Mámin přítel

No tak já si tohle zažila v 10 letech a to jsem mamčinýho přítele znala půlrok. Opravdu děláš z komára velblouda. Já byla v tý době dítě, takže jsem z toho byla nejdříve opařená, ale ty už máš 20, myslím, že nad takovými věcmi by ses neměla zastavovat a brát to jako úplně běžnou věc, že si tvá máma chce domů nastěhovat někoho, s kým je šťastná. Buď si s ním rozumět budeš a bude to fajn, anebo si s ním rozumět nebudeš, tak jej budeš ignorovat a aspoň budeš mít o motivaci víc se co nejdříve osamostatnit.

Reaguji na panda08:
Děkuju...Mě taky dlouho trvá než si někoho pustím k tělu.

Reaguji na TerezVv:
Jéé, já přece nedělám z komára velblouda tohle je běžná věc, dnes se rozvádí strašně moc lidí. Jen to každý bere jinak. On pokud člověk vyrůstá dlouho spokojeně s rodiči tak pak není nejjednodušší zvykat si na jiný život. Zvlášť, když je ten člověk v podstatě cizí.

No nevím, nějak se neztotožňuji s názory tady, lépe se vše řekne, než udělá. Ten kdo zažil, třeba pochopí. I tak díky za komentáře

Znovu opakuji, že pro mě to byl taky úplně cizí člověk. A já taky dlouho viděla mámu s tátou jako ideální pár, netušila jsem, že to povede až k rozvodu, ale když se tak stalo a mně bylo oznámeno, že najednou budeme bydlet s pánem, kterého jsem měla za máminého "kamaráda", tak jsem taky měla šok. Celou dobu jsem ji viděla po boku táty a najednou jsem už bydlela s cizím chlapem. Ale nehrotila jsem to a myslím, že se s tím dá vypořádat rychle a snadno - prostě během prvních pár týdnů zjistíš jak teď domácnost bude fungovat a buďto si zvykneš nebo ne. Who cares?

Reaguji na TerezVv:
Zajímavé, že jsi to brala tak strašně snadno. Mé sestře je 11 a nese to teda docela těžko

Reaguji na panda08:
To jsi přesně vystihla Většinou jsou to ,,hrdinky" co píšou ke každému tématu a na všechno mají odpověď.Děkuji ti za pochopení a zastání

taky si to myslím.
Rodiče se mají přizpůsobit dětem, ne naopak. Já bych si nikdy domů nikoho nenastěhovala, dokud bych bydlela s dětmi, i dopělými. Cítila bych se fakt blbě.

No já si myslím, že mu do toho je pořád hodně, když jeho děti budou bydlet pro něj s cizím chlapem, nemyslíš?

Pro mamku ne, ale pro mě a sestru ano

A já bych zase byla raději, kdyby se mi máma věnovala víc. Většinu času tráví s ním a se mnou nemá čas zajít ani na kafe

Skvělý názor a tvoje děti mají asi přesně tu výchovu,kdy ti v patnácti dají přes hubu a seberou ti peněženku,když jim nebudeš chtít dát na pivo a cigára fakt ti gratuluji k tomu,co s tímto názorem vychováš.Katastrofa.

Reaguji na Marty123: jenže ty už nejsi žádné žádné dítě, je ti 20, jsi už dospělá žena

ti si tedy rozhodne nemyslím...dům bude nejspíš matky a je jen a jen její možnost volby si tam nastěhovat koho chce. Ty jsi už dospělá, pokud se ti tam nelíbí, můžeš se v klidu odstěhovat...rozhodně bych neřešila se synem, a už vůbec ne s exmanželem, jestli se může můj přítel do mého domu nastěhovat.

Reaguji na farahh:
To sice ano, ale není mi příjemné mít v domě cizího chlapa. Nedej bože, aby se z něj časem vyklubal třeba nějaký ,,úchyl" a očumoval mě nebo sestru. I to se bohužel stává. Matky bývají občas dost zaslepeny a pak už se s tím dá těžko něco dělat.

Čtvrtina domu je napsaná na taťky, proto stále bydlí s námi, nejsou ještě majetkově vyrovnáni. A odstěhovat se opravdu nemůžu, protože do práce nastoupím až tento rok a nemám peníze.Tak to teda dost nechápu, že by jsi to s ním neřešila. I děti mají doma snad nějaké zázemí, svůj klid, kam by se měli vždy rádi vracet a ne aby se tam netěšili a později se třeba vyhýbali návštěvám kvůli příteli.

Slečně je dvacet, ne deset . Takže přístup " schoulím se do svého pokojíčku ( a budu se tam případně litovat ) " by bylo vhodné vyměnit za pohled do budoucnosti. Dům je její matky, které je předpokládám +- 40 let a má právo na svůj život.

Doteď jsem si myslela, že diskuze jsou o vyjádření svého názoru na téma, určené zakladatelkou A jak víme, názory bývají různé - od toho je to diskuze. Čím je člověk starší a čím má víc zkušeností, tím má obvykle jednoznačnější pohled na danou věc. Obalovat svůj názor do hromady diplomatických kudrlinek, jen aby se někdo necítil uražen, je nesmysl

Reaguji na Tiakia: proč, ty znáš moje děti?

Teda ženy, já zírám. Nechápu, proč se tu do slečny zakladatelky tak navážíte. Tak někdo je prostě jiná povaha a trvá ji, než si na někoho zvykne. Ještě když psala, že ho vídá jen občas. Ještě ho evidentně tolik nezná, takže je to pro ni stále cizí člověk.
A to může být sebevíc ráda, že její mamka není sama a může za ní být šťastná, ale sama vím, že je to ze začátku vždy nepříjemné, když je ten skoro cizí člověk najednou v obýváku, v kuchyni, koupelně i na záchodě, prostě všude
Tohle vyřeší jen čas, až si na sebe zvyknete, už to tak brát nebudeš