Sny o porodu, strach

Já sice nejsem ten pravý člověk, který by měl radit, protože po dětech vůbec netoužím a navíc studuji obor, kde se tato problematika probírá neustále dokola, takže jsem z porodu a všeho kolem dokonale znechucená. Ale ženy většinou tvrdí, že to nebylo tak strašné a hlavně na to brzy zapomněly jen co dostaly do rukou svoje dítě. Každopádně existuje mnoho možností jak bolest utlumit. Jsou různé druhy anestezií k porodu( každá má sice určité komplikace ale málokdy nastanou, pokud jsi zdravá) No a navíc jestli jsi opravdu hubená tzn. i stavbou těla, úzké boky, drobné kosti, tak si necháš naplánovat císařský řez, kdy tě teda potom bude bolet rozřezané břicho než se zahojí ale asi je to snesitelnější než porod. Každopádně nedívej se na video císařského řezu. A neboj zvládneš to, pokud dítě chceš. Mám kamarádku, která také tvrdila, že děti mít nemůže (ona opravdu a doslova omdlívala jen když jí jen brali krev) a už má dvě holčičky a chce třetí, protože by ráda i chlapečka

A já už vůbec ne , ale přesto : Ze všeho, co jsem přečetla mi sice nejdřív udřelo do očí, že přítel naléhá - tak záleží od tebe, jestli chceš být svobodná matka, že ... no ale to není předmětem diskuze
Musíš si uvědomit, jestli ty sama chceš nebo nechceš dítě ( porodem to asi jen začíná ) a podle toho se sama rozmyslet. A diskuze jsou někdy k ničemu : ať už se týkají čehokoliv, pokaždé najdeš lidi se špatnými zkušenostmi. Zkus si přečíst diskuze o augmentaci, trhání osmiček, hormonální antikoncepci ..nebo třeba jen umělých nehtech Všude najdeš docela dost odstrašujících příkladů a zapřisáhlých odpůrkyň

No pokud máš panickou hrůzu z porodu, tak se do toho asi zatím nenech natlačit a počkej, až budeš ty sama po dítěti víc toužit a budeš tak připravenější.

Mimochodem kolik vám je?

A jak píše dadabus - ty nechceš dítě, až budeš vdaná?

Mně je 27 a přítelovi právě 35, proto už chce dítě.

Mně na svatbě upřímně nezáleží

A u mě je to naopak Já naléhám, přítel nechce (rozchod je díky tomu na spadnutí). Je ten život ale zvláštní, že? Já děti nemám, ale mám dva malé sourozence o které jsem se od druhého dne po porodu starala. Co si tedy myslím já:

- kdyby to bylo tak hrozné, tak by matky neměly více než jedno dítě (já jsem ze 4) - navíc se z těla ženy vyplavuje hormon, který paměť ošálí, takže na bolesti částečně zapomene
- šlo to dovnitř, musí to jít taky nějak ven!
- můžeš si nechat píchnout epidural nebo využít různých alternativních porodů - ve vaně např.
- kamarádka je porodní asistentka a říká, že úmrtnost matek a dětí je v dnešní době opravdu malá
- nikdo není stejný - několik matek říkalo, že by "rodilo i za čokoládu"
- navíc, porod není tak hroznej jako to, co následuje po něm - šestinedělí, stahy dělohy, péče o miminko, povinnosti až do dospělosti (tak pokud na to nejsi připravená, tak nedoporučuji)

Tak se rozejděte, najdi si někoho, kdo bude sdílet tvé pocity a nech přítele udělat to samé. Viz tvé předešlé deníčky. Ano, máš pravdu, život je hodně zvláštní : lidi místo toho, aby hledali vhodné protějšky se raději trápí v nesmyslných vztazích ( protože "co když už nikoho dalšího nenajdu" ) a plýtvají energii na naléhání a předělávání. Někdy to hledání, pravda, trvá trochu déle - ale nakonec se snad na každý hrnec najde ta správná poklička

přesně...

to jste ještě spolu?

Reaguji na kacik.789: víš jak se to říkalo dřív? To co je pro chlapy vyprávění o vojně, to je pro ženy vyprávění o porodech a oboje se zveličuje

strach z porodu nejlépe překoná prsten s pořádným diamantem a následná svatba než být svobodnou matkou to se raději boj )) dělám si srandu, ale jen trochu moc to řešíš, ženské porod přehání, důkazem budiž kolik jich do toho šlo opakovaně...