Jak se "odpoutat" od ostatních?

To by mě taky zajímalo. Myslím, že je to hodně dané výchovou a rodinou, ve které vyrůstáš. Když ti odmalička někdo říká: "proboha, tohle si na sebe nemůžeš vzít, co by tomu řekli sousedi"..., tak to v tobě zůstane. Je možné, že se to dá časem v dospělosti eliminovat, aspoň částečně, já už to tak moc neřeším. ale je to ve mě pořád.

"Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají je jen projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení." Tohle je z knížky Čtyři dohody, doporučuji si ji přečíst. Pokud má někdo potřebu tě urážet nebo pomlouvat, je to jeho problém, on si tím něco řeší. Na to musíš myslet a nebrat si to osobně.

Já s tím mám taky trošku problém, je to hlavně o sebevědomí, takže nějak zapracovat na tom. Dřív jsem měla hodně akné, spousta holek mě kvůli tomu pomlouvalo, já měla sebevědomí v minusu a hodně jsem se trápila, teď už je mi to více méně jedno, neboť nikdy se nezavděčíš všem, a nějaké zakomplexované rádoby krásky prostě pomlouvat budou. Takže prostě kašlat na to - ale vím z vlastní zkušenosti, že lehko se radí, hůř se to dělá. Asi jsem ti ale moc nepomohla

Každý názor je pro mě dobrý xtynko Pokusím se tu knížku sehnat... Jinak je pravda, že je to asi tou výchovou no ... Ale mám strach, aby mě to nepoložilo, od září mě čeká hodně stresová situace, kdy se do školy vracím po roce s tím, že jsem se na to předtím vykašlala.. Jsem řekla že mám psychický problémy a teď mám strach, že někteří učitelé to použijí proti mě Nejsem ráda středem pozornosti a bojím se, že učitelé prostě něco plácnou před celou třídou a já si budu připadat hrozně maličká v tu chvíli... Nejradši bych byla, aby si mě takhle nikdo nevšímal v té škole...

Reaguji na snick90: Buď svá, buď hrdá na to, že ses do tý školy vůbec dokázala vrátit. Ve škole se snaž, k učitelům se chovej slušně atd., a jak na tebe zareagují děcka, uvidíš. Rozhodně se nenech rozházet nebo odradit.

Reaguji na snick90:
Radu? Neřešit to, přenést se přes to....souvisí to se sebevědomím.Podle dotazu se asi nejedná o nějaký konkrétní problém...Prostě vždycky se najdou lidi, kteří ostatní budou pomlouvat a když někdo chce tak si vždycky něco najde...vlasy, oblečení, postava atd.Většinou tohle člověk řeší pokud si sebou není až tak jistý.Já jsem na základce měla problém jako xtynka...s akné a pletí lidi na mě koukali skrz prsty a holky neopemnuly si rýpnout...do toho jsem nosila nemožný účes atd...Už jsem to někde i psala na diskuzi....Teď je mi 23 a vše se změnilo nechala jsem si narůst dlouhé vlasy, už si je umím upravit, pleť mám teď bez akné, umím se nalíčit (prostě jsem se našla), cvičím (něco jsem zhubla)....posun o 100% ale i tak nemám pokoj... Momentálně jsem považována ne za ošklivou chudinku a šedou myš ale za namyšlenou, za barbínu....Povahově jsem stejná a nezapoměla jsem na to jaká jsem byla dřív, jak jsem vypadala...Prostě lidi si vždycky něco najdou a pokud budeš řešit co si o tobě myslí okolí tak nebudeš nikdy šťastná. Pořád budeš sledovat to jestli po tobě náhodou někdo nekouká či se ti nesměje.
Vykašly se na lidi kdo pomlouvá má prostě nějaký problém sám se sebou...vyrovnaný člověk tohle nedělá a ani ho to nenapadne

Reaguji na tarabell: Koukám, že máme stejnej příběh. Jinak s tebou ve všem souhlasím

Já bych řekla, že je to hodně o sebedůveře, když si budeš věřit, být na sebe hrdá, pyšná a vyrovnaná, tak to půjde snáz. Jo, mě se to říká, já jsm flegmatik po mém tatovi a tohle nějak ani neřeším. Prostě nechám lidi ať si o mě povídají, co chtějí. Nejspíš nemají na práci důležitější věci, než čumět na lidi okolo sebe a kritizovat je. Nejspíš si tím kompenzují svoje starosti. Já to nechávám všechno za sebou, nevšímám si pohledů, časem to všechno vyšumí..Já měla kdysi taky jeden problém. O mé rodině se toho hodně rozkřiklo, v jednom malém městečku, samé lži a pomluvy. Typické pomluvačské městečko, a když jsem třeba nastoupila do busu s těmi lidmi, všichni najednou stichli a koukali na mě. Byl to děs! Do teď na to nezapomenu,ale časem to lidi přestalo byvit našli ysi jinou zábavu, a moje rodina byla rázem odstrčená od všech pomluv...

také je s tímto problémem potýkám.. asi jsme holt velký citlivky.. držím palce nám všem

myslím, že kdo má čisté svědomí, nevadí mu, co si o něm druzí myslí nebo co o něm říkají, pokud se to nezakládá na pravdě

Reaguji na milow33:
Čisté svědomí?? Myslím, že to by bylo trošku na jinou diskuzi tady jde spíše o sebevědomí....
Já jsem celkem citlivka a když někam např.: vyrazím a jsem naparáděná jak nejlépe umím (vím co mi sluší a co je už moc) a cítím se opravdu sebevědomě tak parta špitajících si puberťaček mě rozhodit dokáže....i přesto, že nikde nemám žádný flek, nejsem přehnaně namalovaná i přesto,že ve skrytu duše tuším, že je to závist, protže vypadám dobře tak mi to nedá a pochybuji o sobě a přestanu se cítit ve své kůži...nedokážu se nad to povznést....Podotýkám, že si na můj styl líčení a oblékaní nikdo nestežoval...nejsem přehnaně vyzývavá ani přehnaně namalovaná... takže nevím kde je ta tvoje pravda kvůli, které mě jiné slečny drbou....
Vadí mi když mě někdo pomlouvá aniž by mě znal jen základě vzhledu, vlasů, oblečení...snažím se to nevnímat ale někdy to nejde....Hold ve skrytu duše ve mě zůstala ta šedá ošklivá myš, kterou jsem dříve bývala...

Dřív jsem záviděla krásným slečnám s dokonalou pletí...a strašně jsem trpěla svým vzhledem....možná by to bylo lepší kdyby mě nechaly žít v koutě bez povšimnutí ale tak to nechodí...kdo vybočuje musí být šikanován....Možná kdybych byla krásná od dětství celý život a měla zdravé sebevědomí asi bych teď na této diskuzi nebyla ale možná by ze mě byla opravdu ta namyšlená pipina....
Jak už jsem psala změnila jsem se vzhledem o 100 % ale moje duše je stejná, moje sebevědomí kolísá v závislosti na tom co si myslí okolí...bohužel....snažím se z toho vymanit ale jde to pomalu a těžce...

Takže kdo si nevěří k tomu má asi nějaký důvod, pokud je racionální...

Taky mám problém s tím neřešit, co si o mě myslí ostatní. Někteří lidi mi už říkali, že si to beru moc k srdci. Jsem pokaždé nervozní a přemýšlím, jestli dělám správně. Zda-li se to lidem kolem mě zamlouvá. Rovněž se mnou dokážou zamávat nepříjemné poznámky. Nedávno jsem byla venku a dva burtáci poznamenali na můj vzhled: "Fuj, asi se pobliju." Na druhou stranu se bojím, když půjdu sama do sebe, tak mi lidi budou nadávat, že jsem namyšlená.
Takže vím jedno věc, kdybych se měla znovu vrátit do školy v takovéhle situaci, hodně bych se bála reakcích ostatních.

Reaguji na Adrifinel:
Tedy já bych šla do sebe...lepší aby si někdo myslel, že jsi namyšlená než aby ti někdo říkal fuj....tedy aspoň pro mě. Beztak označit někoho za namyšleného aniž bych ho znala může jen hlupák a nebo člověk co v tobě vidí konkurenci a sám má problém....