Hledám porozchodového sparing partnera: )

Ano,bohužel není cesta zpět.

Nastěhovala jsem se ke kamarádce, ale můžu u ní zůstat maximálně 2 týdny a je mi to i blbé, protože jsem u ní v pokoji. Jenže 13. června mám státnice a do té doby nemůžu začít brigádničit. Ale dneska třeba jsem na jednorázové brigádce a je to celkem pohodička .)
Ale nevydělá mi to na bydlení.

Jinak kupodivu se zatím cítím celkem dobře. Rozchodem se mi dost ulevilo a teď mám skoro každý den program a jak jsem u té kamarádky, tak nejsem skoro nikdy sama v kritické době (jako večer apod.). Ale samozřejmě to občas na mě padne a myslím ,že to teprve přijde.

Taky musím přiznat, že s chlapama se teď docela roztrh pytel ale já právě vím, že to není dobré si hned něco začínat. Stejnou chybu jsem udělala po prvním rozchodu a už jsem se poučila. Nicméně já jak jsem teď už víc jak rok "v celibátu" a chyběla mi prostě jakákoliv zamilovanost a taky aby mě někdo "obletoval", tak na jednu stranu si to teď chci užít po dlouhé době a že jsou příležitosti

No snad dokážu najít správnou hranici, abych se hned nezamilovala v porozchodových emocích a nebyl problém.

Tak snad to přijde. Já jsem zatím optimista, teď je kolem mě fakt hodně pěkných chlapů a ještě i mají něco do sebe Třeba dneska jsem na brigádce v nějaké architektické firmě a jako musím říct, že jich je tu docela dost

Ale nedokážu si taky zatím představit takové to znovu se s někým sbližovat úplně do toho soužití a bydlet a tak. To je pravda.

Reaguji na Jannnie: Tak rozešla jsem se s ním nejspíše já,protože z jeho strany to dost ochladlo. Řekli jsme si,že si promluvíme a nějak mu náš vztah nestál ani za to. Jenže on byl ten kdo naléhal, že budeme kamarádi, proto mi to nebere hlava, že pak předváděl toto. Tak jsem ráda, že jsem jela do Prahy, jen tak bych se tam totiž nedostala.

Reaguji na Jannnie: Akorát vím, že ho mám pořád ráda, tak dlouhou dobu nezapomenu během měsíce.

Jenže stejně nemám ani příležitost, kde se seznámit. Ženský kolektiv v práci, na diskotéky už jaksi nemám věk a seznamky mě nebaví. Takže mi stejně ani nic jiného nezbyde ale co, jsou horší věci na světě než nějaká deedee na ocet

Co to znamená,že nemáš věk na diskotéky ? Mě taky už dávno není 20cet,ale do klubu si za hudbou po těch letech ráda zajdu zvlášť,když jsem celou tu dobu moc nechodila a žila rodinný život. Seznamky bych nezatracovala, nikdy nevíš na koho tam můžeš narazit , i kdybyste ve finále zůstali jen přátelé. Dej tomu čas, ono se to poddá a časem se na to budeš dívat jinak a budeš mít chuť se třeba i seznamovat.

Reaguji na Smajlikgsxr:

To chápu, já to mám stejně, s tím člověkem jsi strávila dlouhou dobu a jen tak mít ráda ho nepřestaneš zvlášť pokud jste si zásadně neublížili...to se jen tak vypnout nedá...je to normální, je lepší se s tím smířit a přiznat si to,že to tak je. Ono to časem zeslábne.

Evidentně tu kamarádskou roli nezvládl, respektive si vůbec neuvědomil,že to není tak jednoduché ono prostě pokud jste byli partneři tak nemůžete být kamarádi rozhodně ne hned, to prostě nejde....dej mu čas, třeba si to uvědomí a začne se chovat normálně...je to smutné,že mu ten vztah nestál za to,ale lepší to vědět teď než za pár let,kdy by to bylo ještě těžší.

Tohle se teď stalo mě a nevím jak s tím naložit,uvědomuju ,že je to jen transformace těch citů, které mám ke svému bývalému příteli,ale bojovat s tím moc nedokážu, ale na druhou stranu jsem ráda,že na chvíli nemyslím na bývalého přítele a náš život jaký byl a věnuju se taky něčemu jinému

To chápu, já jsem u rodičů,ale do měsíce se stěhuju do podnájmu a už se na to opravdu těším.....nebylo by lepší se vrátit k Vašim a nějak to do těch státnic zvládnout ?

Reaguji na Jannnie: Za to jsem ráda, že vidím kolik věci mu za nic nestálo. Je to těžké. Dokonce si mě i odebral z facebooku. Už bych to chtěla mít za sebou a být šťastná třeba i sama,ale když kámošky jsou zadané je to prostě těžké.

Jo jo povídej mi o tom....někdy se člověk až diví, jak málo pro toho druhého může znamenat to co jste spolu prožili, jaké jste měli rituály ,zvyky,přátele a plány a teď najednou nic, skoro ze dne na den. To odebrání z FB si neber osobně,já jsem to udělala po rozchodu hned taky, odstranila jsem společné kontakty na sociálních sítích,abych prostě neměla přehled a nemusela se na něj dívat. I tak si říkám,že kdyby se chtěl ozvat - telefon a email má takže o sociálních sítích to skutečně není.
Tohle znám,kamarádky a kamarádi zadaní,mají děti nebo je chystají a Tebe čeká uplně jiná životní etapa....uvidíš časem bude dobře, jsem na tom podobně..sice já mám za sebou už dva měsíce, jsem na tom každý den lépe,ale také to není jednoduché....

Reaguji na Jannnie: Tak mám dny kdy je mi dobře a dny kdy je mi za ním smutno.Bojím se toho, že to nebude dobré, bojím se toho co bude. Když se z někým budu muset zase oťukávat,poznávat ho.. ale život jde dál.

Holky, tak po měsíci od mého rozchodu, kdy jsme v podstatě ale byli tak nějak stále v kontaktu, ač jsme se oba snažili nebýt, nějak dostali k tomu, zda to spolu ještě nezkusit. S tím, že oba si uvědomujeme, co jsme dělali špatně a chtěli se z toho ponaučit. Máme společné plány a ani jeden o ně nechceme přijít. Přesto si říkám, zda za měsíc může člověk nějakou větší změnou vůbec projít...

Vážně? takže si našla někoho nového? Já se teda zatím do nikoho nezamilovala, ale trošku sem si taky už "zašpásovala", což je asi ještě brzo. A já zas jsem tak stavěná, že mě většinou chtějí chlapi na vztah a já taky nemůžu mít něco s někým, kdo mi nevyhovuje, takže se bojím, aby se to nezvrtlo špatným směrem.

Já se bojím toho, že bych byla u našich psychicky v háji a neučila bych se. U tý kamarádky se navzájem učíme spolu a je to mnohem snažší to přežít. A u nás taky nemám už svůj pokoj a v tom malým se ani neni moc kde vyvalit k učení což já potřebuju.
Nedokážu si to představit no. Taky jsem to ještě našim neřekla , to je pro mě největší problém