Srážení sebevědomí od matky

ahoj, tedy to ti nezávidím. přiznám se, ale že mám doma něco podobného.
třeba už půl roku nejsem s přítelem a žiju tedy zpět u rodičů a poznámky typu: no co ste tam jedli, no ste dělali když ste nebyli v práci. jsou furt.
také jsou proti tomu abych měla delší vlasy, mám je na ramena a táta furt denně opakuje jak jsou hnusný nesluší mi a měla bych se ostříhat. já se ale cítím dobře.
také : ty jsi ale tlustá, to nabíráš na zimu? nebo pokud se tak jak se chováš k bráchovi chováš i v práci, to se pak nedivím že si stěžuješ....

jenže naši jsou v tomhle burani, nikdy se neobjímáme, jsem histerka když jim něco řeknu..takže tvoje mamka si to nejspíš taky nepřipouští..

Určitě to bude kvůli žárlivosti. Vždy když dcera dospívá a stává se z ní žena, atraktivní pro muže, v matce se cosi pohne a uvědomí si, že čím, víc se stáváš krásnější, tím víc stárne. Ale každá matka to prožívá jinak. Kolik ti je? Mně je 18 a naštěstí moje mamka to bere úplně jinak. Taky si ze mě dělá před ostatními srandu, ale v jiném smyslu. Třeba prohodí před známými: ,,No podívejte se, tý naší holce zase vyrostly prsa.´´ ,,Vyrůstá z ní pěkná ženská, co?´´ Ikdyž je to fakt trapas, tak jsem ráda, že vtipkuje v tomhle dobrým smyslu
Možná by mohlo, kdyby někdo zvedl sebevědomí mamce. Třeba ji někdy něco pochval, že ji to sluší, apod...

to samé, máma mě neobjala snad dobrých 9let, nikdy jsem nic neslavili, moje maturita se přešla jako normální den... uff tuhle křivdu v sobě ponesu dlouho...

je mi 20let

Já jí říkám furt, že třeba kamarádka říkala, že je nejlépe vypadající u nás na vesnici v její generaci... a ona příjde druhý den a začne, takhle je hezčí a takhle taky... a já se jen divim, že to řešila asi celou noc...
nebo jí říkám, že chlapy bráchovi říkali, že jsem pěkná po mamince a tak... snažim se, chválím jí svetry třeba nebo si všímám nové barvy či sestřihu... kupuji jí kosmetiku co by si nekoupila (pudr, make-up) ale co je mi to platné...

to by mi dala facku asi to myslim, že u ní nepřichází v úvahu když i krém na vrásky v ní vzbudil reakci "to jsem tak stará že už tohle potřebuji?"

Tady se projevuje to, že tvoje maminka nevyrůstala s mámou, která by ji dala skutečnou mateřskou lásku. Ano, sice to měla těžké, ale to ji neopravňuje k tomu, aby to dělala svým dětem, právě naopak Bohužel, znám spoustu matek, které svoje děti milují, ale dávají jim to najevo opravdu špatným způsobem. Tvoje máma vás má určitě ráda, je nedokáže dát najevo city, je v ní asi nějaký opravdu velký, nepřekonatelný blok.

Tak tady už asi opravdu pomůže jen ignorovat to. Myslím si, že jsi se snažila dost, takže si myslím, že Trvalka má pravdu a matku bych prostě v tomhle ohledu přehlížela. Také bych se snažila domů jezdit méně často, pokud je to možné. Našla bych si brigádu a o víkendu zůstala v Praze a pracovala bych. Více se osamostatníš, budeš si moct dovolit koupit více věcí. Hlavně mamce třeba začne vrtat hlavou, proč už tak často nejezdíš domů a třeba se vaše vztahy zlepší

Přesně to si myslím taky. Pokuď si to ona sama neuvědomí, nezajde k psychologovi, který by ji pomohl, dobrat se k problému, co nosí v sobě a je třeba hodně bolestný a ona se s ním vyrovnává, tak, že vás ponižuje, tak bohužel nevidím taky řešení. Podle toho, co si psala jsi do zlepšení vašeho vztahu dala 100%, za to ti tleskám o to víc tě musí bolet, že bez úspěchu.

Reaguji na Nympha: Chm, tak s tou maturitou jsem myslela, že jsem jediná. Táta mě tenkrát odvážel ze školy a jen se zeptal "udělalas?" a já, že jo. To bylo vše, co ho zajímalo. Že bylo vše za jedna, to přešel mlčením a jak ostatní spolužáci, přátelé i přítel například dostali odměnu nebo aspoň pochvalu, tak u mě se nic takového nekonalo. A když jsme pak s tátou přijeli domů, tak se moje máma ani neptala, jak to dopadlo....
Naštěstí však musím říci, že od chvíle, co jsem s přítelem, tak nějaké urážky ohledně vzhledu se nekonají (tenkrát to taky bývalo "Kdo by tě chtěl, když vypadáš takhle..." apod.). A s maturitou se mámě zavřela i pusa ohledně mé inteligence (sama má jen ZŠ).

Upřímně, fakt si nejsem jistá, co by bylo v Tvojí situaci nejlepší. Já tyto poznámky vždy odbyla mlčením nebo oponováním, pokud byly hodně zákeřné. Efekt však mělo až výše zmíněné. Každopádně držím palce, aby Tvá máma byla trochu rozumnější a empatičtější než ta moje, a rady ostatních zabraly

Taťka mi nikdy neřekl, že mě má rád. Natož aby mě objal. Možná když jsem byla mimčo, ale v době kterou pamatuji, tak ne.

brigádu v Praze mám, jezdím teď tak jednou za 2-3týdny kvůli doktorce a mladšímu sourozenci... je to lepší, ale jak jsem teď doma déle, kvůli Vánocům je to všechno zase zpátky...

to se asi nestane ani v tom nejhezčím snu, jednou jsem jí navrhla jestli nechtějí s nevl. tátou zajít do manželské poradny, že je to s nimi zlé, a že by jim to hodně pomohlo, tak mě oba málem ukamenovali, že oni to rozhodně nepotřebují, že nejsou žádní pošahanci... prostě lidi ze staré školy, tohle by pro ně bylo asi trapné a potupné...

Tak tak, já se s otcem navíc nevídám, jakoby nebyl... takže ze strany rodičů to mám veselé... vždycky jsem záviděla kamarádkám nebo aspoň slintala u filmů nad dokonalými rodinami ...

Tak až za tebou příště zajde s něčím podobným, jako že tě bude chytat za špíčky a ptát se co to je, tak jí s úsměvem řekni, jestli to náhodou nebude kus tvého těla, které máš mimochodem ráda - vždyť ho přece máš po ní, ne?
Jinak si ale myslím, že to tvoje matka nemyslí nějak extra zle. To, co ti řekla po odlíčení, to je vcelku normální reakce - leckterá mladá holka vypadá nalíčená jako stará mladá a teprve, když si tu paletu z ksichtíku smyje, je vidět, že je to vlastně mladá, krásná holka. A ta reakce na ty šaty - asi to šlo vyjádřit šetrněji, ale opět - pokud jsi šla na ples v krátkých, upnutých šatech, tak se nediv. On to totiž opravdu není nejvhodnější model, na plese máš být za dámu, ne za prodavačku vlastního masa. …. A tak dál. Prostě si myslím, že si to všechno bereš víc k srdíčku než je nezbytné. Možná to s tebou maminka myslí dobře - jen nepoužívá nejvhodnější způsob, jak to projevit. Zkus být k ní taky trochu shovívavá, pokud tě nepéruje od rána do noci, tak se nad to zkus trochu povznést. Věř tomu, že to, co jsi tu napsala je opravdu velmi slabý odvar proti tomu, co některé matky dokážou. Mimochodem, do kolika let jste spolu vycházely normálně?

tak do 11-12 maximálně 13let?

to je dost možný, snad určitě ale stejně to hodně zamrzí když ti máma srazí sebevědomí a dělá to x let tak, že se to stane denní realitou a ty si to o sobě začneš myslet...

Však to jsem psala, ale kdo by si to nebral...

nejsem zastáncem toho, že když jiné matky své děti bijí nebo týrají tak má jiná matka právo dělat něco jiného, méně horšího svým dětem, protože je to vlastně "nic"...

zase tak moc odhalená jsem nebyla, ale byly to šaty co jsem asi x roky zpět kupovala s ní a sama mi je "vnutila" protože na mě byly až moc sexy... přece jen mi bylo 15let

Tvoje máma to dělá proto, že sama cítí, že stárne, ty jsi mladá a to se jí asi nezdá fér. Má Tě určitě ráda, ale potřebuje Tě srážet. Předpokládám, že s ní kontakty přerušit nechceš, takže se snaž to ignorovat, neodsekávej jí, vypadala bys drzá, spíš se snaž ty narážky zahrát do outu. Moje mamka dělá to stejný, jen já už mám taky svoje roky a svoji rodinu, tak si vždycky doma zanadávám a basta, ale dokud jsem bydlela doma, tak mě to štvalo hodně. Fakt jediný možný je se přes to přenést. Bohužel. Vztak mámy a dcery je vždycky problematický, nebo častokrát. Já hrozně moc závidím kamarádkám, co mají s mamkou kamarádskej vztah, to já nikdy neměla, vždycky jsem cítila ten odstup mezi námi.

To jsem ani neřekla. Jen tu tvojí matce nemůžu nasazovat psí hlavu. Já ji neznám. A říkám si, že tím spíš, že máš jenom ji, bys měla být ráda, že je to jinak normální osoba.

Přiznávám, že tuhle větu jsem moc nepochopila. Tehdy byly až moc sexy a proto ti je vnutila?

Já nevím, chtěla bych ti pomoct, ale opravdu mám pocit, že si to bereš víc, než by bylo potřeba. Zkus se jí zeptat, jestli by jí víc vyhovovalo, kdyby ses odstěhovala a vzájemně se nevídaly. Když ti odpoví záporně, tak jí řekni, že v tom případě bude nezbytné, aby tě začala brát jako dospělou, a že už si od ní nepřeješ takovéhle jednání. Řekni jí, že ti nepřipadá fér, aby si své problémy řešila na tobě, že by nejspíš svému psovi (nebo jaká máte zvířata) neublížila, ale tobě ubližuje neustále - ať už si to uvědomuje nebo ne. Dej jí najevo, že jí nechceš ublížit, ale že zároveň nechceš, aby ona ubližovala tobě. Zkus si s ní promluvit v klidu, mezi čtyřma očima, bez větších emocí, zato s rozmyslem a důrazem. Kdyby ses vztekala a dupala nožkou, tak by nemělo ten efekt, říkat jí, že jsi už dospělá… Musíš prostě dát najevo, že jsi už rozumná osoba, která si do svého života nenechá nevítaně zasahovat. Držím ti palce!