Nevím jak dál s partnerem, jsem pořád utrápená..

Nevím, co si mám myslet o příteli. Někdy je jako nejvíc milující přítel a jindy si říkám, proč s ním vlastně jsem, že mě má u zadku. Vzdaluji se mu, protože si na něco pořád stěžuji, nevím, jestli to s ním bude napořád, ale moc ho miluji.

Ahoj, bude to asi trochu delší, takže moc děkuji za reakce. Je mi 19, je to můj první vztah, seznámila nás kamarádka. Na začátku byl pořád jen on aktivní, on psal krásné věci, vymýšlel setkání, já to měla tak nějak někde a on pořád chtěl ať se vidíme častěji a říkám mu že ho miluji a podobně a píšu mu první. Dřív od něj každý den sms na dobré ráno, často na dobrou noc a psali jsme si pořád. Pak jsem se ale změnila, začala jsem se snažit a to možná byla ta chyba. Teď tedy ke konkrétním problémům.
Přítel byl jednu dobu hrozně zamiovaný, na začátku, pak to z něj opadlo, to mi sám teď, když je vše relativně OK přiznal, že semnou byl spíš jen ze zvyku, ale nebyl zamilovaný. Možná pro někoho hnusné, zamrzí to, ale vidím tam pokrok oproti létu, kdy byl nezamilovaný. Letos maturujji a dělám přijímačky na vš, máme v plánu, že budeme bydlet spolu. Přítel je ve druháku na vejšce a má před sebou hoděn těžkých zkoušek. Teď řekl, že už se nebudeme moc vídat, protože se budem oba učit, já na maturu a on na zkoušky. Řekl, že zamnou při svaťáku bude jezdit aspoň na kole. Tak jsem se ho včera ptala, jak tedy to bude a on žen epřijede hned tenhle víkend, že to myslel někdy v budoucnu že přijede a že se mu nechce tak ať přijedu třeba já. Jednou se chtěla vidět až v sobotu místo v pátek, jenže já mám řidičák, ale nejezdím (ale napravím to), a on proč by měl pořád jezdit on, že mám řidičák tak ať za ním taky někdy jedu, když nepojede bus. To mě taky naštvalo. Přijde mi, že je jako sobec. Teď má on učení, on to má totiž nejhorší, já dělám přijímačky na medicinu, které jsou těžké, maturuji ze 4 hodně obsáhlých předmětů, ale on to má nejhorší. Já bych měla být ta, co říká, že nemá čas kvůli učení a ne on. Pořád od něj slyším jen JÁ, JÁ, JÁ. Teď jsme měli vážně idylické období, ale já to srovnávám s jinými. Co si o něm mám myslet, když se mu zamnou nechce jet na kole, ale znám kluka, co chodí za svou holkou pěšky 5 kilometrů, jen aby ji viděl? Vidim samé šťastné páry a nevím, jestli on mě zas tak moc miluje. Vím, že mě miluje a mámě rád, to ano, ale nevím, jestli je to z jeho strany tak silné jak z té mé. Bohužel nad vším moc přemýšlím a ujišťuji se, tak mu třeba napíšu takové slohovky o tom, jak chci aby to bylo mezi námi krásné a podobně a jeho to pak už štve. Nedivim se mu. to chci ale moc? Vždycky se to nějak sejde kvůli prkotině a já pak vybouchnu a lituju že to píšu. takhle jsem vybouchla tuhle, protože se mu nelíbilo, že jsem mu to psala. Pak mi ale sám od sebe napsal sms, že mě moc miluje a už si nebudem psát ty hnusný zprávy. teď jsme ale řešili jestli má dojet a tak, říkal jak má moc učení a jak musí doma dělat a ještě má zápas. Řekl, že zápas dvě hodiny ho nezabije. A vidět mě na dvě hodiny ho zabije? Kdyby chtěl, tak prostě přijede, nevěřím tomů, že se učí 24 hodin denně. je na koleji, takže se vídáme jen o víkendech a maximálně jeden den v týdnu navíc. Věděla jsem, že přčed maturou a zkouškovým to omezíme, proto mě mrzí, že já mu nebudu chybět. a teď takové prkotiny. Jemu vadí, že mu napíšu, on odepíše a já mu odepíšu hned zpět. Taky vám to přijde nelogické? Uznávám, že ení typ, co vysedává u pc. Jednou mi i řekl, že je ve škole, pak se učí a pak chce odpočívat a odpočinek pro něj není sedět na pc a psát si. Místo, aby se ptal co je pro mě lepší tak prvně jen pro něj. Jdeme na jídlo na společný slevový kuúpno, on si navymýšlí plno jídla a nenapadne ho, co bych chtěla třeba já. Zbyde poslední dobrá část oběda a já že ji mám ráda a on si ji dá v klidu na talíř. Až když ho ségra okřikla, že to dá snad mně, tak mi to teda dal, ale nadšeně se netvářil. Měl u mě spát, já na posteli a on na matraci a on chtěl, abych já spala u sebe doma na té matraci a on na zemi! Vyznává mi lásku, teď mi třeba napíše sms, prozvoní, zavolá, ale nevím, co si mám stejně myslet, když to srovnám s otatníma, chová se jak ... Na dovolenou pojede se svou rodinou, místo aby řekl, ať jedu taky nebo vymyslel něco i pro nás. Jeho ségra nás k sobě pořád zve, ať přijedem do ciziny, ale on že už pojede na dovolenou s něma a pak by ho nikam nevzali na brigádu, kdyby měl pořád nějaký dovolený. A taky hodně žárlím, ale to mu teda přijde roztomilé a osvědčilo se mi, že on žárlí taky, ale já mu nedávám takové podněty. Už jsem včera to nevydržela, vyříkávali jsme si to naše setkání v telefonu a on: ach jo, proč nemůžeš jeden den být normální a v pohodě a nepsat pořád ty zprávy...dneska má přijet na hodinu po škole, tak přemýšlím, co dělat. Mluvit nebo se rovnou rozejít? Je toho víc, ale už takhle je to dlouhá slohovka, když tak nějaké informace dodám...Psala jsem mu sms, at mi dá vědět, kdy dojede, že je to důležitý. A on mi hned volal zpátky co se děje tak důležitýho, tak jsem řekla, že mu chci něco říct. Pořád je otrávenej při psaní nebo volání, nevím, jestli kvůli škole, prý jo. Miluji ho, strašně moc, ale on se dokáže hrozně rychle změnit. Nehádáme se, nekřičíme na sebe, jenom takhle vypisuju ty svoje slohovky. Co si o tom myslíte, nezaujatě?

natasha8

Nevím jak dál s partnerem, jsem pořád utrápená..

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek