Partner mě přestává přitahovat

Reaguji na meberry:
Takhle to taky mám kolikrát mu řeknu, prostě ať jde když si myslí, že jsem tak strašná, a on na to bohužel Tě miluji... BOHUŽEL... to potěší .... a navíc, nechci mít na triku to, že někoho trápím

Reaguji na True:
Ale jo dbal na začátku našeho vztahu to bylo prostě tak, že by mě v životě nenapadlo to, že tohle budu někdy řešit... Vždycky mě přitahoval ,ale poslední půl rok ? Prostě nic .... Jako o oblíkání nejde, pořád se oblíká stejně, jde tu spíš o fyzický vzhled

To mi připomnělo, jak mně tehdy ex vydíral, že mě nebude milovat pokud mu nedovolím trojku s nějakou pipinou
Takovej vztah podle mě nemá cenu. Asi bych to ukončila dokud je čas.

Tak je logické, že se s přítelem nebudete přitahovat tak, jako na začátku vztahu (i když pár takových štastlivců třeba je). Je jasné, že tě začne třeba něco štvát, nelíbí se ti jeho vousy, vlasy atd., ale nikdy by to neměla přerůst v odpor. Jestli ti začíná být nepříjemné, když tě políbí, nebo jen pohled na jeho "nechutné" vousy (jak sama píšeš), myslím, že vztah dál nemá cenu. Zvlášť pokud ještě studuješ, nemá cenu být v nefunkčním vztahu. Určitě na tebe čeká někdo jiný, kdo ti nebude odporný ani po deseti letech, když v noci chrápe, když to přežene s pitím a pozvrací záchod atd.

Reaguji na bucinek07:
Ty bláho promin, že se směju ale tohle je moc i na mě :-/ S prominutím to byl ale vů* :/

milá zlatá jsem na tom stejně (bohužel)...a pořád nevím jak z toho ven. Nejde se od něho odpoutat, na druhou stranu vím, že to tak ani nemůže pokračovat
Začíná mi na něm vadit už snad úplně všechno...

Cos mu na to řekla??

Reaguji na Leninka123:
Chápu tě moc dobře, protože jsem si před nedávnem prožila úplně to samé. Chodila jsem s přítelem 4 roky a za poslední rok to bylo děsné Myslím, že jsem to tu už psala i v nějaké diskuzi a byla jsem za to celkem odsouzena... Nemohla jsem to už vydržet. Vadilo mi, jak měl neoholené strniště a když mě chtěl políbit, vždy jsem podvědomě uhýbala, protože mi to nebylo příjemné. Vadilo mi, když byl zpocený a sápal se po mně nebo když si ráno nevyčistil zuby atd. On byl vždycky strašně nadržený a vyžadoval sex na můj vkus až moc často (každý den minimálně dvakrát), takže si asi dovedeš představit, jaké to pro mě bylo. Já už jsem si myslela, že jsem úplná frigidka . Opravdu nevím, jestli je ta nepřitažlivost způsobena jen tak sama od sebe jako jediný problém, nebo je to důsledkem něčeho jiného... třeba toho, že už jsme byli "přechození" nebo že jsem očekávala, že přijde něco nového, co náš vztah posune dál a ono to nepřišlo Jinak se ke mně choval krásně, vždy mi pomáhal, staral se o mně... Ale i tak jsme se asi před 2 měsíci rozešli - on se rozešel se mnou, protože to nemohl ustát, jak jsem odtažitá. Pro sexuálně založeného člověka jako byl můj přítel takový vztah asi nemá cenu.

To už si nepamatuju Ale myslím, že sem nebyla schopná slova a jen čuměla

Já taky přidám svou trošku do mlýna
Po rozvodu jsem se seznámila s velmi milým chlápkem. Pohledný, výborný společník, sportovec, fajn kamarád, štědrý, k synovi se choval jak k vlastnímu, hezky se o nás staral, pěkný sex. Jenže. Měl ošklivé zuby. Prý po autonehodě. Nejprve jsem se to snažila přehlížet. Jelikož je movitý, tak jsem peníze na takový zákrok nepovažovala za problém, myslela jsem, že to nejak "řeší". Ale celou dobu se nic nedělo.
Nechtěla jsem se ho dotknout, tak jsem jen naznačovala, že mi to vadí. Nepochopil. Pak jsem se začala od něj odtahovat. Bylo mi nepříjemné se s ním líbat. Řekla jsem mu to na tvrdo. Hodně tvrdě. Urazil se. Pak si našel jinou, které to nevadilo. Se mnou se rozešel, já byla nešťastná. On byl opravdu velice kvalitní člověk, ale toto mi moc vadilo. Po roce jsem ho potkala. Usmál se na mě. A víte, jaké měl zuby? Černé , ještě víc než před tím. Už mě nemrzí, že se se mnou rozešel.

Reaguji na Ada74:

Bože ! Já myslím, že se mu ty jeho černé zuby museli snad líbit, nebo co ... jak jinak si vysvětlit, že si je nedal do pořádku, i když byl movitý ?

Jooo, souhlasím Tedy, kombinéza taky dobrá, ale zvytečně zvětšuje a zakrývá zadek - lepší je to v létě v roztrhaných džínách a vybledlém červeném tílku

Ahoj holky,
potřebuji radu. Mám přítele tři měsíce a začala jsem pociťovat, že mě přestává přitahovat. Je to šikovný chlap, hodný a udělal by pro mě první poslední, ale sex s ním vázne. Začala jsem se tomu vyhýbat a hledám neustále výmluvy. Asi ped měsícem to všechno začalo. Bude to dva týdny, co jsem už nemohla, bylo mi z toho na nic, tak jsem mu řekla, že si nejsem jistá, jestli s nim dál chci být. On to vzal hodně špatně Neustále mi psal a volal, že je na dně, že pro něj skončil život a nemá pro co žít. Po pár brečících telefonátech, jsem se rozhodla dál ve vztahu zůstat. On je šťastný, ale já bohužel ne. Neříkám, že mi vadí všechno s nim, ale sex s nim si už nedokážu představit. . Strašně mě to mrzí a sama nevím, co se sebou dělat. Chtěla bych, aby to tak nebylo, ale nemůžu si pomoct Včera večer měl proběhnout sex, ale já jsem se zase vymluvila Něco mi říká, že to stejně nepůjde a budu to muset ukončit...jenže ta představa, jak moc mu to ublíží a že mi bude zase tolik psát, mě děsí. Myslíte si, že mám ještě počkat a třeba se to všechno spraví? Děkuji

Ahoj holky... potřebuju nutně poradit, už nevím co mám dělat, mám probrečenou celou noc, od rána sedím doma a čumím do zdi a nevím jak dál... S přítelem jsme se nedávno dost nehezky pohádali a přišla řeč na to, zda se nerozejít. Oba jsme měli pocit, že jsme se přestali milovat, já jsem měla pocit, že pro něho moc neznamenám a on měl pocit viny, že se na něho zlobím a že ho už díky tomu všemu začínám nenávidět. Tak jsme si sedli vyříkali to, usmířili se, jenže od té doby mám pocit, že nevím jak dál... Vždycky jsem si byla jistá, že ho miluju, je to skvělý člověk, jsme spolu už 6 let a na jaře se chceme brát. Vážně jsem si říkala, že žádného lepšího chlapa, se kterým bych si tak dobře rozuměla a který by mi dal tolik lásky nenajdu...(já vím že takových možná je ale na to myslet nechci, pro mě je on jediný) Jenže přesto všechno, co si uvědomuju, najednou jako bych měla nějaký blok. Najednou jsem z toho všeho, co se událo nějaká otupělá. Jako by mi to začalo být všechno jedno, i přesto, že nechci, aby mi to jedno bylo. Nevím jak to popsat, najednou prostě nic necítím, nebo cítím prázdnotu a strašně se toho děsím, protože na druhou stranu vím, že přítele miluju. Předevčírem, než přítel odjel na dva dny na služební cestu jsme si udělali krásný večer, abychom se zase sblížili a dali všechno do kupy. Večer byl krásný, jemu se moc líbil, cítila jsem, jak pro něho moc znamenám, jak se snaží a jak je zamilovaný a já? Sakra nic se jsem necítila, jenom smutek nad tím, že nic necítím k sakru proč? Já ho přece miluju a moc pro mě znamená, tak proč najednou jsem tak prázdná? chodím jako tělo bez duše, nejraději bych se zahrabala do země a zůstala tam, aby mě dali všichni pokoj, abych mohla uvažovat... Dokonce i můj pes to cejtí a od včerejšího večera leží u pohovky a jenom na mě smutně kouká...