Žárlím na dceru svého přítele

Šmarjá panno...Je to dítě, navíc dítě rozvedených rodičů, která si tátu užije každý druhý týden, a tak je logické, že s ním chce trávit čas Z toho, cos popsala, mi nevyplývá žádné neobvyklé chování...Zkus zapojit trochu nadhledu a tolerance.

No sorry, ale našla sis chlapa s děckem ... Lepší to nebude. Což o to pusinkování, to se připrav i na horší a především finančně nákladnější věci, až bude starší.
Když jste se poznali, malá měla 5 let, taky ji měl na střídačku celý týden ? A jak vycházíš s jeho ex ?

Našla jsi si chlapa s děckem a navíc asi značně vyčůraným děckem je mi tě líto,ale to dítě čím bude starší tím to bude horší.
Co na to říká ten tvůj partner?Asi to nevidí co přijde mu dcera normálně přítulná a vše OK.

Reaguji na dadabus:

To jsme spolu ještě nebydleli a tak jsem ji vídala jen max. 1x za měsíc. S jeho ex se snažím stýkat co nejmíň to jde, vykládá všude, že mě můj přítel živí a vůbec nic o tom neví, no prostě bejvalka.. Díky za reakci.

Budeš se s tím podle mě muset hodně rychle smířit, nebo odejít. Nad tou holkou vyhrát nemůžeš, je to jeho dítě. Pokud začneš dělat scény nebo ultimáta (a on má dost rozumu), vždycky dá přednost dceři.

Navíc, popravdě - její chování je docela normální. Ježiši, vždyť je to devítiletá holčička, která tátu vidí jen ob týden. Si to ani nedovedu představit (jakožto někdo z fungující rodiny).

Taky si myslím, že tvoji zášť dokáže dítě docela snadno vycítit, až by se jeden divil. A pak ti ty naschvály bude dělat opravdu. Zkuste někam jít jen vy dvě, užít si legraci a tak. Musíš se smířit s tím, že budete mít v domácnosti dítě a že už nejste jen vy dva sami. Že má dítě si věděla už předtím.

Reaguji na panda08:
Máte pravdu. Jsem asi sobecká, mrzí mě že se tak chovám. Někdy to ale nejde i když se snažím sebevíc. Musím si to v hlavě srovnat. Děkuji za příspěvek.

Přesně tak . Ostatně, ona taky, musí ji být jasné, že v případě dědení ostruhá
Já už zažila i to, že jsem se kdysi od drahého nevlastního synka doslechla v období jeho nejdivočejší puberty, že "jsem příslušník té spodní dělnické třídy a tak si nemůžu dovolit kupovat si takové drahé věci " , tuším tehdy šlo o boty. To jim nalívali asi na té ekonomické škole do hlavy, nebo co... .
Mladého jsem tehdy vyřešila hned a starému jsem oznámila, že si buď udělá pořádky ve svém příbuzenství, nebo skončí stejně. Zabralo to.

A nejlíp by udělal ! Když si představím, že "užít si život" v podání postarších chlapů znamená na dovolené především kvalitní chlast, tak bych ti tuším záviděla stejně jako ta jeho babizna

Já mám taky partnera, který má dceru z předešlého manželství. Dnes je jí 11. No začátky byly trochu krušné, kdy dcera zkoušela, kam až může zajít, co jí projde- naštěstí se to po chvilce srovnalo, nehraju si, a nikdy jsem to nedělala, na její maminku, jsem její starší kámoška, ale zároveň ví, že když něco řeknu, nebo zakážu, tak to tak bude. Máme fajn vztah, já i dcera víme, že nás partner miluje-a miluje nás obě stejně, ne jednu víc nebo míň, u nás prostě nikdo není na druhém místě, a tak by to mělo být.
Jinak, nevím, jestli jsem to nepřehlédla, ale jak dlouho jsi s partnerem, jak dlouho už jeho dceru vídáš-možná ještě prostě nejste ani jedna dostatečně srovnána s novou situací. Navíc, pokud jsi byla třeba důvodem,proč se její rodiče rozvedli, tak může mít pocit, že jsi jí tatínka vzala. Další věcí, je, jak se k tomu staví i jeho ex, pokud tě promlouvá i před dcerou, tak to situaci moc nezlepší. No a v neposlední řadě záleží i na tom, jak se k tomu všemu staví tvůj partner.
Každopádně přeji hodně štěstí, a snad se situace vyřeší ke spokojenosti vás všech.

Vzhledem k tomu, že jsem i já byla v roli toho dítěte, tak momentálně tě dítě bere jako vetřelce a ty ji jako vetřelce brát nemůžeš, protože ty sis našla chlapa s dítětem, tak by jsi měla být tolerantní. Můžeš být ráda, že má otec o to dítě zájem alespoň uvidíš, jak by se choval k vašim společným dětem. Když mi táta prvně představil svou přítelkyni, tak jsem jí z duše nenáviděla, ale byla jsem slušně vychovaná a ten, kdo na mě vymýšlel byla ONA. Neustále na mě hledala chyby, které by mi mohla vyčíst a pak je vyčíst i mé matce. Sama děti nemá a ani je nechce. Pokud jsi dospělá, tak se ji snaž dělat hodnou tetu. Lepší než proti ní zbrojit. Tím by sis podřízla větev. Jak jsi psala holka z toho časem vyroste. Já jsem tehdy měla v sobě, že jsem měla rodiče pro sebe i když se rozvedli a chtěla jsem, aby se k sobě vrátili, ale to nešlo. Došlo mi to cca ve 14ti letech a dnes jsem ráda, že spolu nejsou. Mě jen štvalo tehdy, že ta druhá mi chce vzít tátu a vyštípat mě od něj. Nedělej ze sebe takovou zmiji a nějak se s tím vnitřně smiř.

Ahoj,

tak to ti teda nezávidím a už jen z tohoto principu, že bych se musela o svého přítele dělit bych do vztahu s chlapem který má děti nešla .. (pokud je nemám taky) nevím jak ti poradit, musíš vědět sama, jestli se zvládneš s tím smířit a pokaď ne, tak se na to radši vykašli, protože se pak budeš trápit ještě pěknou řádku let ... já s mojí povahou bych nikdy s nějakým takovým dítětem, co dělá na schváli nemohla vycházet ani kdybych chtěla .... Jak říkám, záleží to na tvé povaze a pokud máš povahu jako já, tak stím moc vážně neuděláš ..

Přesně kvůli těmto věcem se chlapům s dětmi vyhýbám obloukem. Do takového vztahu bych nikdy nešla. Moje sestra zakouší podobné. K nim se nastěhovala pubertální 16letá dcera jejího přítele. Je to katastrofa, ten chlap je naprosto slepý a když se s ním snaží něco řešit, prostě vůbec nechápe. Sestra bezmocná tím spíš, když ještě bydlí v jeho domě.

Reaguji na Helmut: Ale ono to jde, jen k tomu musí rozumně přistupovat i ten chlap-pokud ve všem ustoupí dítěti-ať už z důvodu špatného svědomí, nebo čehokoliv jiného, tak je to špatně. U nás, jak jsem psala, to funguje-ale i díky tomu, že mám doma normálního chlapa, vidí, že k jeho dítěti se chovám slušně a mám ji ráda, tudíž to samé vyžaduje od ní-tedy minimálně tu slušnost

tak to je holka naočkovaná od mamky...

Podle mně se prostě musí počítat s tím, že tam ob týden je a přes den to akceptovat. Pozdní večery by ale měly být hájené (aspoň většinou; když není nemocná, není jí extrémně smutno....) pro vás dva. Popovídala bych si o tom s partnerem, že by asi měly být nastavené nějaké hranice, ale jinak že se budeš přes den snažit co to půjde. Dítě prostě zkouší co si může dovolit... Myslím, že když se jí budete přes den opravdu věnovat, tak by neměl být problém, aby šla večer rozumně spát. Ale to by jí měl říct opravdu její otec a ne Ty jako "vetřelec".

Jinak pokud ten vztah má nějak fungovat, asi si k té dceři budeš muset najít cestu...
Jak tu někdo psal - společně si třeba užít nějakou zábavu..... pokud je to reálné.