Jak zvládat neúspěch u zkoušek?

Holky moc děkuji.

Já mám uričtě v plánu začít studovat něco, co mě baví. Ani mě moc neděsí to, že už jsem na to "stará", spíš se hrozně těším! Rodina je sice dost proti, dávají mi to najevo takovým blbým způsobem, ale přítel mi pořád vtlouká do hlavy, že je to můj život a moje budoucnost.

Já taky přepisuju, když toho nejni tolik (i když sem dělala výpisky i z 200 stránkových skript - začala jsem pozdě a nestíhala jsem) a záleží na předmětu.. takový předmět vývoj médií jsem si zapamatovala v pohodě, sociologii, marketing to samý, ale mikro, makro nebo právo - na to potřebuju výpisky, to mi do hlavy jinak než z mých poznámek neleze..

a nervák jsem strašnej

Reaguji na habobik:
Mě vysoká taky nebaví, nemám ráda učení a před zkouškama se u mě střídají stavy, kdy brečím a vyšiluju, že nic nedám se stavy úplné letargie naštěstí už se ale znám a vím, že když si k učení fakt sednu tak tu zkoušku dám a utěšuju se tím, že i větší blbci než jsem já vysokou vystudovali Ono taky záleží, jakou máš se svojí současnou školou možnost uplatnění, třeba mojí jedinou motivací ke studiu je fakt, že až dostuduju, budu se mít až do konce života dobře, a to mi za to trápení stojí Být tebou, tak teď to zkouškové nějak doklepu a pak se s klidnou hlavou rozhodnu, jestli mi to studium něco dává nebo je to fakt jen ztráta času.

Jo a k tomu učení, taky jsem si zkoušela dělat výpisky, ale vypisovat 1200 stran není žádná prča a navíc mi to přijde neekologický Já si všechno jednou přečtu, pak to čtu znova a barevně zvýrazňuju a nakonec si to zopáknu a úseky, které mi třeba nešly si založím a projedu ještě jednou. Zatím to tak vždycky stačilo, ale nejhorší zkoušku mám teprve před sebou tak uvidím, co to udělá

tyhle stavy co popisuješ mám taky a to studuju něco, co jem si vybrala a baví mě to. Když se přistihnu, že se lituju/čumím z okna/jsem hodinu na fb, tak jdu ven třeba se psem. Dobré je udělat si už zmíněný rozvrh a dávat si malé dosažitelné cíle a za to odměny (do oběda budu umět 20 stránek a pak se v klidu najím a odpočinu si). Jinak vypisovat jen to, co je do 150 stránek a člověk se to chce rychle naučit třeba v autobuse a rychle zapomenout Taky jsem se pokoušela vypisovat Čiháka (3 díly á 1000 stránek) ale nějak mě to přešlo ještě před koncem prvního dílu

čím víc toho umím, tím víc se nervuju jinak funguju na odměnách. mám rozvrh, co musím za den udělat, odškrtávám to, po každém naučeném kousku (třeba jedné otázce) mám chviličku pauzu na "odměnu" - dám si něco dobrého, udělám se masku na obličej a v další pauze jí sundám, jdu si umýt vlasy, zatančím si na pěknou písničku prostě cokoli na co se těším a pak se po pár minutách vrátím, naučím s další kousek a tak dál... a po zkoušce ať už úspěšné nebo neúspěšné následuje další odměna (i v případě neúspěchu, že jsem se něco naučila a šla to zkusit), takže zajdu do Lushe to tam aspoň očuchat(to mám možná radši než nakupování), dobrá večeře, koktejl někde v baru...
prostě se musíš mít ráda a chválit se

a na neúspěch mají někteří taktiku "učitel je blbec a nedal mi to i když sem to uměl", ale tu já moc nemám ráda

Reaguji na Adretea: Tak čiháka přepisovat by mě teda nenapadlo

Koukám,že nejsem jediná.

Slečny ráda bych se vás na něco zeptala když už je tu toto téma...Nevím jestli jít po Bc. dál....vím,že toto si musím rozhodnout sama ale mám takové divné pocity, že chvilku ano chci jít dál a chvilku zase ne. Mám strach abych to zvládala...mám obavu,že bych nenašla práci a nebo dělala něco co mě nebaví nebo,že bych litovala...prostě nevím co chci. Přijde mi,že se rozhoduji z hlediska toho co je správné a rozumné už tolik let, že ani nevím co si přeji sama za sebe.....mám pocit,že bakalář není nic moc a za pár let.....Nějak se to u mě střídá a já nevím...má to někdo podobně??

já bych toho magistra dodělala. třeba tě to teď nebaví, přijde ti to zbytečné a za pár let si řekneš, že bys ho potřebovala. nebo naopak, že je ti k ničemu. ale já mám raději něco zbytečně než to pak složitě nahánět kde se dá

Reaguji na tarabell: Určitě jdi dál, Bc. je podle mě nic moc a za pár let podle mě bude k ničemu. 2 roky na Mgr. nebo Ing. už není tak moc a dá se to zvládnout.

Reaguji na habobik:

Člověk by neměl studovat, co ho nebaví, na druhou stranu, jak už tu názory zazněly, v průběhu studia má asi každý pochybnosti a když už jsi kousek od státnice, nezahazuj to, na čem jsi už tři roky tvrdě pracovala - budeš Bc., můžeš se od toho později jakkoli "odrazit". Já bych to nezahazovala... Ne teď, když už jsi tak daleko. A na studium toho, co Tě baví se přece můžeš vrhnout kdykoli, jestli máš před Bc., předpokládám, že tak stará nebudeš.

Ohledně nervů a neúspěchů, asi moc neporadím. Možná si říkat, za chvíli už bude konec, budu mít alespoň nějaký "odrazový můstek" a musím vydržet. S nervama bych potřebovala poradit i já - jsem příšerný nervák, zatím jsem každou zkoušku, včetně dvou státnic udělala, ale ty stavy před tím - v pondělí mě čeká jedna část magisterské státnice a je mi už tak zle jako nikdy... Jak tady některé psaly - mám přesně ty stavy, že brečím, nespím, nejím, závidím i popelářům, když je vidím z okna, jak jedou vynést popelnice, zatímco já už od poloviny listopadu sedím nad učením, nikde jsem od té doby nebyla, neměla jsem žádné Vánoce, Silvestra a jen a jen s učebnicema...