Ahoj
je mi 22, studuju VŠ dálkově, mám práci, mám přítele a bydlíme spolu..
Takhle když jsem to teď napsala, tak to vypadá možná parádně, ale můj život není takový jaký bych ho chtěla mít. S přítelem to zrovna růžový teda není, nicméně ho mám moc ráda a moje práce mě teda nebaví, ale něco dělat musím.
Poslední dobou přemýšlím, že začnu znova a přestěhuju se do většího města, kde mám navíc školu. (už jsem v tom městě kdysi bydlela, když jsem 1 rok studovala prezenčně). Moc mi to město chybí. Byli tam daleko větší možnosti než tady. U nás trpím, nemám to tady ráda a muj přítel to vždy věděl, ale on tu bydlet vždycky chtěl, koupil si tu byt a mluví o tom, jak by chtěl už děti.
Štve mi třeba moje auto. Musím do práce denně dojíždět, a projedu strašně moc. Kdežto kdybych bydlela ve městě tak auto ani nepotřebuju. Auto mi přijde jak kasička na peníze, ale nikdy se mi peníze nevrátí. Do toho pořád nějaký opravy
Pak mi štve, že se tu nedá jít někam bavit. Ráda jsem chodila do divadla, do kina, do fitka.. Ted na to jednak není čas, když se pořád učím a jednak není ani kam tady jít. Strašně ráda jsem třeba chodila na masáže přes slevomat, to bylo tak super tady sice v jednom bližším větším městě je salon, ale o polovinu dražší...
Nejhorší pak je, že v práci se mnou počítají, za měsíc mi končí smlouva a nevím co bych jim řekla.. Ta práce mi jde, ale taaak mě nebaví, do toho teď ještě státnice pak chci ještě studovat dál (určitě prezenčně) a možná by pro mě byla 100% lepší brigáda..
Chtěla bych se Vás zeptat, jestli jste byly v podobné situaci? Nevím, jestli s přítelem mám zůstat tady v tom zapadákově, nebo myslet konečně na sebe a přestěhovat se do města, kde jsem vždycky chtěla bydlet. Navíc tam mám i přátele.Nevím co mám dělat, samozřejmě přítelovi jsem stěhování do města navrhla ještě než si koupil byt a na to mi řekl, že prostě tady má svý kamarády a že jinam nepujde.