Honba za prací

Povím vám tedy co mám na srdci. Snad to pomůže.
V červnu roku 2012 jsem úspěšně ukončila studium na vysoké škole s titulem inženýr a od té doby začali mé nekonečné martíria s hledáním práce. Nejprve jsem se dívala na práce samozřejmě v oboru, neboť sdutovat jsem šla hlavně proto, abych měla trošku lepší místo. Rychle jsem ale spadla do reality a s přibývajícím počtem odmítnutí a nepozvání na pohovory jsem začala od svých požadavků ustupovat. Dostala jsem se do takové fáze, že jsem byla ochotná vzít v podstatě jakoukoliv práci, kde budu dostávat pravidelný příjem. A má taktika vyšla. Místo jsem našla (mimo obor - malý plat) a cca po třičtvrtě roku hledání jsem byla zaměstnaná. Kéž by bylo všechno tak růžové jak to vypadalo. Bohužel nebylo. Jak jsem postupem času začala zjišťovat, firma je zadlužená a já nedostala nikdy výplatu celou ani včas. Pro mě jasný faktor hledat novou práci a zase všechno od znova, celý ten kolotoč. Opět se vyplatilo a já zanedlouho nastupuji do nové práce. Nevím jsem ráda, že bude aspoň něco, aspoň nějaký pravidelný příjem, ale na druhou stranu je to místo obyčejné prodavačky a ve mě se to všechno pere. Tím nechci říct, že je to místo podřadné nebo, že se na takové lidi dívam jinak, ba naopak jsou velmi potřební. Ale přece jenom jsem tak nedřela a nestrávila tolik času na výšce abych skončila takhle. Už si nevím rady, jak dosáhnout toho, abych chodila do práce u nichž bych si řekla: jo tohle je ono, tohle chci dělat a nestresovala se pořád s tím, že sice mám práci, ale pořád musím hledat lepší. Tak čekám na nějaký zázrak, že se dostanu někam a ani nebudu vědět jak, že mě někdo někam dohodí, že bude v téhle práci možost postupu apod... Strášně mě deptá, že ostatní lidi ze školy se kterýma se bavím mají fajn místo jsou spokojení a já pořád nic. Samozřejmě jim to přeju, ale s mou psychikou to dělá své. Už tomu i sama přestávám věřit, že se vůbec někdy uplatním tak jak bych chtěla. A to nejsem náročná. Velkou roli hraje i to, že nejsem ochotná se za prací odstěhovat (máme tu zrekonstruovaný byt a přítel dobrou práci), takže proto. Jsem si vědoma, že mi tohle hodně škodí.
To je asi tak všechno s čím jsem se chtěla podělit. Budu ráda, když mi tu budete psát svoje názory, nápady. Když se i vy podělíte o to jak jste získali práci, jestli jste spokojené, jestli má někdo stejné pocity jako já?
Díky