Jak na něj zapomenout

Jak já tě chápu....tedy alespoň z části....taky mám muže, kterého bych popsala úplně stejně jako ty...charisma, i to co cítím, když jsem s ním...Ale já jsem sama, takže v tomto ohledu mě podobné problémy, jako u tebe netrápí.
Řekla bych, že v tomhle ohledu hraje hodně velkou roli iluze...a představa, kterou sis o tom muži udělala...My ženy máme tendence si vysnívat, představovat a domýšlet a pak to tak dopadá
Chápu, že ten pocit z toho Z. je naprosto opojný, taky jsem to zažila....pokud na něj opravdu chceš zapomenout tak bych se asi zaměřila na myšlenky typu, že ho vlastně vůbec neznáš a ve skutečnosti vůbec nemusí být takový, jak si myslíš....(prdí, chrchle do umyvadla, pohazuje všude smradlavé ponožky apod. ). A pak ta přítelkyně...a když s tebou sám utnul kontakt, tak co s ním?
Na druhou stranu bych se zamyslela i nad tím, proč tohle nezažíváš u přítele...a jestli s ním má vážně smysl budovat budoucnost...

Myšlenky na Z tě v tomto případě propadají jen a pouze proto, že tě to s přítelem už tak nějak moc nebaví ( nebo opadla ta počáteční "jiskra" ) - nezapomínej, že Z kontakt s tebou utnul sám od sebe a nic nějak nenasvědčuje tomu, že zítra bude stát u tvých dveří i se správou, že přítelkyni poslal do kopru Takže se myšlenkami na něj akorát zbytečně vyčerpáváš a zavíráš oči před problémem, který máš patrně doma. Nepíšeš, co máte s přítelem za problémy, ale pokud je, jak píšeš, tvůj přítel "pravý opak Z" , tak to s ním tedy asi moc růžové nebude - poněvaž Z jsi vychválila až do nebes
EDIT : přečtení tvých dalších deníčků potvrzuje, že to, co jsem napsala, je pravda ....

Z je archetyp muže, který chceš mít ve svém životě. Respektive nasadil strašně vysokou laťku pro ostatní...

A to co píšeš o svém současném partnerovi je klasika... průměrný vztah. Není na tom nic špatného ani moc dobrého (v porovnání s návalem emocí, které v tobě dokázal vyvolat Z jen pouhou konverzací), jednoduše lepší než být sám/sama.

Ono je mnohem obtížnější najít něco co opravdu chceš a pak si to ještě udržet, spokojit se s průměrností je na druhou stranu v dnešní době běžné...

Být s někým a cítit se sám, nebo co hůř - chtít u toho někoho jiného je podstatně horší pocit, než doopravdy být sám ....
EDIT : také proto, že ta opravdová samota může ze dne na den skončit hned zítra, ale v těch (ne-) vztazích se lidi často plácají měsíce, ba i roky.

Souhlasím s příspěvky nade mnou, že na Z myslíš kvůli tomu, že nejsi spokojená v současném vztahu.
Mám podobnou zkušenost - platonicky zamilovaná jsem do toho (zadaného) člověka byla roky (až se stydím napsat, jak dlouho), žádný kluk/muž ho prostě ne a ne překonat...až jednou (po těch letech ) jsem narazila na jednoho, kterému se to povedlo. Byla to pak hrozná úleva a ačkoliv už spolu s dotyčným mým "zachráncem" nejsme (ale jsme pořád přátelé), myšlenky na mnou platonickou lásku se mi vůbec nevracejí, tj. troufám si tvrdit, že jsem z něho vyléčena
Tj. potřebuješ potkat někoho, s kým ti bude ještě lépe než se Z, tvůj přítel to nejspíš nebude...
EDIT: ale stejně mi je záhadou, proč trváš na tom, že přítele miluješ - tohle je úplný fenomén diskuzních fór - obecný příklad - dotyčná začne příspěvek o nějakém problému, ale nevynechá pasáž, že svého přítele miluje (a samozřejmě si je jistá, že on miluje ji a nikdy by ji nepodvedl)...pak pokračuje, že jí vadí to a tohle a že přítel dělá zas to a tamto..a pak se (občas) dozvíme, že se jí líbí i někdo další...Já prostě nerozumím tomu, proč to slovo "miluji" není vypuštěno, ne vždy působí věrohodně...

Reaguji na Lilitha: Jo, tohle jsem zkoušela, říkat si, že ho vlastně vůbec neznám, a svým způsobem je to pravda....U přítele to nezažívám, protože.....vlastně ani nevím. On mě přitahoval a přitahuje kvůli úplně jiným věcem, než Z.

Reaguji na Mooney: To s tou vysokou laťkou jsi to vystihla naprosto přesně. I když vím, že jsem si ho do určité míry idealizovala, faktem je, že on dělal a dělá věci, které na lidech opravdu hodně obdivuju.
Současný vztah je spíš průměrný, jenže to připisuju problémům, které jsme měli a do určité míry ještě máme, ale řešíme je, i když mě to už unavuje. Spíš mě štve, že první cca půl rok byl krásný, měla jsem pocit, že to je ten nejlepší vztah, jaký jsem kdy měla. Nejvíc je na tom paradoxní to, že přítel má takové charakterové vlastnosti, které já jsem vždycky u svého partnera chtěla, ale žádný z ex je neměl (nebo si na ně hrál...) Takže vnitřně to mám tak, že chci patnera podržet, být mu oporou, ale na druhou stranu mám chuť být hodně dlouhou dobu sama a všechno si v sobě vyřešit...

Reaguji na dadabus: Tak že by stál přede dveřma s tím, že je single, s tím opravdu nepočítám Ani bych si to narovinu nepřála, protože mi došlo, že je s ní nejspíš dost spokojený, jsou spolu už hodně dlouho a já mu to přeju.

Jo, máš pravdu.....

Reaguji na Beetlejuice: Současný přítel měl na to ho překonat, skoro se tak stalo, jenže pak se plno věcí zvrtlo a já rychle spadla na zem. Ne, že bych čekala, že vztah je procházka růžovým sadem, ale přijde mi, že některý problémy přišly docela brzo....
Jestli by mě přítel podvedl nebo ne - věřím tomu, že ne, ale neříkám, že bych za to dala ruku do ohně. V tomhle jsem realista a vím, že je možné všechno.
Když tak nad tím přemýšlím...jestli spíš nemiluju to, co byl a co občas je a co si přeju, aby se vrátilo, až se všechno vyřeší...je to na nic.

A co teda? Napíšeš? Zmiňuješ to docela často, proto se ptám..

Já ti rozumím, taky mám (měla jsem) svého Z, sice jsme byli oba dva nezadaný, ale byly tam zase jiné překážky. Taky jsem dlouho myslela, že je to ten jediný, že na něj nikdy nezapomenu, že už nikoho takového nepotkám. Ale s odstupem času na něj myslím pořád míň, už mě to až tak netrápí.
Sejde z očí, sejde z mysli. Nesetkáváte se, nejste v kontaktu, takže prostě čekej, ono tě to jednoho dne přejde. Spíš bych se zaměřila na vztah s přítelem, protože být s ním a myslet na jiného je nefér vůči vám oběma. Možná by ti bylo líp single, pokud si nevyřešíš to s Z.

Ahoj Raji, zkus taky popřemýšlet nad tím, že se Z jsi trávila jen ten čas, kdy jsi neměla důvod sundavat si růžové brýle. Kdyby jste se dali dohromady, tak by jsi dost možná i s ním po nějakém tom půl roce, otevřela oči. Protože byste museli začít řešit důležité věci, dělat kompromisy atd.. Ty jsi s ním zažila jen tu fázi, kdy jste se scházeli a naprosto nezávazně kecali a smáli se. Ačkoliv asi všichni víme, jaké takové okouzlení může být Ale nějaké srovnávání, o tom, že Tvůj přítel měl na to Z překonat... (mimochodem já být Tvůj partner a tuhle větu si přečíst.. Asi bych to skoncovala sama ) Rozmysli si, jestli chceš být ve vztahu, ve kterém teď jsi, jestli toho svého současného miluješ a to bez ohledu na nějakého Z, T nebo R..

Vypusť ho z hlavy, mysli jen na tu realitu, co máš kolem sebe, protože TO je Tvůj život