Moje nadřízená mě nesnáší.

Reaguji na dadabus: no, je fakt, že takové věci nikdy moc neplánuje zaměstnanec.....tak leda domluvit se s kolegyněmi. Nebo prostě jen pozvat na panáka To není lezení do zadku ne

Sama sis odpověděla. Pořád za ní lezeš a pořád se na něco ptáš. To je dost otravné. Chápu, že chceš dělat práci zodpovědně, ale zkus být více samostatná. První měsíc se dá akceptovat, ale jsi tam už půl roku a pořád ti něco není jasné? Zkus někdy zapojit vlastní mozek a udělat to sama. Takto se to muselo naučit spousta lidí. Tvé nadřízené se nedivím Sama jsem se s tím setkala a myslela jsem, že vybouchnu. Vím, že to dotyčný nemyslel špatně, ale mě už po čase vadilo i jak se kouká.

Mohu se zeptat, co děláš? Já třeba byla zaučovaná na své pozici 3 měsíce a to byla denní nalejvárna informací od rána do večera. Ptát se naštěstí nemám koho, tak si to sama vždy nějak pořeším

Ahoj holky, moc vám děkuju za komentáře i když pro mě některé nebyly moc povzbudivé a tak jsem možná fakt uplně blbá když nic neumím ani po půl roce a chodím se pořád na něco ptát.
Dělám firmám účetnictví a mzdy. Večně mi nejde po ukončení měsíce něco dorovnat a nic mi tam nesedí, taky se hodně bojím abych neposlala peníze jinam, v programu ve kterém dělám je strašně složitý a do ted se v něm moc nevyznám, nechci to tu moc rozebírat protože každá děláte určitě něco jiného.. když něco nevím chodím taky hodněkrát tajně za jednou mou milou kolegyní která je ve firmě dlouho. Ta se na mě právě vždycky usměje a říká že to trvá tak 2 roky než země bude samostatná účetní.
Nevím jestli je na mě hnusná kvůli tomu že se pořád tedy na něco tedy ptám, ale kolikrát mi za něco nadává ani nevím za co, a když se jí zeptám co tím myslí tak mi třeba ani neodpoví a mele si svou.
Možná by opravdu bylo dobrý si s ní jít promluvit ale nevím jestli se na to zmůžu. Celkem se jí bojím

Reaguji na consuelaleachim: já právě nikdy na nic sama nepřijdu nevím co je horší, jestli se šéfky na něco furt ptát nebo to nějak udělat a pak si vyslechnout její pindy až se projeví že to bylo blbě

Reaguji na dadabus: jojo právě že jsi mě vybrala sama

No jo, účtařina. Pravdu má tvoje milá kolegyňka, která říká, že samostatná účtařka z tebe nebude hned, je to fakt o praxi a taky o samostatném myšlení a iniciativě, což každá účtařka taky nemá. Když jsem začínala s účtem já, tak mě šéf hodil do vody a dělej, co umíš, takže první rok byl skutečně náročný a i jsem pochybovala, zda to dám, můj drahý nadřízený byl sice moudrý člověk se smyslem pro humor, ale taky byl děsně cholerický a neuměl nic vysvětlit, takže jsem si musela umět pomoct sama a ty první měsíce jsem zažila nejednu horkou chvilku. Dopadlo to ale dobře, u účta jsem zůstala a nyní se chystám fungovat sama na sebe, účetní dělám skoro 6 let. Jaký máš program a co ti v něm nesedí? Nechápeš ten sw nebo ti dělá problém účetnictví jako takové a jeho logika? Určitě není špatné za šéfovou jít a zeptat se jí, jak tě vidí, co bys mohla zlepšit a tak...

Reaguji na Charmeuse: to jsem ráda že jsem tu našla nějakou účtařku no já na to asi nemám mozkové buňky. když mi něco nesedí tak prostě nemůžu přijít na to proč a jak to opravit. Když dávám nadřízené ke kontrole hlavní knihu tak většinou v ní najde ještě nějaké chyby a přitom jí to vždycky dám s tím přesvědčením že to mám prostě dobře. Chyby v tom nevidím a když jo tak stejně nevim co s tim. Asi opravdu ne každý tohle může dělat už jsem i slyšela že na mým místě už byla hromada lidí a málokdo u toho psychicky vydržel, jen ted nevím jestli u toho ti přede mnou nemohli vydržet kvůli tomu, že nadřízená je příšerná nebo to je opravdu tak náročný... A tu logiku účta a ten náš blbej program začínám pomalu chápat až teď..
a za jak dlouho jsi byla cca samostatná? nejvíc mi štve že žádná práce moc nikde není a nemůžu jinou sehnat. scháním už dlouho jinou a nikdo mě nepozval ani na pohovor je to hrůza..

Samostatně jsem fungovala od začátku, asi po roce a půl jsem si byla celkem jistá sama sebou a protože nechci být účetní, která data sype bezmyšlenkovitě do systému jak Čita za banán a nechápe pak sestavy, které ji účetní program případně vyplivne, tak se učím a doplňuji znalosti stále. Jasně, že nevím všechno z hlavy, ale informace si umím dohledat a asi už mám vyvinutý jakýsi smysl pro to, že sama tak nějak vím, když mám někde nějakou hloupost nebo nesrovnalost, tak se na to podívám a případně chybu opravím. To ale souvisí s praxí, když ji nemáš a neznáš souvislosti, tak nevíš co hledat. Možná by u tebe mohl být problém v tom, že v práci nemáš systém a nemáš zavedenou "samokontrolu" své činnosti a protože jsi nervózní, abys neudělala další chybu, tak zákonitě nasekáš další. Hlídáš si automaticky např. správné datumy u dokladů, výsledkové účty, co na ně účtuješ nebo prověřuješ stavy zůstatkových účtů? Případně je to tak, že něco zadáš do systému, pak vytiskneš HK ke kontrole, no a šéfová ti následně udělá rodeo? Když na něco nemůžeš přijít, zkusíš třeba sama "téčkovou metodu", hledáš informace na netu nebo jdeš za kolegyněmi? Nešiju do tebe, jen sama moc dobře vím, že právě v té samokontrole a vlastní snaze bývá nejčastěji zakopaný pes a proto se na to ptám.

Reaguji na Karol5K: a v jakém programu děláš?

nejlepší škola na toto je - když tě hodí někam, kde tě nikdo nezaučí, nikdo nekontroluje, nikdo nepomůže...protože je na účetní a mzdy člověk úplně sám a zodpovídá za vše. To je pak škola v rychlosti získávání informací

Reaguji na farahh: Ano, to je fakt, ten první rok jsem proklínala, že jsem se na to dala, ale naučila jsem se nejvíc. Mě právě šéf moc nekontroloval, proto jsem se musela hodně snažit a přemýšlet. Hlavně před první uzávěrkou, na které jsem s ním dělala, to byla mela, když účetnictví milostivě zkontroloval, pak už to byla pohoda.

Reaguji na Karol5K: Tak to děláš něco, kde jsem dělala já asi rok. Upřímně tam se to tak očekává, že max. 2 měsíce tě třeba někdo zaškolí nebo je to akceptovatelné, když se jdeš poradit jenže když to trvá nějakou dobu, tak už to vadí a hlavně ta tvoje nadřízená má zase svojí práci a může jí to zdržovat. Možná by nebylo od věci si s ní i o tom promluvit, ale v zájmu dobrých vztahů to nemusí vést k ničemu. Nevím jaké máte v práci programy, ale po těch 2-3 měsících bys to mohla švihat i když je to hodně o zodpovědnosti, jenže spousta lidí je rádo, že si oddělá svojí práci a má klid..Píšu ti to jen ze zkušenosti, kdy jsme měli v teamu mladého kluka, který účetnictví ani nikdy nedělal a pořád se chodil ptát na každou blbost a stejně dělal chyby.

Reaguji na EleanorWoods:
Zakladatelka dělá klientské účetnictví a všechny procesy a úkony s tím spojené do 2-3 měsíců už z povahy účetnictví za tak krátkou dobu neobsáhne a nezažije si je, takže je pochopitelné, že si není jistá v kramflecích. Jen myslím, že by jí po půl roce účtování určitě mohlo pomoci zapracovat na náhledu na tu práci - viz:

Já osobně, když vím, že nevím, tak nad tím nejdřív přemýšlím sama, pak jdu na poradu. Ale nezavrhuju debatní kroužek, jak co účtovat - někdy víc hlav víc ví a nic špatného na tom nevidím, pokud tím někoho neobtěžuju, konzultovala jsem občas takhle i s naší auditorkou a hlavu mi neutrhla, ba naopak. No a taky už tady padlo, že na její kolegyně nadřízená reaguje jinak, takže je taky možné, že jí jen prostě nesedla. Ale to se stává a těžko s tím jde něco dělat, leda tak nebrat si to osobně a snažit se tu práci dělat s tím nejlepším nasazením. Tedy podle mě.

Každý nějak začíná..chybovat je lidské.Mi to spíše připadá, jako by si na tebe zasedla..Mít já takové nervy v práci a do toho ještě studovat asi bych se poohlížela po jiné práci.Zkoušela jsi za ní jít a promluvit si o tom? Jinak každé zaměstnaní má 3měsíční zkušební dobu na zaučení..Pokud dělaš už po půl roce stále chyby, mohou tě propustit..
Cituji Lisa: naplánovat nějakou akci mimo práci (třebas víkend někde), kde byste se se šéfkou a s kolegyněma navzájem dobře seznámily
Po půl roce se snad už dobře znáte..Já bych takovou šéfku ani osobně nechtěla více poznat.