Zezačátku, první měsíc, byl samé řeči o tom, jak mě chce udělat šťastnou, že pro něj moc znamenám atp. Věřím tomu, že to opravdu tak myslel, není z těch, co by kecali, na tohle je příliš přímý.
Když jsem byla nemocná, snažil se o mě starat, ne nějak přehnaně, ale staral se, což bylo milé.
Každopádně teď tu jsem druhý měsíc, zbývají mě necelé dva týdny a pozoruji, že některé věci se změnily. Pořád se ke mně chová hezky, ale trochu ochladl. A hlavně - v podstatě vůbec neplánuje, co bysme spolu mohli dělat. Je pravda, že já tu mám dost práce, takže ráno odcházím do školy nebo do knihovny, ale on v podstatě nikdy neřekne "co děláš v sobotu, mohli bysme jít tam a tam." Plánuje čistě spontánně, přijde z práce a řekne: "chceš jít ven, můžeme jít na jídlo" atp. Nevím, nakolik je to normální. Když se ho zeptám, jestli se mnou chce jít tam a tam, vždycky souhlasí a jdeme spolu. Ale jinak z jeho strany něco takového padne výjimečně.
Pokoušela jsem se o tom s ním promluvit a on se tvářil, jak když nechápe, co mi vadí.
Je mi jasné, že když jsme spolubydlící, ví, že mě uvidí každý den a že se vlastně nemusí snažit mě vidět. Ale je to takové zvláštní, jestli víte, jak to myslím.
Nevím, nakolik je to prostě jeho povaha, nebo zda to značí jeho nedostatečný zájem o mě.