Sestra po mě chce, abych jí darovala ledvinu

Já vím že ne, sorry Jen mi to jednání tvé sestry s tebou přišlo přímo neuvěřitelné ... !

Reaguji na dadabus:
v pohodě

Každopádně všem děkuji za názor, protože "v duchu" jí darovat ledvinu opravdu nechci, jen jsem se bála reakce ostatních, že co jsem to za sestru . Asi jí i příště řeknu, že o dárcovství pouvažuji až uvidím snahu i na její straně

Ježiš, vyflákni se na ní, stejně si za ty nemoci může sama, a očividně jí na zdraví nezáleží když má selhání ledvin a chlastá a odmítá brát léky... no tak ať chcípne, je to její volba.

Nedala bych jí ledvinu ani omylem, vlastně kdyby mi to osoba s takovým přístupem navrhla, tak bych se jí nejspíš vysmála, protože bych ten dotaz vůbec nevzala vážně.

Vůbec to neřeš, pokud nevíš jak to sestře říct tak jí napiš SMS, pokud se proti tobě staví matka, tak se s ní nějakou dobu nebav - nedělej si starosti, ona se nedokáže vzdát svého dítěte (= tebe), takže jí stejně nezbude než se s tím nějak smířit a omluvit se ti.

NE! Jednoznačně a důrazně to odmítni od samého začátku!

Předpokládám, že já bych asi na vysvětlenou použila přesně tyhle slova, ale pokud to chceš nějak zjemnit a obkecat do ztracena, tak na to zkus jít přes budoucí život, děti, zodpovědnost, atd. Pokud to na ni ani na tvojí matku nezabere, nemá smysl to více s nimi řešit.

A problém bude v tom, že slečna sestra vidí v cizích ledvinách něco jako náhradní životy v počítačových hrách.
Zajímalo by mě, jestli je na tom opravdu tak špatně, aby transplantace byla na pořadu dne, nebo jestli se jí tím lékaři snažili přivést k rozumu ("pokud budete takhle pokračovat, budete do pěti let potřebovat transplantaci") a minulo se to účinkem. Hodně lidí dnes vidí v operacích rychlé a pohodlné řešení.

Myslím, že nechávat jí v mylné naději jí může jedině uškodit, protože bude mít pocit že když si svoje ledviny totálně zničí, tak tady má zálohu, na kterou se může spolehnout. I když - s jejím přístupem patrně vůbec nepočítá s tím, že by se pro ní ledvina nesehnala, maximálně se hrozí toho, že by si musela pár týdnů poležet v nemocnici než by se to vyřešilo.

bylo mi doma prezentováno, že doktorka ji doporučila si najít nějakého dárce v případě zhoršení stavu.
Reaguji na panda08: a Reaguji na farahh:
máte pravdu, je to moje tělo a já si s ním naložím, jak uznám za vhodné . Je stará dost na to, aby věděla jak se má k nemoci postavit. Až zas přijde škemrat, měla bych ji říct pravdu

A byla by jsi vůbec vhodný dárce? Nevím, jestli s ní má společného jen jednoho rodiče, nebo je to vyvdaná sestra, ale ta pravděpodobnost genetické shody je i v případě jednoho společného rodiče mnohem menší než u obou společných rodičů (a i v tom případě nemusí být sourozenci vhodnými dárci).....Pokud by byla vyvdaná - neměla jsi s ní společného ani ejdnoho rodiče, tak už je pravděpodobnost shody opravdu malá.....Já jen aby jsi se zbytečně netrápila kvůli něčemu, co nikdy nemusí nastat....Byla jsi někdy na testech?

Tohle mi přijde jako blbost, transplantace se řeší přes transplantační centra a koordinátoři a fakt to nefunguje tak, že by si člověk sám hledal dárce....Když je situace už vážná a transplantace hrozí, tak se nejprve hledá dárce uvnitř rodiny - ale musí se dělat testy, jde to vše přes ta centra, a když se nenjade dárce v rodině, hledá se dál........Fakt to nechodí tak, že by se ptal a hledal sám nemocný na blind......Jasně, zeptá se svých příbuzných, ty se sejdou s doktorem, proberou rizika a pak se rozhodnou a dělají se testy a pak se uvidí....

Jinak kdyby fakt došlo na to, že bys byla vhodný dárce, tak se neboj odmítnout (klidně může odmítnout i než se dělají testy - prostě říct, že do toho jít nechceš). Je to Tvé tělo, i Ty musíš v tom případě podstoupit poměně vážnou operaci (i když narovinu, tím se bude těžko argumentovat, když jsi byla na augmentaci) a existují tam určitá rizika plus rizikový je i život s jednou ledvinou - tzn. když se Ti s ní něco stane (stačí blbá nehoda), tak musíš na dialýzu....Já bych se asi taky hodně rozmýšlela....Kor pokud Tvá sestra žije tak jak žije a navíc je nevlastní a navíc tohle téma řeší tak jak píšeš (byť to může být její obranná reakce - zkus jí říct, že Ti to není příjemné....)

Takhle to vážně nefunguje Dárci nerostou na stromech. Jinak doktoři řešící transplantace dle mého poznají, jestli jde někdo dobrovolně nebo ho někdo nutí.....
BTW docela by mě zajímalo, co říká doktorka na její styl života a jestli má vůbec šanci se dostat na čekací listině někam výše - protože pokud nebere léky a pije tak v podstatě ignoruje léčbu
Navíc při trabsplantaci ledvin je delší okno pro nalezení lékaře, člověk může dost dlouho žít na dialýze (a říkám si, že Tvé sestřičce by možná dialýza pomohla získat jiný náhled na život). Tam opravdu není třeba se rozhodnout z minuty na minutu.....

Sázím na druhou možnost, kdyby na tom byla tak zle, tak je na dialýze a zakladatelku by už normálně kontaktovali doktoři a probíhaly by testy......

Sestra se chová pěkně sobecky a s prominutím jak ho*ado, co ti má říkat jak máš žít. Pokud bydlíš u rodičů doporučovala bych co nejrychlejší "útěk". Hlavně se do ničeho nenech tlačit mamiknou, jen aby ona a sestra byly spokonené. Nejde přeci o půjčení hračky.

Přesně tak. Vlastně by se to dalo vyloučit vcelku jednoduše - víš, jaká je tvoje sestra krevní skupina?
Další věc - píšeš, že tvoje sestra má špatnou ledvinu = jednotné číslo. Ledvina je párový orgán, proto mě napadá - co její druhá ledvina?
Chování tvé sestry tak, jak ho popisuješ, je velice lehkovážné a i když by se mohlo zdát, jako by si tvoje sestra snad dělala srandu, tak to asi fakt myslí vážně. Přijde mi, že někteří lidé si myslí, že když jsou s někým spojeni krevním poutem, tak je jim ten další člověk na věky věků zavázán bez ohledu na okolnosti. Myslela tvoje sestra třeba i na někoho jiného než na sebe? Co ty? Když by ti čistě teoreticky vzali ledvinu, může se to zkomplikovat - tvoje sestra asi neřeší to, že bys to nakonec mohla i odskákat, že? Přijde mi, jako by se bála jenom sama o sebe. A to ani nemluvím o míře její spolupráce s lékaři a o její "snaze" o vyléčení se. Za sebe říkám ne. A kdyby sis odmítnutím proti sobě poštvala celou rodinu - oni by žít celý život s jednou ledvinou nemuseli, ty jo. To se potom hrozně snadno odsuzuje.
Ale pro jistotu doporučuju si porovnat krevní skupiny a když by neseděly, tak máš vyhráno, protože bys prakticky nemusela jít do konfliktu.

Mám se sestrou společnou matku, sestra mi však tvrdí, že jelikož mám stejnou krevní skupinu, tak bych ten dárce mohla být.
Moc díky, za tvoje informace..máš pravdu, že třeba ani vhodný dárce nejsem (upřímně v to doufám). Pokud by to bylo vážné asi bych už byla někam vyzvaná, ne?

To by zajímalo i mě, samozřejmě když tam chodí x let, doktorka snad musí už vidět její přístup . "Sranda" je však v tom, že mamka musí volat segřiné doktorce, aby se vůbec dozvěděla výsledky testů, protože moje sestra o nich doma mluvit ani nechce. Takže nakonec, kdo je špatný z jejich výsledků je matka.

Reaguji na NuFF1k: transplantaci opravdu předchází pravidelné docházení (např. 3x týdně) na dialýzu...sestra chodí?