Hledám porozchodového sparing partnera: )

ano je pozde, asi 2 mesiace po rozchode som sa vrátila k prvej láske.... a moj ex je už tiež už asi mesiac vo vzťahu ... Ako mne je momentálne fajn, len stále mám výčitky svedomia a ten chlap mi chýba ako kamoš, ako človek, akýkoľvek kontakt s ním....

Ale je fakt, že mám na papieri spísané všetky dôvody pre ktoré som sa rozišla, a keď mám zas ľutujúcu náladu tak si ich dookola opakujem a potom si hovorím, že je to tak naozaj lepšie! lebo mi vadilo to, to a to....

Reaguji na klara1990: V tom případě se s tím budeš muset smířit. Je to i částečně o zvyku. Také jsem přítele měla jako svého nejlepšího kamaráda,důvěrníka a někoho,komu jsem říkala věci,které mě trápily a mohla se mu vyplakat na rameno. Ale on tady není,takže se s tím člověk musí smířit a srovnat si to. Ono je to taky částečně o zvyku. Byla jsi na něj zvyklá, měli jste různé rituály, ale od toho všeho se dá i odvyknout. Dříve či později to přijde, uvidíš. Nebylo to navázání nového vztahu s první láskou příliš brzy ještě před tím než ses stihla vyrovnat s tím rozchodem ? Bála bych se totiž toho, aby Tvoje nevyrovnání se z rozchodem s ex nezničilo nový vztah s první láskou.

Ano to bylo, lenže ja som na to prišla až po čase.... Uvedomila som si to pár týždňov potom.... Ja som totiž prvé 3 mesiace od rozchodu bola úplne v pohode... až potom som si uvedomila, Že ich furt porovnávam, že pri každej reakcii si poviem v duchu, že Ex by mi nato povedal to a to.... ťažko to vysvetliť.... Tiež sa bojím, že ublížim aj tomuto, ale rozchádzať sa s ním nechcem, lebo na druhej strane viem, že ho mám rada a naozaj sa snažím dávať mu tú lásku. Ja som hlavne vo všetkom úprimná, takže on o všetkom vie... Keď ma na večer chytí splín a plačem, vie dôvody. Niekedy sa až divím, prečo to preboha znáša.

Reaguji na klara1990: Aspoň máš sebereflexi, víš,že ten přechod nebyl uplně správný a že Tě to trošku vytrestalo a vytrestává i nadále. Porovnávání je špatné, tohle by člověk dělat neměl,protože jsou to dva naprosto odlišní lidé a není to fér,ale to asi víš.
Pokud současný přítel je ochoten Tvoje nálady tolerovat a je vyrovnaný s tím,že Ti dává čas na to,aby ses uklidnila a se vším se vyrovnala, tak to je fajn, takového chlapa se drž a važ si ho. Protože jiný by se na to asi dávno vykašlal, protože by mu nestálo za to dělat někomu náhradu za bývalého přítele a ještě se ve finále třeba dočkat toho,že ho nakonec stejně opustíš. Držím palec,abys brzy byla fit a vyrovnaná a tohle vůbec nemusela řešit.

Reaguji na Jannnie:
Ďakujem. Ja myslím, že o týždeň jakmile opadne stres zo štátnic už to bude len a len lepšie.

Obdivujem Vás holky, že ste tak silne. Ja viem, že ono nám ani nič iné neostáva. Ľudia sa schádzajú a rozchádzajú, ale ten pocit niekedy hraničí s bezmocnosťou.

Reaguji na klara1990: Budu držet palec, aby to tak skutečně bylo a po státnicích jsi měla vyřešeno.

Máš pravdu, nic jiného nám nezbývá než se s tím srovnat a pokračovat dál....ze začátku to vypadá jako bezmocnost, ale čas to všechno dřív nebo později srovná.

Ahoj, tak já jsem to udělala včera. Rozešla jsem se s přítelem po 5 letech, nebo už nevim ani po jak dlouhý době, přestali jsme počítat. Už jsme spolu nespali asi rok (kromě pár snah o to), jediný kontakt máme večer u televize než jdeme spát a ráno jde do práce a zas se vidíme večer u telky.

Teď tady sedím u nás doma, což je jeho byt, ze kterýho nemám moc kam jít a on se zítra vrátí domů a já nevím, jestli tu mám být nebo ne.

Každopádně cítím i velkou úlevu, že už to konečně prasklo. Ale zároveň je mi strašně a vím, že trápení teprve začíná.

Takže budu ráda, když mi jen napíšete, že v tom nejsem sama, protože vidím, že nejsem. A že to není konec světa

Rozhodně v tom nejsi sama...a hlavně, pokud spolu tak dlouho nespíte, tak se vůbec nedivím, že došlo na lámání chleba. A doporučuji tam nebýt, až se vrátí... Já jsem teď něco málo přes tři týdny po rozchodu a musím říct, že mi začíná být dobře. Mám nad tím nadhled a uvědomuji si, kolik věcí mi vlastně vadilo!

Reaguji na Lejby:
Kéž by se dal posunout čas a byla už ta doba za tři týdny. Teď jsem úplně v tom největším blátě, co to jde. Zachvíli přítel přijede a ještě mi psal, jestli je nutný, abych spala u kamarádky.

Píše mi i normálně přes den, jako by se nic nestalo. A to mě celkem ubližuje, protože mám pak chuť dělat, že se nic nestalo a vrátit se.

Ale vím, že to do budoucna prostě nejde takhle dál napořád.

Jen se bojim, že už si nikoho nenajdu. Chlapi, co jsou cizí se mi skoro nikdy na první pohled nelíbí a zas už nechci skončit s kamarádem.

Taky si myslím, že se asi nedokážu zamilovat, tak abych s někým byla celý život. Protože už se rozcházím po 4 letech po druhé.

Ale teď nejvíc řeším to, že je mi hrozně celkově. Ještě navíc jsem nespala a byla jsem na party, takže prostě hrůza děs

Před tímto rozchodem jsem zažila pouze jeden rozchod a měla jsem úplně stejné myšlenky. Uvidíš, že za nějaký čas se tomu budeš smát. Určitě jsi ještě mlaďounká.

I když já mám podobné myšlenky, ale na druhou stranu snad už ani nikoho nechci. Poslední dva roky mě tak znechutily, že si nedokážu představit, že s někým zase budu, a co hůř i bydlet

Reaguji na lenibuska: Lenibusko, takhle jsem to před dvěma měsíci také měla. Rozešli jsme se s přítelem po necelých 6.5letech, odstěhovala jsem se prakticky ze dne na den a nic jsem mu neřekla a doma jsem se cítila stejně špatně jako Ty. Měla jsem nepřekonatelnou touhu ten čas rychle posunout dál, abych se cítila lépe. Věř, že každý ten den, co si tím prožiješ a projdeš má ve Tvém životě a prožívání svůj smysl. Uvidíš,že každým dnem Ti bude lépe a lépe. Teď je to asi hrozně těžké a nepřekonatelné, časem to bude lepší. Vím,že si člověk připadá, jako kdyby žádný čas neměl,ale to je jen zdání. Myslíš,že ten váš vztah je už kompletně rozbitý,že ho není možné opravit respektive,když si o tom všem promluvíte nenajdete společnou řeč ani cestu ?Promyslela sis ten rozchod dobře ? Pokud viš,že tam není vůle ani cesta, že už to zpět dohromady za žádnou cenu nedáte a je pro vás oba lepší od sebe odejít, tak odejdi co nejdřív,aby ses zbytečně netrápila ještě víc. Pokud Ti vadí,že Ti přítel píše tak mu slušně řekni,ať to nedělá,že Ti to nedělá dobře, že se mu třeba časem sama ozveš až s tím budeš srovnaná.Jinak zamilovat se určitě dokážeš, já jsem si to na počátku konce našeho vztahu taky nemyslela, ale věř tomu,že se zamiluješ jakmile se z toho oklepeš a potkáš někoho vhodného. Ani to kolikrát nezpozoruješ a stane se to. Na to teď ale nemysli, protože to není na pořadu dne. Pro Tebe je teď důležité se posunout dál. Rozchody jsou nepříjemné,ale dějí se s tím se člověk musí srovnat,ale jednoho dne se to někde zastaví, až potkáš někoho, s kým budeš moci zůstat napořád. Teď si nejdřív vyřeš,kde budeš bydlet, potřebuješ teď nějaké zázemí a určitou jistotu, bez toho to nepůjde.

Reaguji na Lejby: Jsem ráda,že Ti začíná být dobře....u mě to taky tak nějak bylo,ale ještě před sebou máš dlouhou cestu, stejně jako já. Nenech se zmást tím,že se začínáš cítit dobře. Je to začátek,ale ještě nějakou dobu to potrvá. Držím palec

Tohle vůbec neříkej, někoho za pár týdnů nebo měsíců potkáš a na tahle slova třeba rázem zapomeneš , všechny máme silné řeči, ale když se znovu zamilujeme ani si na to staré příkoří co bylo ani nevzpomeneme , ale chápu Tě, jsi teď zraněná a znechucená, ale věř,že bude lépe .

Holky,tak já taky po necelých sedmi letech se rozešla na začátku dubna. Nebyl úplně dokonalý vztah ale milovala jsem ho, možná ještě pořád. Když jsem byla za fází smutku, tak nečekaně tento víkend jel do Prahy a jeho sestra, která tam bydlí řekla, že mam přijet taky. Bohužel teď jsem tam kde měsíc zpět. Cesta tam byla relativně únosná, ale pak. Seděli jsme u stolu a on prostě se mnou nemluvil,ignoroval mě. Tak jsem dělala to samé. Jen mě zaráží jeho chování, ještě před cestou mi psal, že budeme kamarádi a pak se takto chove. Nejspíš jsem tam neměla jet. Ale jinak tam bylo skvěle,viděla jsem se s jeho sestrou, takže snažím se to brát z této strany. Bohužel mě to trápí,chtěla jsem se rozejít v dobrém.

Reaguji na Smajlikgsxr: Po 7mi letech je těžké se rozcházet...vím to sama od sebe 6.5roku a není to lehké ani teď,kdy je to dva měsíce od rozchodu. Kdo se s kým rozešel ? Ty s ním nebo on s Tebou ? Ono je to dost podstatné a možná z toho vychází i to jeho chování. Možná ses měla s jeho sestrou sejít sama bez něj, aspoň by ses na něj nemusela dívat a neprožívat ten pocit trapnosti,když jste seděli u stolu. Jeho chování nebylo normální,ale po rozchodu se nikdo nechová normálně. Chtít po něm,abyste byli po 7mi letech vztahu kamarádi je poněkud komplikované. Možná jednou,za čas,ale ne teď takhle brzy...dej tomu čas.