Bratr pesimista, bez přítelkyně, život ho nebaví... Jak mu pomoct?

Ahoj, myslím, že jediný, kdo s tím můžou něco udělat, jsou rodiče... Protože oni mu dovolují, aby byl líný, aby nemusel nic dělat a bydlel dál doma... Nevím, co přesně by mu měli říct, jestli dát ultimátum, ať se odstěhuje, nebo že mu nebude máti prát apod... Nemá nad sebou pevnou ruku a tak si může dělat, co chce. To vidím trochu jako chybu dnešní doby, nemusíme lítat s vidlema na poli a kolem dobytka, ale sedíme se vesele u PC a u TV) Z líného člověka se stane pracovitý jen pevným režimem dle mého názoru...

trošku tam vidím sebe,od mládí jsem šílený pesimistajá to teda nazývám tak,že jsem spíš šílený realista!Vidím hodně věcí černě,v mládí jsem si sice užívala,ale v podstatě naplnění nikde,neříkám,že jsem byla bručoun,ale pesimisty umím dobře pochopit.

Pro mě bylo vždy nejhorší právě to,o co se snažíš a bratra tím podle mne jen prudíš a lezeš mu na nervy.Pokud sám nebude chtít,nic nezmění...a je to přece jen jeho život,tak proč mu něco přikazovat,pokud o pomoc sám nepožádá.

A určitě je vám jasné, že poslouchat jeho řeči o tom, jak vše stojí za ho*no, život je na nic a nebaví ho ani žít, znamená mít pěkně zkaženou náladu, tohle vás prostě otráví ať chcete nebo ne...
a on tě nutí to poslouchat?A nebo se moc vyptáváš?Protože pak bude nepříjemný,to je logické.

To že žije u rodičů není bohužel nic divného,pokud mu ten luxus dávají a nic po něm nechtějí,pravidla si musí přece určit jen oni.řešíš jeho bydlení,finance atd...,ale to si musí přece vyřešit rodiče..on toho pouze využívá,ale tím neříkám,že je to dobře,vůbec ne.

Proč Ti jeho život tak vadí?On Tě tím obtěžuje?Mám dojem,že je jen špatnej a vidíš jen chyby a ne ani tolik to,že mu chceš tak moc pomoci,spíš se uleví Tobě,než jemu

Podle mě měnit pesimistu je blbost,on musí změnit pohled na svět sám....ač to třeba jeho okolí s ním myslí i dobře.

Nezměníš ho To by musel chtít sám. S tím, že bydlí u rodičů a kolik přispívá,a co doma dělá, je taky věc vašich rodičů-co mu dovolí, a jak nastaví pravidla-s tím asi taky moc nehneš.
Trávení volného času a hospody-to, že se to nelíbí tobě, je sice hezký, ale opět-jeho život, jeho volba, věř, že kdyby mu to jo nevyhovovalo, tak to změní. Asi bude líný,to změnit, v tom máš pravdu. Bohužel si myslím, že ty, jako sestra, s tím nic neuděláš.
Ta ženská by s ním možná hnula, ale upřímně řečeno, nevím, kde by k ní měl bratr přijít-bez urážky, to nemyslím špatně

Pokud se má člověk změnit, musí si to uvědomit a chtít to on sám. Někdo další mu může maximálně pomoct otevřít oči, přimět ho, trochu se zamyslet, ale to je tak vše. Píšeš, že tvůj bratr si vše uvědomuje, jen je líný s tím něco dělat a to mluví za vše. Dokud on nebude chtít, nikdo s ním nehne a určitě ne ty, jako jeho sestra. Souhlasím s tím, že bič nad tím můžou mít maximálně rodiče - nastavit mu nějaká pravidla a ne mu poskytovat pocit, že zaplatí měsíčně pár kaček, tím jeho povinnosti končí a žije jako na hotelu.

Nevím, jak probíhají vaše interakce, ale jen bych chtěl upozornit, že pokud do něj pravidelně hustíte, že je líná nula, nebo mu to jen dáváte nepřímo najevo, tak mu tím taky moc nepomůžete i když to je technicky pravda.

Jinak radu nemám. Na tohle by možná bylo lepší zajít za nějakým psychologem...

Je to jeho život a jemu nejspíš vyhovuje, takže nepleť se mu do toho. Pokud jak ty říkáš chce shnít za živa je to jeho rozhodnutí a ty s tím těžko něco uděláš. Kdyby mu jeho situace nevyhovovala sám ji změní.

Člověk, který se ničemu nevěnuje a jeho zájem je hospoda, tak ten se nemůže divit, že ho nic nebaví, že nemá ženskou a že ho nebaví celý život. Koho by to také bavilo? Bohužel jak se psalo k takovému zjištění musí dojít jen on sám. Patrně i tvé rady vnímá jako něco, co ho otravuje a asi se nad tím nijak hluboce nezamýšlí.Nic nejde lusknutím prstů. Pro změnu se musí něco dělat i když kolikrát člověk nemá energii a nejraději by do toho kopl. Musí si najít v životě to hezké a ne se na vše dívat stylem, že to stejně nemá cenu a je to špatně. Měl by přestat pít, omezit PC, chodit do nějaké práce a případně se něčemu věnovat v něčem se zdokonalovat a nebo se zajímat o nějaký koníček. Něco víc než tenis. Třeba se cítí méněcenně právě tím, že rodiče i ty jste jiní a on na to nemá. Možná to dělá i ten počítač, protože jak člověk sedí dlouho u PC, tak vlastně utíká z reality..Psycholog by také mohl pomoci, ale hlavně musí chtít on jinak se nehne i kdyby na něj řvala celá armáda ať udělá krok. Bude mu to jedno..

I když chápu, že Tě bratrovo chování trápí, tak si myslím, že Ti do jeho života nic není.. tedy do té míry pokud se to přímo nedotýká Tebe. Co se týká toho pesimistického vyjadřování, které se Tě přímo dotýká a sráží Tvoji náladu, rada je v zásadě jediná, neposlouchat ho.
Řekla bych mu, že ho mám ráda, pokud si chce takhle ničit dál život je to jeho věc, ale Ty se obtěžovat dál už nenecháš.
Pokud nebude akceptovat, že to nemáš zájem poslouchat, tak se prostě seber a neposlouchej.

Ahoj,
Hodně mi to připomíná mého bratra, kterému je taky 25. Měl jeden vážný vtah, ale holčina pak otěhotněla a řekla mu, že to nemá s ním, takže si myslím, že ho to ještě více ,,ubilo,,. Ale ve zkratce. Sebevědomí taky na bodě mrazu, žádné koníčky, povalování u televize, všechno za něj udělá mamka a taťka ho musí prosit , aby něco udělal. Byl i oficiálně bez práce. Jak jsi to popsala ty, má u našich luxus a vyhovuje mu to a o zodpovědnosti radši nemluvím. Takto to bylo předtím, než skončil v psychiatrické léčebně. Místo alkoholu to byly drogy Paradoxně je tam docela spokojený. Nestěžuje si. Osobně si myslím, že tam je mezi svýma a za co jsem ráda, má tam psychologickou pomoc – ty různé terapie a diskuze s psychology. Potřebuje nutně zvednout sebevědomí. Proto podle mě začal s drogama. Když jsem četla stavy , které po nich máš. Nevím jaký máš vztah s bráchou, jestli se ti svěřoval,ty jemu. U nás to tak nebylo, takže nevím ,co ho opravdu trápilo. Každopádně něco určitě. Chci ti jen napsat, že tvůj brácha musí sám chtít něco se sebou udělat. Kdyby si našel, nebo spíše našla holka jeho určitě by mu to pomohlo. Měl by jiné zájmy než chlastat v hospodě. Taky by se mohla zkusit nějaká psychologická pomoc, i když chápu a vidím tvého bráchu (stejně jako mého bráchu tehdy) jak tam jde. Je to smutné, když vidíš mladé kluky, kteří mají život před sebou, jak uvažují. Všechno je na *****, nic mě nezajímá a stávají se z nich alkoholici nebo feťáci. Držím mu palce, stejně jako svému bratrovi. Je to jen na nich

Moc díky za vaše názory, vlastně jsem docela čekala, že budete psát věci jako "je to jeho život"... Máte pravdu, já vím, jen bych mu chtěla pomoct. Jinak ne, nehučím do něj, to on sám se mi občas svěří, řekne, že ho všechno štve apod. a já se mu při té příležitosti snažím poradit. Kýve přitom hlavou, tváří se jak umučený pes a uznává, že mám pravdu, ale aby udělal první krok k nápravě, potřeboval by asi nakopnout. A jeho nálady se mě dotýkají docela zásadně, když mě bezdůvodně slovně napadá, jenom proto, že je mu na nic, navíc já nejsem zrovna klidný typ a tak jednoduše vybouchnu... Hlavně když je opilý, tak má provokativní blbé řeči, kolikrát byl na mě i sprostý, řekl věci třeba jako "jsi pi*a" bez sebemenšího důvodu a pak se strašně smál a já, když jsem taky měla něco vypito, tak jsem do něj vystartovala, párkrát se stalo, že se mezi nás stavěli, jinak bych mu asi něco udělala... Takže ano, jeho řeči, chování a nálady se mě dotýkají, obzvlášť, když s ním stále sdílím jeden pokoj. A ne, nevyptávám se ho, proč bych se dobrovolně vystavovala palbě pesimistických řečí? Nemůžu nad tím jen tak mávnout rukou, jelikož on je přímo vysavač energie... Kolikrát rýpe i do párů kolem nás, např s námi měl jet na chatu jeden nově vzniklý pár a on pořád opakoval "jsem na ně fakt zvědavý, už se těším jak se na ně budu dívat" jako by to bral tak, že cizí štěstí může za jeho neštěstí... Není prostě tak jednoduché být v klidu, když žijete po boku takového člověka...

Reaguji na len.ka: No tak to je ta nejhorší možná varianta Mě se bratr občas svěřuje ale rodiče myslím nemají ani ponětí, jak se ve skutečnosti cítí. Co vím, tak s nimi si takto do hloubky nepovídá... Moc držím palce tvému bratrovi, ať se to spraví a mému taky, no

tak to máte podobný...oba jste nerváci

To je hnusný,ale to není tím ,že by byl pesimista,to dělá alkohol a bohužel u hodně lidí

To je ale zas jen na Tobě,pokud se vysávat necháš,vysávat tě bude...

Chápu,ale opravdu je chyba jen na jeho straně?

To je velká chyba rodičů,proč jim to neřekneš ty?Když mu chceš tak moc pomoci?Neříkat jim co Ti říká,ale že má problém a ať si s ním promluví.
Kolik je Tobě,že s ním pořád musíš sdílet pokoj?Já myslela,že bydlíte odděleně.

No,ale občas rada vyzní jako velké chytračení a domlouvání,ale to myslím obecně,ne na Tebe,nevím jakým stylem s ním nebo spíše spolu mluvíte.

Já vím, že s tím pesimismem to až tak nesouvisí, to jsem spíš narážela na to, jak chodí často pít a co to s ním pak dělá... Že nejen, že usíná, ale chová se vyloženě trapně, provokuje a rýpe...

To taky netvrdím, prostě to je tím, že se spolu vídáme až moc často a bohužel spolu ten pokoj sdílíme :/ Tak máme trochu ponorku... Teď už je to teda lepší, máme opačné směny, takže se vídáme jen o víkendu, trochu se to uklidnilo. Ale to neznamená, že se to z jeho strany zlepšilo.

To je trochu složitější... Není to doma zrovna jednoduché, máma tráví spoustu času v práci, odchází brzo ráno a vrací se k večeru utahaná, takže si až tak moc nepopovídáme, navíc co druhý týden se nevídáme vůbec, protože to jsem zase v práci na odpolední já. Navíc většinou se pak večer po jejím příchodu dohadují s otcem, který je z toho nervní, protože je doma věčně sám, bez ní, když pořád pracuje. A když je víkend, vidím na ni, že je ráda, že má volno, klid a tak nevím, jestli je dobré s ní mluvit o takových věcech, obzvlášť když možná ani netuší, že je to tak vážné. Samozřejmě to není výmluva pro to, s ní nemluvit, jen jí nerada zatěžuji dalšími starostmi, když sama jich má až nad hlavu... A s otcem si nepovídám ani já, natož brácha, tam je to totiž ještě složitější, otec má zase svoje nálady a nervy, takže ani nemám chuť se mu nějak svěřovat.

Co se týče sdílení pokoje, to je bohužel na nic. Já bydlela nějakou dobu s přítelem na bytě a naši se mezitím přestěhovali na barák a nečekali, že se najednou rozejdem a já se k ním vrátím. Podle otcových slov se mnou "nepočítali" a pokoj tu byl akorát pro bráchu, takže musím být teď s ním. Chci se odstěhovat co nejdřív, moc se na to těším, jen ještě musím počkat kvůli práci, až projdu zkušebkou a získám nějakou jistotu. Každou chvíli tam někoho vyhazují a nabírají nové lidi, takže je to takové nejisté Jinak je mi 20, letos 21...

Určitě bych jí to řekla... Ono je možné, že na tom jeho pesimismu mají podíl právě i rodiče, jeden nemá čas, druhý je náladový,...a bratr si říká, jak je to i doma na h.... a že se nikdo nezamyslí, jak mu asi je A i kdyby to tak nebylo, určitě by matka chtěla vědět, že s jeho dítětem není něco v pořádku... Když to nikdo neví a neřeší, je pro bratra snadné to schovávat a ustrnout na jednom bodě...

Původně jsem chtěla poradit at se nestaráš o dospělého chlapa, ale jak jsem četla ten komentář, tak se mi zdá, že bratr trpí depresemi.. (proto si ty urážky neber osobně, nejspíš kolem sebe kope ze zoufalství) Tak to bylo i s mým bráchou, zaháněl to chlastem.. A zkrátka než začal brát prášky, nedalo se s nim rozumně domluvit. On třeba chce něco udělat, ale vážně to nejde. Bohužel než si uvědomí sám, že něco není v pořádku, nic s tím nenaděláte. Důležité je, že alespon pracuje a žije relativně normální život. Každopádně se k němu chovej jako k rovnocennému partnerovi a prostě ve vhodné chvíli řekni, že vidíš, že se necítí dobře (a že je to s ním k nevydržení spolkni) a jestli nechce zkusit s tím něco dělat. (psychoterapie, regresní terapie, antidepresiva - dneska jsou už jemná a lepší než se trápit) Ty mu to můžeš navrhnout, ale dál už je to na něm. V tom případě je to jeho rozhodnutí a jeho blbost, že mu je nadále blbě. Ve vztazích ovlivnujeme 50% my a 50% druhý. Neber to jako selhání, pokud se ti to nedaří.Nejde to prostě, je potřeba součinnost druhé strany.

Tvůj hlavní úkol je postarat se o svůj život a nezblbnout. Mysli na to. Řekni to rodičům (!) a pomáhej do té míry než to bude škodit tobě. (bohužel vím o čem mluvím, když se do toho necháš zatáhnout příliš) Chraň sebe a bratra slušně požádej at si ty řeči nechá pro sebe, že ty si snažíš udržet optimismus. Mysli hlavně na sebe a svůj život a budoucnost.