Ahojky,
věřím, že nejsem jediná, která by chtěla sebe samu vidět cizíma nezaujatýma (zakomplexovanýma) očima. Asi znáte situace, kdy je po vás zájem ze strany kluků a vy si říkáte: "Asi to se mnou nebude tak špatné." Ale také chvíle, kdy jste sama a vidíte např.na facebooku fotky hezké holky, co má třeba 100 liků. Ano, život není facebook a "liky" nejsou měřítko, přesto ...
Můj problém je, že nevím, jak se mám vnímat. Vzhled jsem dlouhou dobu nějak neřešila, myslím, že si zakládám na důležitějších hodnotách, přesto toužím po kráse. Trpěla jsem různými komplexy(a kdo ne?) - např. mé rty mi připadaly moc velké, oči moc malé, výška 178 cm mě taky štvala ... Poslední dobou se ale dost věcí změnilo. Plné rty se mi začaly líbit, i přes svou výšku se nebojím podpatků ... ( Ale stále mi vadí něco nového a nového )
Když mi někdo lichotí, samozřejmě mě to potěší, ale mám tendence tomu nevěřit. Občas si i přijdu fakt sebevědomá a pak si říkám, vždyť na co si hraju, nemám právo mít takové sebevědomí (vyšší než dříve) asi nejsem žádná kráska.
Možná je to deníček pro někoho o "ničem", ale někteří se tady možná najdete.
Děkuji za každou vaši reakci