Spolecne bydlení v partnerstvi

To je ošemetná otázka a myslím si, že tu od každé dostaneš jiný názor.

Za mě: pokud jsme s partnerem ve vztahu, který má mít budoucnost (manželství, děti, cokoliv, prostě plnohodnotný vztah), tak je prostě majetek společný. Tak ano, koupit byt, ale s tím, že jsou oba spoluvlastníci ve stejném podílu. Tohleto dělení "podle zásluh" mi v partnerství prostě připadá divné.

Dekuju za názor. Vidím to pravé podobně 🤔. Jde tu šle o nemovitost za dost peněz a co on do ni vloží je v radu milionu který dlouho šetřil a najednou stranu o to asi nechce přijít kdyby náhodou rozchod..

A nemohli byste se vzít? Já kupříkladu kupovala ještě tehdy s přítelem byt a on neměl nic a já ano. Takže jsme si udělali mezi sebou takovou smlouvu, abysme se vyrovnali (tehdy jsem byla těhotná a řešili jsme to tak, že on splácel hypotéku a já ne, takže jsme si vypočítávali, jak dlouho by mi "splácel" ten můj vklad). Ale teď jsme manželé, takže vlastně smlouva přestala platit a je to daleko lepší.

My to máme ve vztahu tak, ze mi přispívá na větší výdaje nebo platí dosud nájem, který je ale díky dlouhodobě smlouvě celkem nízký. I Díky tomu ušetřim pro sebe relativně dost peněz ale ne samozřejmě abych mohla dat peníze na kauci domu. Ještě si s nim o tom promluvim až budeme znovu u tématu. Nechci si připadat jak v obchodním vztahu jelikoz s nim plánuju zestarnout. Blby hold je, ze se tady nejedna o zrovna malou částku kterou člověk nasetri za par let. Co byste použily za argumenty?

Tvůj přítel je Němec, dobře vydělává, nemovitost bude v Německu, ... máš až tak silnou potřebu se v tom nějak angažovat ? Ať si koupí barák on a je vystaráno - pokud nemá nouzi o peníze, tak snad po tobě nebude chtít platit "podnájem" když se něco mezi vámi semele, tak si sbalíš své věci a tu rezervu, kterou si časem snad vytvoříš na svém účtě a půjdeš domů. Pokud s ním budeš napořád, tak tím líp - nemusíš řešit nic ( akorát by si tě tedy mohl časem vzít - kdyby se s ním nedejbože něco stalo, tak barák bude tvůj ) Píšeš, že nejsi nejmladší - tak naco si přidělávat starosti ? Nebo on vysloveně chce, abys do toho investovala i ty ?

Dadabus: my tohle téma včera nakousli poprvé takže jsem se ptala jaká je jeho představa a on mi to nastínil pravé takhle, ze by nerad kdybychom se v budoucnu rozešli prišel o 5 milionu, který by jako tu hlavní část na začátku zaplatil. Ac v to nedoufa.
Jinak ta tvoje varianta by mi přišla v tomhle případě schudnejsi - buď tedy společně na půl nebo já nic. Jinak v Německu plánuju zůstat napořád vzhledem k tomu, ze jsem tam i chtěla zůstat po rozvodu s mým bývalým českým manželem a dokázala jsem se tam poté postarat sama o sebe a pracovně tam taky nemám špatný vyhlídky. A mám to kousek k našim 😊 uff tak jsem zvedava až se o tom znovu pobavíme jak bude reagovat.

Reaguji na dadabus:

Úplně souhlasím. Nebudete se handrkovat o peníze, on neriskuje své úspory. A ty bys mu přispívala jen na energie, případně můžeš koupit nějaké vybavení

Souhlasím, buď barák půl na půl, nebo ať je jen jeho.

Akorát bych se osobně bála té situace, že jsem u něj vlastně "na návštěvě" a nemám v domě své slovo. To znamená, v podstatě cokoliv musí projít jeho schválením, jestli to v tom "jeho" domě může být, na každý květináč získat razítko. Můj pohled na věc...

Jestli by to těch 20% zachránilo. Tak snad pokud jí miluje a chce s ní sdílet svůj život, rád s ní bude sdílet i bydlení a bude rád, že mu pomáhá tvořit domov. Však to nejspíš bude i matka jeho dětí Pokud by to bylo jinak, je potřeba se zamyslet jestli to je to pravé a taky jestli ona na tom až tak lpí. Pro mě je třeba bydlení hodně důležité, pro někoho jsou důležitější jiné věci na které by takhle měla více peněz, nebo si tvořila rezervu a jistotu. Taky kdyby se náhodou rozešli, bude to podstatně jednodušší. Samozřejmě zakladatelce přeju ať všechno parádně klape a tohle řešíme jen pro jistotu.

Holky moc dekuju za každý vás příspěvek. Ještě jsme se k tomu nedostali ale brzy musíme pac tohle téma mám teď pořad v hlavě.

Rebarbora: promiň, nějak jsem teď nepochopila k čemu myslis to, ze bude se mnou rad sdílet život - za předpokladu, ze ten dům koupi sám nebo by si zo rozmyslel a šel by se mnou do toho napůl? Díky 😉

Já myslím, že zrovna tohle je jen a pouze o lidech, ne o penězích nebo o procentech. Bývalý se mnou bydlel v bytě, který je výlučně můj - za těch osm let jsme při hádkách na sebe povytahovali opravdu všechny možné nechutnosti, ale o tom, že byt je můj nikdy řeč nebyla, prostě mne to nenapadlo Ostatně, jak se píše výše

no přesně tak, jestli je těch dvacet procent dost na to, aby ta věta nepadla Já se budu stěhovat k příteli příští týden, dům je jeho - kolik procent z hodnoty domu bych mu asi měla dát, abych získala povolení schuti vyházet do popelnice všechny ty sošky, dečky a jiné domácí číčoviny, které se tam nastřádaly za x desítek let ? Obávám se, že ani těch padesát procent by nestačilo .....

Jo, tohle je taky důležité, jestli má zakladatelka bydlení jako koníčka a bude si chtít prosadit svou a vyčačkat "své" hnízdečko podle sebe, nebo je jí to víceméně jedno a bude ráda, že nemusí řešit nemovitost a peníze zbudou na jiné věci - taky společné, ale jí bližší.

Aha, není to úplně jasně napsané. Já se držela myšlenky výše, že dům bude papírově čistě jeho a taky hypotéku bude platit sám. Chápu, že podělit se hned o miliony je celkem velký krok, nicméně, že s tebou peníze počítat nebude, protože jsi žena jeho života a dveře Ti otevře dokořán a v domě budete rovnocennými partnery Samozřejmě, kdyby se rozhodl pro variantu napůl, by taky bylo super.

Mám stejný případ u kamarádů. On začal stavět dům v úplných začátcích, takže je psaný na něho, nicméně i ona je paní domu a domov je společný (i když ne papírově). Už mají po svatbě, takže kdyby se s ním nedejbože něco stalo, dům jí zůstane. Myslím, že jsou oba moc spokojení. Kamarádka přispívá na provoz a asi i nějaké vybavení.

Nezachránilo, pořád jsou to nevyrovnané síly. Proto píšu, že buď půl na půl nebo nic. Je to můj názor, za pár let nebo s jinými zkušenostmi bych možná říkala něco jiného... Teď to vidím takhle.

Já jsem naopak toho názoru, že pokud by se šlo do nemovitosti 50/50, měli by se oba (když se jedná o bezdětný pár) podílet rovným dílem, což tady v tom případě nehrozí. Nevidím důvod, proč by měl někdo po dvou letech vztahu partnerovi víceméně "darovat" půlku životních úspor. To je drahý špás. Já jsem s přítelem daleko delší dobu a přišlo by mi "divný" po něm něco takového chtít. Takže jeho návrh se mi zdá rozumný a dá se s tím později ještě pracovat. A v případě rozchodu odejde každý s tím, s čím přišel.

Sice je hezké, jak většina píše, že když miluje a chce s tebou zůstat, neměl by koukat na peníze, ale jak říkám, dva roky jsou moc krátká doba a pro něj je to moc velké riziko, jenom blbec by na to přistoupil.