Pasivní a uzavřený přítel - má to cenu?

A neplyne všechna ta jeho nespokojenost právě z nadváhy a neúspěšných pokusů v hubnutí? Zkoušela jsi ho třeba popostrčit k nějakým společným sportovním aktivitám nebo tak? Myslíš, že by se pro to nezapálil, kdybyste na to byli dva? Některý lidi jsou vlci samotáři, není na tom vůbec nic špatnýho, dokud tím ale netrpí jejich blízcí. Perspektivu má vztah, kdy se k sobě lidi chovají hezky, mají se rádi a umí spolu protrávit čas, to my tady neposoudíme. Poradit opravdu neumím, jen si říkám, jestli se neizoluje kvůli postavě, tý vnitřní nespokojenosti, která pronásleduje ty, který shodit nedokážou. Některý lidi prostě potřebujou hodně velkej životní kopanec, aby se sebou něco začli opravdu dělat a vytrvali v tom... A oni mají špatný rodinný vztahy, že ho návštěva jednou ročně tak obtěžuje? To je zvláštní

Jo, tou nadváhou by to klidně být mohlo. Kolikrát mají chlapi komplexy z nám úplně nepochopitelných důvodů, ale nadváha zase tak nepochopitelná není. Někdo si zase nesundá jaktěživ z hlavy čepici, protože začíná plešatět. Ale. Z toho co píšeš, se mi jeho chování a přístup opravdu nelíbí. Jedna věc je nějaký komplex a nechtít chodit ven, druhá věc je něco začít a nedokončit. Tohle je dost velký mínus, je mu už 30 proboha a to by měl být schopen jak si doma ukldiit, tak dokončovat školy a autoškoly (resp. dávno by je měl mít za sebou). Pochybuju, že v tomhle se změní, i kdyby zhubl na 60 kilo. Takže já bych to jako perspektivní do budoucna rozhodně neviděla. Byla bys s ním jen nešťastná.

Děkuju za reakce holky. No špatný vztah s rodinou nemá. Respektive má úplně jiný vztah s rodinou, než třeba já. Já jsem zvyklá, že sem s rodinou společně chodili na výlety, sportovali, navštěvovali příbuzné... On nic takového nezná a když už jeho rodina někam vyrazila, tak neměl zájem se připojit. Takže asi prostě není zvyklý s nimi být nebo nevím, já jsem zvyklá na úplně jiný vztah. Ale že by je z nějakého důvodu neměl rád, to se říct nedá. Spíš prostě nemá zájem je vidět.
A co se týká společného sportování, to jsem zkoušela. Jeho nadváha není nic vyloženě příšerného, ale do posilyk nechce, prý by se tu tam smáli. To samé s koupalištěm. Běhat semnou taky nechce, prý by si připadal trapně, že nevydrží ani půlku toho co já (a já mu několikrát vysvětlovala, že to přeci nevadí). Taky jsme byli na kolečkových bruslích, ale to se učil a pak akorát pořád nadával, protože se mu prý okolo projíždějící cyklisti smáli. Podařilo se mi ho vytáhnou na kolo, ale to taky není možné vždy, protože vlastní nemá a to mého táty, které si půjčujeme vždy k dispozici není. Říkala jsem mu, ať si koupí svoje a vždy slíbí, že se na to podívá. Pak akorát slyším, že zapomněl nebo to stojí moc peněz a ted si to nemůže dovolit. Takže mi to často příjde jako, že se spíš jen vymlouvá a sám se sebou vlastně nic udělat nechce. Taky mi říká, že hubne, ale pak ho vidím s energiťákem a do práce si není schopný připravit sváču. Takže tam pak má hlad a koupí si něco super zdravého (a předraženého) jako sladké pečivo nebo rohlíky se salámem.Když se ho ptám, proč si něco neudělá doma, tak mi zase tvrdí že zapomněl nebo neměl čas. Občas jsem mu něco udělala já, ale vídíme se dvakrát týdně (a většinou víkend), takže to pravidelně nezvládám. Každopádně teď zase začal hubnout, pravidelně cvičí a počítá si kalorie, tak mu to třeba vydrží.

teď jsi na to myslím kápla Proč se o něco snažit, když si můžu zalízt do svýho brlohu a sedět u komplu, kde se po mně nechce žádná námaha.

"Nulová iniciativa, žádné cíle do budoucna..."
No, ono to někdy není tak jednoznačné, jak to vypadá. Člověk může mít i velkolepé cíle, ale někdy na ně prostě potřebuje nabrat sílu. A někomu to trvá dýl... On je zřejmě uzavřený typ, který si vystačí sám se sebou, a tak nemá potřebu něco lámat přes koleno a příliš se namáhat, když se mu zrovna nechce nebo se na to necítí. Ale to ještě nemusí znamenat (i když může), že je to nějaký povaleč a že je mu jedno, co s ním bude, a že mu na ničem nezáleží.
To, že pořád někde vidí někoho, kdo se mu údajně směje nebo na něj špatně kouká, je spíš o tom, že se prostě z nějakého důvodu necítí dobře, nepřipadá si takový, jaký by chtěl být, a je z toho rozhozený a bere mu to zbytky energie. Možná za to svým způsobem můžeš i ty (to ber s rezervou a jakoby v uvozovkách). Pořád po něm chceš něco, co on nechce, do něčeho ho tlačíš (chápu, že to myslíš v dobrém, ale ne vždycky je o takové dobro zájem), sleduješ, co jí, co dělá apod. On má potom třeba pocit, že se na něj takhle soustředí všichni... Vlastně bych se ani nedivila, kdyby ho nejvíc odrazovalo právě to, že ho neustále do něčeho tak nějak nutíš.
Já bych mu nechala trochu víc volnosti, ať se buď sám vzpamatuje, nebo ne... Jestli ti to tak vadí, tak ho radši nech jít vlastní cestou a rozejdi se s ním. On má zřejmě nějaký osobní problém, který si musí vyřešit, ale hlavně sám v sobě, nikdo jiný mu pomoct nemůže. Tím, že na něj bude kdokoli v čemkoli tlačit, se nic nespraví, spíš naopak. Musí si to přebrat všechno sám.

Možná to nepovažuje za důležitý. Někdo si žije ve svém světě a žádné takovéhle věci prostě k životu nepotřebuje. Problém je, že ne každý partner dokáže tenhle přístup zkousnout. Ale kdoví, co zase horko těžko zkousává on, že

No možná fakt nechce. Jak na tebe působí? Vypadá celkově spokojeně (ne z tvého úhlu pohledu uspokojivě), nebo je na něm vidět, že se nějak trápí? Jestli je sám spokojenej a žije se mu takhle dobře...

tím ovšem hůř Pak už zbývá najít si buď rovnocennou partnerku, která se bude chtít válet celý dny u tv a žít mezi plesnivýma kastrolama, a nebo zůstat navždy sám. I když - třeba by mu i tohle vyhovovalo, že ano
zajímalo by mě, jak to má takový člověk třeba se sexem...?

Líbilo by se ti, kdyby někdo takhle vyhroceně hodnotil tvůj styl života? Taky by určitě každýmu nepřipadal ideální.

Možná že právě sex ho baví Laxnost k všednímu životu a smyslnost v sexu spolu moc nesouvisejí. Možná právě naopak.

reaguju na to, co je napsáno v deníčku zakladatelky. A podle toho mi to přijde opravdu přes čáru. Základní hygienický návyky by snad měl mít každý normální člověk. Vztahy už jsou věc jiná.

Tak já myslím, že s tímto se nic moc neudělá. Podle mě je to zkrátka založením člověka.

Já mám například kamarádku která má podobného přítele. Oběma je 36 let, a ten její přítel také nerad nikam chodí, je to samotář, většinu času tráví u počítače ( vlastně celý den, neboť pracuje z domu jako překladatel) u toho snídá, obědvá i večeří. Večer se natáhne k tv a kouká na ni až do třech do rána, protože není unavený a nemůže spát. A tak to jde dokola. Kamaráda chodí denně do práce a už si na jeho denní režim zvykla. Vztah mají více méně hezký, kamarádce zas vyhovuje že ji je věrný a vydělává jako překladatel více peněz než ona. Co vím, tak si také stěžovala na jeho narůstající váhu, ale holt to bude asi tím že pokud chlap denně sedí 15 hodin na zadku doma a odskočí si maximálně pro jídlo nebo na záchod, tak ta váha zaručeně musí jít nahoru. Ten její přítel nadváhu ovšem neřeší a je mu to jedno.
Tím chci říct, že oni zkrátka někteří chlapi takoví jsou a opravdu pochybuji že by se dali změnit a z té jejich letargie je vytáhnout
Já bych v tomto případě radila aby se zakladatelka s tímto smířila, nelámala to přes koleno a v hraničním případě pokud by ji to opravdu vadilo, tak by byl na místě asi rozchod.

Tak jestli má pocit, že se mu smějí projíždějící cyklisté, když zkouší brusle, tak to má hodně velkej komplex, škoda. Na to je podle mě jedinej recept - sportovat za tmy doporučuju, pro ostýchavky je to nejlepší začátek. Kdykoliv vidím sportujícího člověka s jakoukoliv nadváhou, tak si řeknu wow, to je pecka že se snaží! To si podle mě řekne většina lidí, ten posměch si vyčaroval ve svý hlavě. Jste spolu 4 roky - je od začátku takovej, jak popisuješ?

Podle mě ztrápeně nevypadá i když on nikdy moc neprojevoval emoce a vždycky bylo obtížné z něj něco vypáčit. Ale když ho porovnám třeba se svou melancholickou kamarádkou, tak bych řekla že vypadá úplně ok. Na druhou stranu od něj ale zhruba posledního půl roku slýchám, že není moc spokojený s tím kam to dotáhl. Že mu je 30, ale nemá řidičák, je jen vyučenej a má práci co ho nebaví a je fyzicky náročná (dělá v automobilce). Jenže s tím aboslutně nic nedělá... A tohle já prostě nechápu. Sama sice na plný úvazek nepracuju, ale od 15cti pravidelně při studiu brigádničím a právě to brigádničení mě motivovalu k tomu poctivě studovat, udělat si řidičák a učit se další jazyky. Protože mě představa, že bych měla navždy prodávat za kasou nebo roznášet letáky děsí. Ale on si na svou práci jen stěžuje a nedělá nic pro to aby měl lepší a to i přes to, že podle mě má na daleko víc, protože to je chytrý člověk. Několikrát sem mu to říkala a opakovala, že maturita mu může pomoct najít lepší práci, kde bude štastnější...Ale to nepomáhá a já netuším, jak ho víc motivovat . A taky si hlavně myslím, že by ta motivace měla vycházet hlavně z něj. Nejde mi do hlavy, proč s tím něco nedělá, když je nespokojený.

Záleží v čem přesně myslíš. Samotářský byl vždy, ale jak říkám, to zas není tak velký problém. Akorát mi dříve přišel míň pasivní, i když to je možná jen tou počáteční zamilovaností.

Je pravda že na sex sem si nemohla v podstatě nikdy stěžovat. Dokonce byl vždy hodně aktivní. Jen už mě to v poslední době tolik nebaví, což je možná ale i způsobeno tím, že sme se ted hodně hádali.

Mně je sympatický.

Abych pravdu řekla, tohle bych nezkousla a s někým takovým bych být nedokázala.
Taky jsem spíš introvert, ale to, co popisuješ je extrém a pokud nejsi stejná, s takovým člověkem se dlouhodobě vydržet nedá. Být zalezený celé dny doma, koukat filmy, nebýt schopný si ani uklidit, celkový ten jeho laxní postoj k životu, to, že není schopný nic dotáhnout do konce...
Umíš si představit s někým takovým život? Společné bydlení, dětí, řešení každodeních, i těch závažnějších problémů? Já teda ne.
Navíc stejně mám pocit, že mezi vámi to budoucnost nemá. Bydlíte od sebe 15 min a vidíte se 2-krát za týden? A navíc i to je většinou z tvojí iniciativy? Vezme si volno v práci a ani ti neřekne, abys ho náhodou neotravovala?
Jsi ještě mladá, ale třeba jednou se posuneš dál a budeš chtít společné bydlení, rodinu atd. Myslíš, že přítel by toho byl schopný? Pustit někoho do té svojí ulity, nebýt nikdy sám, mít povinnosti a určitou zodpovědnost.
K tomu, že tě nepodvádí: myslím, že se svojí povahou nezvládá ani jednu ženskou, naco by mu byly další.
Jsi mladá, máš život před sebou, nezahrab se v nějakém smradlavém, špinavém bytě s někým, kdo není schopný normálního života.