky ti nekladou ostatní , ale ty sama a je dost smutné, že za ty roky se nic nezměnilo a neposunula si se ani o krok dopředu.

Jak může mít štěstí na lidi a různé příležitosti , když vyzařuje takový negativismus?

Jak se ke mně okolí chová, to je kapitola sama pro sebe. Stálé okřikování, každou chvíli na mě někdo nepříjemně houkne. Když mluvím, nemám takovou pozornost, jako třeba jedna ženská, co se tak ráda poslouchá. A ostatní ji poslouchají taky. Mě buď neposlouchají, nebo rovnou okřiknou. To je mi vyčítáno pořád, skákání do řeči, hlasitá řeč apod. Diví se, když mě vůbec nechtějí poslouchat, že mám takové zlozvyky? Ono je lehké říct: ta vyzařuje negativismus, ale co teda dělám? Přece snad nevypravuju to, co píšu tady?
A těm okřikujícím lidem ani nemůžu nic říct, já je totiž docela dost potřebuju.

Vosmajdo, já samozřejmě vím, že Ti není 13, ale Tvoje některý názory a chování tomu opravdu odpovídají.
1. Nechápu, proč věčně řešís tu Tvojí mámu. Samas psala, že je na tom zdravotně špatně a potřebuje Tvoji pomoc, takže by Tě neměla buzerovat a klidně jí to i řekni. Jsi dospělá ženská, tak se krucinál postav jednou na zadní, né? Píšeš furt o nějakym zavařování, jako co furt zavařuješ, já jsem v životě nic nezavařila, žiju, nikdo do mě nekéruje. Ani vařit přeci nemusíš každý den, občas salám přímo z papíru a houska ještě nikomu neublížily.
2. Tchyně - bydlí s váma, nebo proč do Tebe vandruje? Co jí je furt do toho. Vymez jí hranice, za které prostě nemůže a nazdar.
3. Jaký je Tvůj manžel a jak se k tomu všemu staví?
4. To okřikování, jaks psala, já mám taky docela problém se uplatnit ve větší společnosti, tak je nevyhledávám nebo se prostě neprosazuju. Když se chlapi budou bavit o autech a já k tomu nemám co říct, tak mlčim a počkám, až třeba začnou probírat něco jinýho. Ale já nemám touhu být středem pozornosti.
Brýle nosí miliony lidí, nebo Ti holky radily ty čočky, ale ty místo toho, aby sis třeba řekla - dobrý a začala se o to nějak zajímat, tak přisadíš, že se roznemocníš, když Ti kadeřnice zprasí účes?
Já sama nesnášim, když mi někdo řiká kouzelná slovíčka - mysli pozitivně, a že onkopacošům to rvou horem dolem, ani o tom nepřemejšlej, jsi nemocná - mysli pozitivně - nazdar. Ale Ty jsi zdravá, nic tak strašnýho na tom, že se Ti zkazily oči nebo Ti nesedí účes atd.neni. Ale Ty na všecko, co Ti kdo poradí, máš hned odpověď, proč to nejde. A co děláš pro to, aby to šlo?

Mikkýsek: no máš pravdu, no. Ono třeba to tak dřív nedělala, ale jestliže fakt takhle pokňochtává na všecky strany, tak si ostatní tim spíš přisaděj.

Maminka je fajn, musím se jí zastat, psala jsem, že mě podpořila, jen příliš často mluví o praktických věcech, ale není divu, když je sama v baráku. A to mi taky píšou ve všech diskusích, že mám tisíc výmluv, proč to nejde. Když jsem ale ztratila práci, tak jsem udělala skoro nemožné, aby to šlo. Zvolila jsem původně zavrženou a obrečenou možnost. Jinde jsem se opravdu nechytala, děti byly na škole, to se jinak nedalo.

Úplně každý, kdo netrpí takovým osobnostním komplexem jako Ty. Ty brýle Ti vadí, protože se prostě nedokážeš přijmout taková jaká jsi, myslím. Nemáš se ráda a vlastně ani nechceš, aby brýle něco vyřešily. Když Ti poradíme čočky, najdeš si na nich taky něco špatného. Žiješ tak, aby jsi se zavděčila ostatním a přitom lidi kolem sebe nemáš ráda, protože máš pocit, že tebou manipulují a nechovají se k tobě tak, jak ty by sis to představovala.
Jenže fakt musíš začít u sebe. Musíš prostě získat nějakou vnitřní svobodu, pocit, že se můžeš rozhodovat sama za sebe a ne podle toho, co na to řekne okolí. Tvoje láhev je prostě napůl prázdná, ale ty potřebuješ, aby byla z poloviny plná. Musíš zkrátka změnit pohled na sebe i na okolí. Všechno není tak špatné, lidi tu nejsou proto, aby ti znepříjemňovali život. Znepříjemňuješ si ho jen a jen Ty sama..
S tím ti ale nikdo jiný, než psycholog nepomůže. Internetová diskuze je Ti celkem k ničemu. Možná se z čehosi vypíšeš, ale my tady tě neznáme a nemáme šanci ti pomoci. A ty jsi vyloženě případ pro psychologa, slušně v tom lítáš, protože od Tvého minulého příspěvku se nic nezměnilo, máš zcela posunuté vnímaní reality a s tím už sama nic neuděláš. Proč si nepromluvíš s odborníkem?