Špatné vyjadřování

Taky mám takový problém. Neumím se pořádně vyjadřovat a to čtu docela hodně. Baví mě to,ale někde je chyba. Mám problém,že si pořádně nepamatuji,kde se píše y,i nebo z,s. Slohovka je moje noční můra. Diktáty byly pro mě něco otřesný, buď jsem měla za 5 nebo za 4.

Přiznám se, stává se mi to taky a čtení to nezlepšuje. Čtení je totiž tak jako tak pouhé pasivní přijímání slovní zásoby...
Pracuju v bance a když mám něco klientovi vysvětlit, nebo nedej bože na poradě říct něco sama, nemám pocit, že by mé sdělení bylo ucelené. Vidím občas na tvářích těch, kterým to vykládám, slušnou netrpělivost či nepochopení, neumím prostě mluvit souvisle a dělá mi problém přenést myšlenky do slov. Já ty myšlenky mám, ale slovy je nedokážu vyjádřit tak, aby to odpovídalo tomu, co si myslím.
Samozřejmě, jsou dny, kdy mi to mluví samo, a dny, kdy plácám páté přes deváté. A ty druhé teda stojí za to.
Přemýšlím, zda to není spíš tím, že mluvím hodně, celý den, a jsem tzv. přemluvená.
Dřív se mi to nestávalo, ten dojem jsem ze sebe rozhodně neměla....

Když jsem teď před měsícem udělala všechny zkoušky (5zk) během jednoho týdne v předtermínech, tedy enormní zátěž v učení na mozek, s cílem úspěšně je udělat...Nemohla jsem mluvit, chtěla jsem něco říct, ale měla jsem úplné záseky nad vybranými slovy, přemýšlela jsem nad slovy, ale vlastně jsem zjistila, že nepřemýšlím, protože si mozek dělá sám pauzy, můj psaný projev byl katastrofální, písmenka jsem nesmyslně přehazovala, zdvojovala, primitivní matematické operace počítat do deseti př. 6 a kolik je 10? Byl nadlidský výkon a přepočítat si peníze u pokladny při nákupu, ostuda hotová...když jsem chtěla říct větu:,, Vezmi si tričko s pandou, řekla jsem vezmi si tričko s tučňákem" mozek se pak začal jakoby předbíhat...nemohla jsem ani normálně mluvit, chtěla jsem říct normální větu, nad kterou nemusí člověk normálně přemýšlet a já skládala strašně dlouho slova do vět....takhle jsem mluvila několik dní...hrůza...tento celkový stav odezněl až po týdnu...a nikomu bych nepřála....naopak, když hodně čtu, tak mi pusa jede a sázím krásné, poměrně inteligentní věty takže četbou bych řekla, že se to dá hodně ovládat

mám to stejně, před více lidma radši nevedu žádné dlouhé monology, to by to dopadlo. Nejhorší je to ve škole, když něco neumim, tak to nemohu ani nijak okecat. Často nemohu najít to správné slovo, takže moje myšlenky vyzní třeba úplně jinak než bych chtěla. Taky za sebe dávám slova tak porůznu, to co zapomenu přidam na konci věty, hlavně když mluvim rychle... Opravuju se, hrůza. A c s tím nevím, asi to čtení, ale hned to určitě nebude.

Čtu už od malička, četla jsem nejlíp z celé třídy po celou základku, v době kdy všichni slabikovali, já četla plynule.. přečetla jsem snad vše od románů, Harryho Pottera až po Dostojevského a podobně, knížku mám přečtenou za den, jen Dekameron jsem četla asi 5 dní, usínala jsem u toho .. Slovní zásobu mám, myslím, velice dobrou, oproti mým vrstevníkům...A stejně se mi někdy stane, že se neumím vyjádřit, nedám dohromady smysluplnou větu a nemůžu najít vhodné slovo.. Spíš se zamysli nad tím, jestli nejsi ve stresu, jak říkám (teda píšu ) , já mám načteno fakt hoodně a tohle mám vždy, když nastane nějaká stresová situace ... To pak nedám dohromady tři slova, radši mlčím, než abych zase řekla nějakou blbinu ..

Já to mám taky tak, ale čtu hodně a v písemném projevu nemám problém, jen při normální konverzaci... Obzvlášť ve větším kolektivu nebo s lidmi, které tolik neznám, ale to asi souvisí i s nervozitou. Teď mám hodně učení a chodím míň mezi lidi, takže je to snad ještě horší Kdysi jsem narazila na knihu Mluvte jako mluvčí, myslím, že by mohla trochu pomoct, ale ještě jsem se k tomu nedostala

Já četla taky už od malička, teď už na to bohužel nemám tolik času ani chuti, ale ta zásoba mi právě zůstala, samozřejmě by bylo co zlepšovat, ale zkus opravdu číst, to pomůže

Jestli to nebude taky trošku o nižším sebevědomí. Že si člověk víc uvědomuje reakce okolí a i svoje vlastní reakce a něvěnuje pořídně pozornost tomu, co říka....

Hodně číst... Mě se to taky stává, ale jen tak půl dne a většinou po tom, co se učím jazyky.... Protože v jazycích je jinačí skloňování a pořádek slov ve větě

Já nemám problém vyjádřit se v psaném projevu. Dělají mi problémy rozhovory, když si uvědomím, že je na mě namířená veškerá pozornost. To potom rudnu a nemůžu si vzpomenout na slovíčka. Přitom čtu velmi ráda a např. Zdena Frýbová má výborné knížky s bohatou češtinou.

Jako bych to psala já!
Ale zase psaní mi problém nedělá, protože u toho mám více času zapřemýšlet, jak to napíšu, jak větu složím. Ale s mluveným projevem je to hrůza! Kolikrát jsem na tom ještě hůř než cizinci, kteří umí větu složit líp než já!
Co se týká čtení, tak čtu jen Omlazení, občas časopis Paparazzi, jinak nečtu nic, nebaví mě to a často pletu slova.

Pomáhá čtení, poslouchání kvalitního zpravodajství (to je ale otázka, který to je...), za sebe bych doporučila Český rozhlas, ČT24 a hlavně si všímat jak okolí mluví. Sama si analyzuj výpovědi ostatních a pokus se nad jazykem přemýšlet (není potřeba pořád). To pomohlo mně. Ale ještě bych potřebovala.
A ještě pomáhají takový ty slovní hříčky: co tě napadne, když se řekne město,... A prvních třeba 5 slov. A je to i zábava - třeba když jste opilí

Já si zase myslím, že JEN čtení nestačí. Ano, je to základ slovní zásoby, ale to důležité je mluvit, mluvit, mluvit Já s tím měla a občas ještě mám také problémy, takže to chápu. Dokončuji teď studium učitelství češtiny a literatury pro SŠ, takže si troufám říct, že jsem toho doposud přečetla strašně moc (snad víc, než běžný smrtelník ), ale stejně jsem měla vždycky problém mluvit, zadrhávala se a třeba si taky někdy nemohla vzpomenout na nějaké slovo, nevěděla, jak přesně se vyjádřit. Pomohly mi až na VŠ ústní zkoušky - které bohužel přišly až někdy ve čtvrťáku a pak pedagogické praxe, kdy jsem si musela dělat přípravy na hodiny a pak vést výuku. Zkus třeba sama doma mluvit na nějaké téma. Připrav si osnovu a pak mluv nahlas - klidně v dialogu, jako bys s někým mluvila. Nebo pokud máš přítele, tak zkus mluvit s ním. Mně třeba strašně pomohlo, že s přítelem hodně mluvíme a také byl můj pokusný králík, když jsem si zkoušela, jak povedu hodinu ...osobně si myslím, že je tohle velký problém našeho školství (no jo, deformace z povolání, ale stejně)... vůbec se neklade důraz na to, aby děcka ve škole mluvila...takže to je taky jeden z mých budoucích úkolů, jestli se ze mě někdy stane učitelka

Čtením si rozšíříš jen pasivní slovní zásobu, do aktivní se ti to jen tak nedostane. Já s tím mám také problém a čtu cokoliv a od malička.

Doporučuju spíš hrát slovní hry (typu kufr, kontakt, myslím si něco, černé historky a aktivity) a s někým komu věříš zkus improvizovaný diskuzní kroužek - představ si, že musíš hájit nějakou myšlenku (druhý je proti - např. potraty, eutanázie nebo i něco lehčího, co tě baví). Zkus si dané téma obhájit v diskuzi. Ještě mě napadá zkusit mluvit jen tak pro sebe - minidialogy (např. pět minut budu mluvit o sobě, o módě, o knižkách,...).

Zkus taky mluvit pomalu a promyšleně (žádné rychlé vysvětlování), soustřeď se na svůj dech. Postupně se budeš vyjadřovat lépe, chce to hlavně cvik.