Ahoj holky, potřebuji radu. Zkusím vše napsat ve zkratce.Je mi 24 let a teď se po 5 letech budu rozcházet s přítelem, se kterým také po celou dobu vztahu bydlím. A jelikož bydlíme u jeho rodičů doma, budu já ta, která se odstěhuje. Původně jsem myslela, že zpátky k rodičům, ale naskytla se mi možnost od jednoho příbuzného jít na byt za luxusní cenu. Byla bych tam sice sama, platila bych ale skvělou cenu, byt je celý zařízený, čistý, v klidné lokalitě, cca 5 min od mé práce. K rodičům to mám 15 min autobusem (bydlí na vesnici), takže taky kousek. Velmi mě to nadchlo, protože jsme měli s přítelem vztah dost hektický a zároveň mám i psychicky náročnou práci, takže jsem ráda, když přijdu domů a mám svatý klid. Chtěla bych se věnovat sama sobě, a když bude potřeba, mohu vždy k rodičům zajet.
No ale problém je s mými rodiči, kteří jsou na mě citově závislí, a nevím, jak to s nimi řešit. Mamce jsem oznámila, že přemýšlím o samostatném bydlení, na což neřekla nic moc, což jsem se až divila, ale včera jsem s ní měla rozhovor, který dopadl hádkou. Respektive, naši bydlí v rodinném domě, který je dvougenerační. Celkově je nás tam 7. Já mám velmi malý pokoj, krom toho ještě průchozí, takže žádné soukromí. Mamka je už na důchodu, takže doma vše udělá, já přijdu z práce a nemám prakticky co dělat, protože je navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno atd.. Mě obecně velmi baví se starat o domácnost, o sebe sama, vařit, prát atd., ale u nás to není možné, protože když přijdu v 18h domů, je vše hotové. A hlavně, už chci mít něco svého, něco budovat, mít zařízený byt podle sebe, dělat si vše podle sebe a mít hlavně už ten svůj klid a soukromí. Když bych někoho poznala, nemám ho ani prakticky u nás, kde pozvat, abychom měli soukromí. Ale rodiče to nechápou, chtějí mě doma, protože prý více ušetřím a kdysi jsem slíbila, že se domu vrátím – ano, to jsem sice slíbila, ale v té době jsem neměla tak výhodnou nabídku, jak mám teď. No prostě, sesypala na mě samá negativa toho bytu – že tam budu sama, vyhodím zbytečně peníze za nájem atd. Totálně jsme se pohádaly, brečela mi do telefonu, ať se vrátím domů, jako děs a nedomluvíte se. Krom toho mi i řekla, že si mám vážit toho, že mi nabízejí, jít ještě domů – to mi vyznělo tak, že kdybych to na bytě nezvládala, domů se vrátit nemůžu (jsem výdělečně činná, ale nikdy nevíte, co se může stát, že).
Mám s ní v tomto směru už delší domu problém, musím ji zavolat 1x týdně, když nezavolám, volá mi, proč nevolám a kdy přijdu, že ji je už smutno a že jsou s taťkou pořád sami (přitom nás je beze mě v baráku 6) a že mě vidí jenom 1x týdně (to sice ano, ale jedu tam málem na celý den). Vždycky když už chci jet zpátky domů, tak má řeči typu, že už u nich ani nechci být. Nechápe, že mám prostě doma taky nějaké povinnosti, které musím udělat.
Jen poznamenám, že jsem zde kdysi měla deníček ohledně toho, zda jsem na matce závislá, teď si ale myslím, že je to spíš naopak – no posuďte samy. Nevím si s nimi už rady, můžete něco poradit? Děkuji.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče jsou na mě závislí
Poslat SZCituji Kaja555: Pravá láska rodičů k dospělým dětem je i respekt k rozhodnutí dětí a že je nechají rodiče dýchat, žít si svůj život.
Hezky řečeno. Pokud rodiče budou děti dusit přehnanou péčí, i když to myslí dobře, tak to vzájemnému vztahu moc neprospěje.
Reaguji na ajka24: Poradit toho moc asi nejde, pokud do toho bytu chceš, tak řekni, že je máš ráda a budeš za nima jezdit, měla bys to blízko do práce... Mamka může přijet na návštěvu k tobě. Takový vydírání není moc fér, jsi dospělá a pracuješ, už jsi samostatná, navíc na ně nekašleš a jezdíš je navštěvovat.
Reaguji na Kaja555:
Já je mám fakt moc ráda, u nás to mám taky moc ráda, ale někdy mi přijde, že jde opravdu o citové vydírání...Od našich bych bydlela 10 Km, autobusem 15 min, kdykoliv k nim můžu zajet. Chci mít ale také svůj život, jsem samostatná, výdělečně činná, mám možnost super bytu, tak proč toho nevyužít...
Cituji Kaja555: proč by se měl dospělý člověk vracet k rodičům, když je ve funčním vztahu x let?
No asi tak, krom toho, když jsem ji řekla, že budeme spolu bydlet u přítelových rodičů, tak z toho byli špatní, že s rodiči přítele budu trávit tolik času a s nimi pouze o víkednu, tak potom chtěli, abych k nim přijela v pátek a odjela až v pondělí ráno - prý to našemu vztahu s přítelem prospěje. Řešila jsem to tady právě v předchozím deníčku a uvědomila jsem si, že to je blbost...
No prostě nevím, jak s nimi jednat 
asi se fakt odstěhovat a oni se musí smířit.
Cituji ajka24: asi se fakt odstěhovat a oni se musí smířit.
Asi jo, doma bys stejně nebyla spokojená, protože tam nebudeš mít žádný soukromí, když pokoj je průchozí.
Cituji blackberry: doma bys stejně nebyla spokojená, protože tam nebudeš mít žádný soukromí, když pokoj je průchozí.
Holky, takže jsem se na ten byt nakonec odstěhovala, rodiče to už celkem zkousli, mamka se ještě smiřuje, ale už to je OK, až se divím.
Problém ale vidím v něčem jiném...byt je krásný, útulný, na klidném místě, vybavený, prostě vše super, mám ho úplně za luxusní cenu, ALE problém je v tom, že si tam absolutně nemůžu sama zvyknout. Připadám si strašně sama, prostě vůbec nedávám tu samotu. Jsem tam sice krátce, ale i tak. Rodiče bydlí na vesnici, mají velkou zahradu, je tam u nás živo..Pro mě je nejhorší, že já přijdu na byt a jsem tam sama, když je ještě takové krásné počasí, je mi líto, že jsem zavřená na bytě a nemůžu nikde ven na zahradu. Jo můžu jít se projít městem, do lesoparku, ale to není pro mě adekvátní náhrada za zahradu na vesnici, ještě mě to více dodělá...mám i dost jiné práce, ale ubíjí mě ta samota. Že vše dělám sama...Prázdný byt, prázdná postel...je pravda, jsem tam pár dní, ale i tak...Také mám ráda samotu, ale ten pocit, že je člověk každé odpoledne (krom víkendu) úplně sám..
Na začátku jsem z toho bytu byla úplně nadšená, ale teď si říkám, zda si na tu samotu fakt zvyknu. Byla jsem zvyklá být furt s někým.
Cituji ajka24: takže jsem se na ten byt nakonec odstěhovala, rodiče to už celkem zkousli, mamka se ještě smiřuje, ale už to je OK, až se divím.
Odstěhovala jsi se do bytu rodiče to zvládli,ty jsi konečně sama a opět nespokojená.
Nakonec budeš ještě ráda za svůj "dětský pokoj" v domě rodičů.
Mamina měla pravdu když ti rozmlouvala stěhování.Ne ona na tobě,ale ty na ní jsi závislá.
Potřebovala jsi si to vyzkoušet,jinak by jsi nevěřila.
Nastěhuj se zpět domů nemá smysl se trápit samotou.
Cituji mroskvicka: Nestačilo by pořídit si nějaké zvíře?
Slečně chybí zahrada,šum kolem domu a lidi zvíře bude venčit v parku a zase sama.
Člověk si těžko zvyká na samotu a čtyři zdi v bytě,když vyrostl v domku se zahradou.
Cituji Tiakia: a opět nespokojená.
Nechápu slovíčko "opět". Nevím o tom, že bych předtím řešila nespokojenost, ale řešila jsem odstěhování. Není to o nespokojenosti, ale o tom, že je člověk sám. Chtěla jsem radu těch, co žijí sami, toť vše. To je jako tak divné, že když jsem celý život žila s někým (převážně s přítelem), tak když jsem teď sama, je mi smutno? Asi ano.
Cituji Tiakia: Ne ona na tobě,ale ty na ní jsi závislá.
To, že nemám ráda samotu, tak jsem závislá na rodičích? To že mi chybí zahrada, příroda? Druhý člověk? Jsi asi trošku mimo.
Cituji ajka24: Jsi asi trošku mimo.
ale ne.
Holt si neumíš přiznat fiasko.
Člověk musí především zvládnout žít sám se sebou a to ty ještě neumíš,proto je ti smutno a chybí ti rodina.
Cituji ajka24: Chtěla jsem radu těch, co žijí sami, toť vše.
Jakou chceš radu?Buď si zvykneš nebo ne.
Cituji Tiakia: Holt si neumíš přiznat fiasko.
Člověk musí především zvládnout žít sám se sebou a to ty ještě neumíš,proto je ti smutno a chybí ti rodina.
Není to o přiznání fiaska, jsem na bytě krátce, takže jsem chtěla spíš radu někoho, kdo takhle také začínal. Nechci se stěhovat zpátky k našim, chtěla jsem názor těch, kteří na tom byli podobně.
Když někdo žije celou dobu s někým, třeba já 5 let s přítelem, tak když se přestěhuje do samostatného bydlení, je logické, že mu je smutno a připadá si opuštěný. Asi si nepochopila, že mě nechybí rodina, ale zahrada, příroda, šum, ne vyloženě, že se musím vidět s mamkou a taťkou.
Cituji mroskvicka: Tak co ti vlastně chybí?
To co tam mám napsané - zahrada, příroda, že je kolem mě někdo (ne ale vyloženě rodiče). Měla jsem třeba na bytě nedávno kamarádku a bylo mi mnohem lépe...Chtěla jsem jen radu od těch, kteří taky tak začínali, toť vše.
Jinak jsem z toho bytu nadšená, zařizuju si ho podle sebe, koupila jsem si tam hezké věci, ale jediné, co mě žere, je ta samota...
Cituji Tiakia: jsi v bytě uvnitř ne na střeše.
Abys ty někoho neopravila, že u nás se to nářečně říká takhle, tak to prosím neřeš, jo? Díky.
Téma Rodiče jsou na mě závislí je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
