Špatně ze stresu

Jo, o nevolnostech z nervů bych mohla vyprávět. Na začátku druháku jsem měla nedorozumění s jedním strašně moc nepříjemným vyučujícím a musím opakovat předmět. Potřebovala jsem k němu jít po druhé a to jsem celé ráno zvracela. No a třeba teďka před začátkem zkouškovýho jsem měla celý týden nevolnost, břicho mě bolelo, nejedla jsem, když jsem dostala hlad a pomyslela jsem na jídlo, ihned se mi zvedl žaludek.........zkoušky mám za sebou, ale myslím na budoucnost a je mi zle. Zle je mi z toho, že budu opakovat ten předmět a třeba budu mít toho člověka, ze kterýho mám strach...... zle je mi z toho, že nedopíšu bakalářku.... zle je mi při pomyšlení na státnice............a zle je mi z toho, že se mnou chce přítel bydlet a já se nechci odstěhovat se své milované vsi.................nevím co dělat. Někdy mě to tak chytne, že brečím celý den.......Jsem prostě nervák. Nikdy jsem to neřešila psychiatrem ani antidepresivy. Prostě to nějak někdy přejde...........ale štve mě to, protože mě to dost omezuje

Reaguji na krisbillova: Holky to mi řekněte, proč se pořád tak stresujeme... Po tom, co jsem si přečetla vaše příspěvky, tak musím jen souhlasit. Myslím, že je to asi zakořeněné v člověku jako takovém, že ten stres dnešní doby snáší hůře, než ostatní.. Co já vím, ale když se nad tím zamyslíme, měly bychom sebrat všechnu sílu, kterou jako ženy máme a bojovat a bojovat. Přeju pevné nervy holky, jsme bojovnice přeci, i když nás to stojí spoustu nervů a slz, ale nevzdávejme se!

Já mám stres z toho, že to neudělám. Že zklamu mamku, která mě na studiích podporuje, jak může a bude smutná a bude plakat. A taky příttele, se kterým bydlím, protože když to neudělám, tak to bude tak trochu ostuda....

Souhlasím. Říká se ,,je to tvoje zkouška,, (nebo podobně), ale na okolí nám přesto záleží. Mě pomáhá, i když je to možná sobecké, představa, že vedle sebe mám lidi, kteří neudělali důležitější věc, a tudíž ta moje nebude tak hrozná.

Řeším momentálně úplně stejný problém. Po psychicke stránce se citím docela v pohodě, ale muj žaludek je proti. Nemývám to denně ale často minimálně 1-2x za týden. Při jídle mě chytne nevolnost, začnu se potit a žaludek se mi sevře. Když se mi povede do sebe něco v té chvili nacpat, mam pocit že budu zvracet, ale snažím se jídlo v sobě udržet.. Rozhoupávám se že se objednám po neděli k psychologovi, protože mě to velice omezuje a ztěžuje mi to život.. Vůbec netuším odkud se ve mě tyto problémy vzaly a to mě děsí nejvíc..

Mě tohle přijde úplně normální, jsem na vysoké a takhle to má spousta lidí, akorát to na nich na první pohled není vidět Já o zkouškovém zhubnu vždycky několik kilo, protože z nervozity i několik dnů nejím, kolikrát ani moc nespím a čím je zkouška blíž, tím je to horší. Kamarádka si nechala od doktorky předepsat nějaké prášky na uklidnění, ale já se nejvíc naučím právě když jsem nervózní, tak to neřeším... Nemyslím si, že by tomu mohl psychiatr nějak pomoct, krom těch uklidňujících prášků. Za mě stačí hlídat příjem tekutin, aspoň 5 hodin spánku a sem tam se přemoct a něco sníst

Reaguji na malutka:
To mám taky Závidím lidem ,kteří ty známky moc neřeší a třeba si jdou zkoušku jen "vyzkoušet", já jít někam nenaučená, tak by mě asi trefil šlak

Ahoj děvčata.
Myslím si, že by se to dalo předem řešit s obvodním lékařem (zkušenost), popřípadě s psychologem (tam by to asi bylo o něčem jiném, protože to není lékař. Možná by doporučil nějaká cvičení na to, jak se vyrovnávat se stresem). Myslím, že psychiatři jsou potřeba na závažnější poruchy...
Nicméně, ve stejné situaci jsem se ocitla. Byla jsem na tom také hodně zle. Tím myslím, že jsem ze stresu i zvracela, měla jsme zažívací potíže,... Snažila jsem se to řešt nejprve sama, ale to nešlo. Bohužel¨svému tělu častokrát neporučíte. Zašlo to, pak už tak tak daleko, že jsem byla úplně vystresovaná i z toho, když jsem měla jít do školy jen na přednášku. Vůbec jsem to nechápala. I když jsem věděla a v hlavě jsem měla to, že na přednášce budu jen poslouchat a nic víc, třásla jsem se a bylo mi zle. Takže jsem šla k obvodnímu lékařovi a normálně si semnou o tom promluvil a předepsal mi pilulky. Brala jsem je krátce (dva mesíce tak) a zabrali asi po týdnu. A pak už jsem je brát nemusela a už je to rok. Teď už zažívám jen normální stres, který je běžný, jako že je mi před zkouškou blbě, nebo tak. Ale už nezvracím,...
Jestliže, je ti jen při stresových situacích blbě, nebo tě bolí břicho, tak to je normální. To bych neřešila. Pokavaď i zvracíš a máš z toho dlouhodbě rozhazené zažívání a je ti už blbě i v některých normálních situacích, jako když jdeš třeba nakupovat (to jsem taky měla), tak už to tedy asi mušíš řešit léky. Ale určo jdi prva k obvodnímu lékaři.
Přeji krásný večer.

Reaguji na LucyLucia:
A nepamatuješ si jak se ty pilulky jmenovaly?

Ahoj děvčata.
Pro TomTom.
Ale když říkáš. že po psychické stránce jsi v pořádku, tak asi nebudeš potřebovat psychologa, ani pilulky. Navíc, psycholog ti pilulky nepředepíše, protože to není doktor. Zřejmě máš něco se žaludkem. Až se vrátím příští víkend domů, podívám se jak se ty pilulky jmenovali a napíši vám to. Ale myslím, že Vám to bude k ničemu.Myslím, že žádný lékař není rád, když mu tam pacienti přijdou a hned mu řeknou, co chtějí předepsat. Navíc u některých léků se také musí vzít v úvahu stáří člověka a konstituce těla,....
Ale rozhodně Vás všechny co máte tyto problémy chápu, protože sama vím, jak se to strašné. Budu Vám strašně moc držet palečky, aby jste se se z toho dostali a aby se Vám to už nevracelo
Přeji Vám krásný víkend. Zkuste třeba vypnout a myslet jen na krásné věci. PaPa

Ahoj holčičky, děkuju Vám všem moc za rady a názory, jsem ráda, že v tom nejsem sama...je to vážně hrůza, zrovna dneska ráno jsem byla na důležité zkoušce ve škole, celou noc jsem nespala a bylo mi tak špatně (bolest břicha, nadýmání) a i když už to mám za sebou, pořád ještě mi není úplně dobře, je to hrozný...zrovna v situacích, na které by se měl člověk pořádně soustředit ještě bojovat s tím, že je Vám zle...k psychiatrovi jdu až 11.3. dříve nebyl volný termín, tak jsem zvědavá, pak Vám napíšu, co mi poradil...ještě jsem se chtěla zeptat, když je Vám špatně před zkouškou a během ní, jak rychle Vám potom co z Vás stres spadne ty příznaky odezní? Mě přijde, že mi to ještě doznívá hrozně dlouho. Děkuju

tak jsem to měla také, že mi bylo špatně i ještě celý den po zkoušce, ne už tak moc, ale asi dozvuky těch stresů...ještě druhý den ráno jsem byla unavená jak kdybych skládala kopec uhlí.

tak tak, člověk se akorát bojí, že mu tam bude blbě, skoro víc než jestli složí zkoušku, co?

Patty: přesně tak, mluvíš mi z duše...unavená jsem taky šíleně a břicho mám ještě teď nadmuté připadám si jako těhotná...je to fakt mazec, přesně tak, už nevím, jestli je mi špatně ze samotné zkoušky nebo z toho strachu, že mi zle bude...dokonce jsem si to nejdřív ani neuvědomila ráno a přemýšlela, co jsem snědla, že mě to břicho zase zlobí a hned po ránu a pak mi došlo, že to ten stres ze zkoušky, je to fakt mazec...a Ty už to máš teď nějak lepší?

já to měla hlavě kvůli škole, takže po dostudování to trochu přešlo....ale obecně jsem velký nervák a psychouš a vše se mi hned promítne do břicha - bolest žaludku, nevolnost, průjem, nadýmání... stačí, když mám před sebou nějakou nepříjemnou situaci a už kolem žaludku cítím, jak je mi divně....na to nadýmání je fajn mátový čaj, trochu to břicho zklidní, alespoň mě to pomáhalo. A na spánek mi přišla dobrá meduňka.

Naštěstí jsem se už docela naučila rozeznávat, kdy to je od nervů a kdy mi je špatně...i když občas taky nevím. Je to fakt na palici. Je dobré, že už jsi objednaná k psychiatrovi, já se pořád nedokopala. A přitom mě to docela obtěžuje v běžným životě, že na to pořád myslím a až přehnaně se pozoruju. Jako není to nic nepřekonatelného a strašného, ale přeci jen to není příjemné. Ale beru to už jakou součást povahy, jsem puntičkář, který musí mít vše dokonalé a kladu na sebe přehnaný nároky a pak to tak dopadá.

To bychom si fakt mohly podat ruce. Děkuju za tip, celkově mátový, heřmánkový a takový čaje na zažívání piju každý den preventivne, tak na mě to už asi takový účinek nemá...jinak jsem zkoušela (nebo stále zkouším) meditovat - autogenní trénink každý den před spaním, mělo by to člověka celkově zklidnit a tak, tak uvidíme, jestli budou nějaké výsledky, spíš si ale myslím, že je to prostě silnější než já, kolikrát mi ten samotný stres ani nepřijde tak velký, aby mi z toho bylo špatně a ono jo...já bych to ani u psychiatra neřešila, ale v poslední době jsem začala mít přesně to, co jsi popisovala - jakmile někde zažiju, že je mi špatně, tak příště už mám strach i ze situací, které třeba nejsou tak stresující, ale tím strachsm si to tam sama přivolám a pak mi opravdu špatně je a je to čím dál častější a nejde každou chvíli nejít do práce nebo do školy, to už bych se mohla rovnou na celé studium vykašlat a potom taky na celý život a sedět jenom zavřená doma achjo...Ty jsi na to nikdy nějaký léky nezkoušela? Když to bylo fakt hrozný a bylo mi děsne zle (o Vánocích) tak jsem si vzala od mamky Neurol a ten mi na to zabral, do půl hoďky bylo po problémech...ale je to návykové, takže tohle taky není řešení...jsem zvědavá co ten psychiatr, snad tam takových případů řeší dnes a denně hodně tak nějak pomůže, poradi...dam potom kazdopadne vedet...normální to určitě není, takže jsem se to rozhodla řešit...Jo a taky mi to hodně působí na menstruaci, když jsem v pohodě, tak se dá zvládat, ale když se sejde menstruace a do toho ten stres - to už se mi taky povedlo, tak to jsou šílený bolesti. To je super, že už máš po studiích, tak aspoň ty hlavní stresy Ti odpadly...a jak často se Ti to teď tak stává? Mi právě každou chvilku, vžd prave kazdou chvilku, vždycky se něco objeví...

Neurol mám doma také, ale přesně jak píšeš, je návykový a tak ho mám jen jako poslední záchranu, tak si ho lupnu, ale to je tak jednou za půl roku-rok, víc určitě nechci, snažím se to překonávat, beru ho když je fakt nejhůř.

no právě...ale ono si podvědomí dělá své....a pak člověk neumí rozlišit, jestli je mu jen blbě a nebo je mu blbě, protože se bojí, ale odmítá si připustit, že by se tak moc bál, že by mu z toho bylo blbě...

Já to mám taky každou chvíli, ale většinou se to dá překonat...prostě vím, že je to z toho...jen je to takové nepříjemné někam věčně chodit s žaludkem na vodě a neužívat si spoustu věcí.