Ahoj holky, potřebuji radu. Zkusím vše napsat ve zkratce.Je mi 24 let a teď se po 5 letech budu rozcházet s přítelem, se kterým také po celou dobu vztahu bydlím. A jelikož bydlíme u jeho rodičů doma, budu já ta, která se odstěhuje. Původně jsem myslela, že zpátky k rodičům, ale naskytla se mi možnost od jednoho příbuzného jít na byt za luxusní cenu. Byla bych tam sice sama, platila bych ale skvělou cenu, byt je celý zařízený, čistý, v klidné lokalitě, cca 5 min od mé práce. K rodičům to mám 15 min autobusem (bydlí na vesnici), takže taky kousek. Velmi mě to nadchlo, protože jsme měli s přítelem vztah dost hektický a zároveň mám i psychicky náročnou práci, takže jsem ráda, když přijdu domů a mám svatý klid. Chtěla bych se věnovat sama sobě, a když bude potřeba, mohu vždy k rodičům zajet.
No ale problém je s mými rodiči, kteří jsou na mě citově závislí, a nevím, jak to s nimi řešit. Mamce jsem oznámila, že přemýšlím o samostatném bydlení, na což neřekla nic moc, což jsem se až divila, ale včera jsem s ní měla rozhovor, který dopadl hádkou. Respektive, naši bydlí v rodinném domě, který je dvougenerační. Celkově je nás tam 7. Já mám velmi malý pokoj, krom toho ještě průchozí, takže žádné soukromí. Mamka je už na důchodu, takže doma vše udělá, já přijdu z práce a nemám prakticky co dělat, protože je navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno atd.. Mě obecně velmi baví se starat o domácnost, o sebe sama, vařit, prát atd., ale u nás to není možné, protože když přijdu v 18h domů, je vše hotové. A hlavně, už chci mít něco svého, něco budovat, mít zařízený byt podle sebe, dělat si vše podle sebe a mít hlavně už ten svůj klid a soukromí. Když bych někoho poznala, nemám ho ani prakticky u nás, kde pozvat, abychom měli soukromí. Ale rodiče to nechápou, chtějí mě doma, protože prý více ušetřím a kdysi jsem slíbila, že se domu vrátím – ano, to jsem sice slíbila, ale v té době jsem neměla tak výhodnou nabídku, jak mám teď. No prostě, sesypala na mě samá negativa toho bytu – že tam budu sama, vyhodím zbytečně peníze za nájem atd. Totálně jsme se pohádaly, brečela mi do telefonu, ať se vrátím domů, jako děs a nedomluvíte se. Krom toho mi i řekla, že si mám vážit toho, že mi nabízejí, jít ještě domů – to mi vyznělo tak, že kdybych to na bytě nezvládala, domů se vrátit nemůžu (jsem výdělečně činná, ale nikdy nevíte, co se může stát, že).
Mám s ní v tomto směru už delší domu problém, musím ji zavolat 1x týdně, když nezavolám, volá mi, proč nevolám a kdy přijdu, že ji je už smutno a že jsou s taťkou pořád sami (přitom nás je beze mě v baráku 6) a že mě vidí jenom 1x týdně (to sice ano, ale jedu tam málem na celý den). Vždycky když už chci jet zpátky domů, tak má řeči typu, že už u nich ani nechci být. Nechápe, že mám prostě doma taky nějaké povinnosti, které musím udělat.
Jen poznamenám, že jsem zde kdysi měla deníček ohledně toho, zda jsem na matce závislá, teď si ale myslím, že je to spíš naopak – no posuďte samy. Nevím si s nimi už rady, můžete něco poradit? Děkuji.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče jsou na mě závislí
Poslat SZ
Pokud máš možnost a zvládneš to v pohodě utáhnout, tak bych do toho šla. Za ten svůj klid to opravdu stojí. Pokud u vašich máš ještě průchozí pokoj-tedy žádné soukromí neváhala bych. K rodičům můžeš kdykoliv přijet 
A co na to říká táta? Normálně se nastěhuj do toho bytu, máma se s tím časem srovná. Nebo jí řekni, že už se rýsuje nová známost (nečetla jsem předchozí deníček) a chceš mít prostě soukromí...
Holky utáhnu to úplně v pohodě, to jsem právě řešila jako první. Nešla bych do něčeho, co bych neutáhla. Jen mě zamrzelo, že mi řekla, že si mám vážit toho, že mi nabízejí ještě bydlet doma - opravdu mi to vyznělo, že kdybych měla nějaké problémy, např. bych ztratila práci, tak mě zpátky nevezmou....
Taky nevidím důvod, proč bych se jako dospělá, měla radit ohledně toho, zda jít na byt, když si ho stejně sama zaplatím. Přemýšlím i do budoucna, když někoho potkám, mám ho kde pozvat, což u našich nejde. Celkově mi jde, ale o to soukromí. Já to u nás doma zbožňuju, ale chci už mít něco svého, kde se můžu vrátit a mít klid.
Pokoj je průchozí pouze můj - respektive, bratr mi přes něho chodí a také všichni na balkón, který má vstup právě jen z mého pokoje..takže úplně o ničem. Jinak bratra mám, ten je ale starší než já a většinu času tráví v práci nebo někde na horách.
Reaguji na Aloe_Vera: S tátou to je ještě horší. Právě, jak jsem to oznámila mamce, byla jakž takž v pohodě, ale potom to řekla taťkovi a to z toho vylezlo. Předchozí deníček byl o závislosti mě na rodičích - ale jak se ukázalo, je to spíše naopak. Moc s tím ani ten předchozí deník nesouvisí, ale přesto jsem to tu poznamenala...
Nevím, co je na tom nepochopitelného, když už prakticky s nimi nežiju 5 let...prostě mě berou jako malou holčičku a já nevím, jak jim mám vysvětlit, že jsem dospělá.
Cituji mroskvicka: A že tě vidí JEN 1x týdně? No sorry ale to je teda dost, neřeknu 1x měsíčně, ale takhle..
to jsem nějak nepobrala... to se nějak určuje? jako třeba péče o dítě? kolikrát měsíčně musí dítě k matce a kolikrát k otci? Co je to za vztah k rodičům, že někdy ani jednou v týdnu nezavolá?
Mám s ní v tomto směru už delší domu problém, musím ji zavolat 1x týdně
musím ji zavolat 1x týdně, když nezavolám, volá mi, proč nevolám a kdy přijdu, že ji je už smutno a že jsou s taťkou pořád sami
máš opravdu "hezký" vztah k rodičům, oni tě prostě jen rádi vidí a slyší 
Jinak k problému, pokud už jsi doposud bydlela jinde, těžko si zvykat na soužití s rodiči, vím to sama. Zkus jim oběma v klidu vysvětlit, že si jejich nabídky vážíš, že to pro tebe vždy bude ten opravdový domov, ale jsi dospělá, potřebuješ své soukromí, rýsuje se ti nový vztah, prostě že už jsi ve fázi, kdy se potřebuješ postavit na vlastní nohy.. V rodině bych hádky nevyvolávala.. i když, u tebe je problém rodičům zavolat, tak těžko říct
Cituji Christal: máš opravdu "hezký" vztah k rodičům, oni tě prostě jen rádi vidí a slyší
Já je taky ráda vidím a slyším, ale všeho s mírou. Já zavolám každý týden (někdy i vícekrát) a moc ráda, ale když mi to třeba nevyjde, jsem někde pryč, nemám v tu chvíli čas (volám ve středy), tak hned posléze mamka volá a vyčítá mi, že ji ani nezavolám, že na ni kašlu. Nejraději by mi volala každý den. Neustále slyším jen výčitky, jak na ně kašlu, že tam jezdím jenom 1x o víkendu - jinak to bohužel nelze, přes týden se tam absolutně nedostanu kvůli práci, v sobotu potřebuji něco udělat doma nebo někde jedeme a neděli mám vždy pro ně.
Cituji Christal: když, u tebe je problém rodičům zavolat, tak těžko říct
Promiň, ale to trošku přeháníš. Přečti si můj předchozí deníček a pochopíš, že mám vztah k rodičům moc hezký. A s mamkou jsem to už řešila minulý týden v klidu a bylo to k ničemu, nechápe to...bere to tak, že s nimi už nechci vůbec být, že pro mě domov nic neznamená.
Tak jako který rodič by nechtěl mít své dítě stále u sebe (a je jedno, jestli mu je 20 nebo 40), takže je i tak trochu chápu. Na druhou stranu ale chápu i tebe. U nás to také bylo divoké, mamka nechtěla, abych se odstěhovala, štěkaly jsme se prakticky každý den. Stejně jsem se odstěhovala, ona se se mnou nějakou dobu nebavila, ale pak to vstřebala a zavládl klid a harmonie. Jinak s tím voláním - mně máma píše každý den maily, pokud dlouho neodpovídám, tak už žhaví sms nebo volá. Jsou to prostě mámy, mají nás rády a bojí se, to je celé.
Reaguji na Lady Flame:
Děkuji za podporu. Já je na jednu stranu taky chápu, mají o mě strach, mají mě rádi, ale musí si také uvědomit, že jsem už dospělá a 5 let jsem bydlela mimo ně. Zvykla jsem si už tak, ráda si udělám vše sama a podle sebe. Nevidím nic divného na tom, že chci bydlet sama. Stejně s nimi budu velmi často.
Jinak, já si s mamkou také ráda volám, ale mrzí mě, že když třeba nezavolám v den, kdy nejčastěji volám, tak mám do hodiny hovor, proč nevolám, že na ně kašlu apod. Taky mě štve, že když jsem u nich v neděli a chci jet k večeru domů, tak mi řekne, že už jedu, že tam vůbec nejezdím, ale nebere v úvahu, že mám taky svoji domácnost a potřebuji si třeba ještě něco udělat...
Prostě rodiče postavit před hotovou věc a ať se s tím smíří. Chvíli to asi bude napjaté, mamka bude něco zkušet, ale neustupovala bych. Vídat se přece budete pořád.
Cituji ajka24: Jinak, já si s mamkou také ráda volám, ale mrzí mě, že když třeba nezavolám v den, kdy nejčastěji volám, tak mám do hodiny hovor, proč nevolám, že na ně kašlu apod. Taky mě štve, že když jsem u nich v neděli a chci jet k večeru domů, tak mi řekne, že už jedu, že tam vůbec nejezdím, ale nebere v úvahu, že mám taky svoji domácnost a potřebuji si třeba ještě něco udělat...
To znám. Když mamku občas chytne fakt špatná nálada, slýchávám to samé. Naštěstí to není tak moc často a já se naučila nebrat si tyhle "záchvaty hněvu" moc osobně. Jinak bych se musela zbláznit.
Jinak jak jsem psala ohledně toho stěhování - u nás jakékoliv "promluvy v dobrém" nezabíraly, musela jsem se prostě sebrat a odstěhovat i přes její námitky, nedalo se nic dělat. Ze začátku to bylo hodně těžké (mamka se nebavila, byla uražená, pak zase nadávala), ale postupem času se to opravdu o dost zlepšilo a teď jsme obě dvě v klidu. Jak jsme předtím spolu nemohly vydržet den bez hádky, tak teď jsme schopné spolu vyrazit na 14 dní na dovču, aniž bychom se rafly. Jen to chce prostě čas.
Cituji Lady Flame: Jsou to prostě mámy, mají nás rády a bojí se, to je celé.
Reaguji na ajka24:
Rodiče to s tebou myslí dobře.Mamka by raději viděla ten ušetřený nájem na tvém účtu do budoucna to je asi i jeden z důvodů proč ti nabízí bydlení doma u nich.Nemyslím si,že bez tebe nezvládá žít,jen o tobě chce vědět a chce ti pomáhat.Maminu máš jen jednu a važ si toho jak se k tobě mateřsky chová.Vím,že to asi nezvládáš chápat,máš jiný názor,ale určitě to nemyslí zle.
Odstěhuj se,žij si svůj život a pověz jí to,co jsi napsala tady do fóra že prostě chceš být sama,mít své soukromí,ale ráda se domů vracíš,máš je ráda a vážíš si jich.
Cituji Sasanka: Prostě rodiče postavit před hotovou věc a ať se s tím smíří.
Asi máte pravdu, já cítím, že do toho bytu chci jít. Mám to přes příbuzného, takže kdyby náhodou něco, můžu kdykoliv odejít.
Cituji Lady Flame: u nás jakékoliv "promluvy v dobrém" nezabíraly,
No asi tak, už jsem se to snažila probrat minulý týden - nepomohlo, prostě i když jsem to vysvětlovala, jak jsem mohla, ona to prostě nechápe. Bere to tak, že s nimi prostě už nechci být, doslova, že jimi pohrdám. Přitom bych pro ně udělala všechno, jak mamka potřebuje, vždy ji pomůžu, nakoupím atd. Pořád se mě jen ptá: A těšíš s vůbec domů nebo ne? Přitom tam jezdím tak ráda.
Reaguji na Tiakia:
Děkuji za názor já vím, že to myslí dobře, taky ji to dávám najevo a vážím si toho, ale někdy to už fakt přehání. Věřím, že chce raději peníze vidět na mém účtu, ale já chci zase zkusít žít sama, hospodařit se svými penězmi, starat se o vše. Jen mě to psychicky ničí, jak mi brečí v telefoně, ať nejdu na byt, ať se vrátím k nim. Jak já říkám, mám až moc zlaté rodiče 
Ale jak už jsem řekla, bylo by lepší být více chápavější.
Cituji ajka24: Ale jak už jsem řekla, bylo by lepší být více chápavější.
Mamina to časem pobere neboj a možná jí třeba někdy dáš i za pravdu.
Téma Rodiče jsou na mě závislí je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
