S přítelem jsem asi měsíc co jsme se daly dohromady po pár letech. Tenkrát jsme se rozešli v podstatě kvůli jeho bývalé s kterou se stýkal i přesto že mi to dost vadilo. Kdybych věděla že je jejich vztah čistě kamarádský tak nebudu proti. Ale z její strany už se několikrát stalo že ho chtěla dostat do postele. Jednou už mi došla trpělivost a dala jsem mu tenkrát ultimátum - buď já nebo ona. Přítel mi řekl že ona je jeho kamarádka a nemůže bez ní být. Já jsem ho milovala a tak jsem byla samozřejmě dál s ním i přes tady tohle. Jenže nic se tím nevyřešilo a zanedlouho jsme se rozešli. Asi měsíc po našem rozchodu se stalo to, co jsem tušila - ti dva se dali dohromady.
Teď jsem s přítelem 2 měsíce a opakuje se ta stejná věc. Několikrát jsem ho přistihla jak si s ní píše zprávy, a teď mi oznámil že ona přijede na Vánoce a chce se s ním sejít. Já jsem mu řekla že mi to vadí, a ať se rozmyslí jestli s ní chce jít opravdu ven nebo ne. Přítel mi na to řekl že je to jeho kamarádka a pokud mu chci zakazovat kamarády tak to můžeme rovnou ukončit.
Já nad tím pořád přemýšlím, na jednu stranu mu věřím že je se mnou protože mě má rád a asi bychom to nedali opět dohromady jen tak. Kamarády mu samozřejmě zakazovat nechci, a taky vím že něco mu zakazovat nikam nevede. Nechci aby mi kvůli tomu něco tajil. Ale taky vím, že když s ní někam půjde tak se budu trápit a bude mi to vadit.
Já sama mám několik kamarádů ale asi bych s nimi nikam nešla, prostě beru ohled na toho partnera protože vím že by mu to vadilo. Nechci opakovat stejnou chybu jako tenkrát, možná jsem naivní ale chtěla bych být s přítelem co nejdýl.
Jak byste tuhle situaci řešili vy? Tolerovaly byste to, nebo jste pro ultimátum? Existuje vůbec nějaký kompromis?