Ahoj holky,
mám problém a to s tím jak jsem ve stručném úvodu napsala.
S přítelem se kterým jsem dva a půl roku ( bydlíme spolu ) jsme se nedávno rozhodli, že budeme více chodit na party, akce, atd.. bez sebe, aby jsme se pořádně mohli věnovat i našim přátelům a ne jenom sobě. Všechno funguje naprosto v pořádku, ale až do doby, kdy já zůstávám doma a přítel vyráží někam s kámošema. Je to jiné, když vím že bude spát doma a během noci se vrátí, jakmile vím že přijde domů, tak jsem naprosto v klidu. ALE když má spát u rodičů nebo u kamaráda ( má to daleko z té dané akce k nám domů ) , tak mám prostě PROBLÉM. Ten problém bych popsala tak, že mě přepadne těžká úzkost, připadám si méněcenná a mám strach z následujícího večera. Když mi třeba přítel déle neodepisuje na textovku ( věnuje se kamarádům a nekouká do telefonu ) , tak je to pro mě ještě horší a začnu si domýšlet - Bůh ví, kde je. Bůh ví, co dělá... Tohle mám jen v tomhle stavu, když jsem doma sama. Normálně vím, že jsme si naprosto věrní, milujeme se a byl doopravdy s kamarády. Ale když jsem sama, jsem jakoby změněná. V noci se pořád budím s pocitem, že jsem v posteli sama, mám strach vyloženě strach z toho, že jsem doma sama a něco se stane, atd..
Nedávno mi byl na tuhle situaci předepsán neurol. Do dneška jsem se ho bála používat - četla jsem na něho dost špatné recenze, že je návykový, atd.. Ale dnes přítel odešel a bude spát u rodičů a já si ho vzala, problém však je ten, že mi absolutně nepomohl. Jsem na tom pořád stejně. :/