Srážení sebevědomí od matky

aha tak to jsem asi napsala jinak než jsem myslela ale to je jedno, to měl být jen náznak toho, že už nejsem dítě, které dostane o 100% více dárků než rodiče

koníčky máme stejné, jen mě třeba štve jak se na všechno stále vymlouvá... domluvim hlídání malého od babičky a pozvu jí do kina a ona nejde, že se babička netvářila moc nadšeně když jsem jí žádala :-/ nebo že nepůjde někam na ples, protože nemá co na sebe, nebo vyhrála bowling a že nemá s kým...

tak čekala jsem bůhvíco nebudeš mít za problém. ale že zrovna tohle... přijde mi že řešíš zbytečnosti, tvoje maminka to jistě myslí dobře to jen ty z toho děláš maximální problém.

Já si myslím, že mamka má jediný problém a to je nízké sebevědomí, takže se snaží snížit ho i svému okolí a pěkně kolem sebe kope. Navíc vedle sebe má mladou pěknou holku a zřejmě si uvědomuje, že ona sama pomalu stárne a odkvétá....
Vím, že je to těžké, ale její poznámky si neber. Když zase vyrukuje s nějakou jízlivostí, tak mysli na to, že tebe na rozdíl od ní čeká ještě spousta pěkných věcí.

Reaguji na Gucci_Babe:

Děláš si srandu, ne? Myslí dobře? Že jí ukazuje každý špíček (který třeba ani není) a upozorňuje jí na to? Že ji nikdy nepochválí? Že na ni žárlí ,protože je mladší a hezčí? Promiň, nevím co máš za matku ty, ale podle mě by tohle matky dělat neměly! Holka, probuď se!

ježiš...

taky si myslim, jenže s tím už asi nedá nic dělat ne? ráda bych jí pomohla...

sama uznávám, že jsou horší "světové" problémy, ale každej má ten svůj maličkej...
kdysi mě někdo ve škole učil, že žádné i malé problémy by se neměli brát na lehkou váhu, že když dítěti někdo vezme hračku tak je to pro něj nějvětší problém na světě, stejně jako pro dospělou ženskou něco jiného...
měla jsem kamarádku, její rodiče její problémy neřešili... tak se zabila... a to neměla problémy světového rázu

Reaguji na Nympha:
Jj samozřejmě to já chápu, ale abys mě nepochopila blbě - samozřejmě nikdo neřekl odstřihnout matku, nebavit se s ní, nenávidět ji - nevidím důvod, proč by v budoucnu nemohla trávit čas s tebou o Vánocích, tvými dětmi atd...

Ale prostě tvoje mamka má takovou povahu, že asi nebude možné se s ní vídat několikrát týdně, kafíčkovat a denně si pomalu volat atd....to si myslím já...
Samozřejmě znova opakuju, že zase její chování nerovná se vražda malýho štěňátka a není důvod ji někde vystavit na pranýř, nicméně je třeba to nezlehčovat...

Schválně jsem tady vytáhla to, co ti tvá máma říká a konstatuji, že toto jsem slýchávala denně od svých rodičů a žádné následky to na mne nezanechalo.
Jo, a ku.rva jsem byla při každém větším zmalování ne jenom u rodičů, ale i u učitelů.

Reaguji na Nympha: Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky. Ale mám to doma podobně, jenže s tim rozdílem, že u nás je to asi normální, že se takhle "kočkujem". Někdy se bohužel stane, že to někdo přestřelí a pak je zle. Když jsem byl mladší, tak mě někdy i rozbrečeli. To se pak hned omlouvali a žehlili, že to tak nebylo vůbec myšlený. Teď jsem přijela po dlouhé době domu a neměla jsem tu svoje tepláky, tak mi mamka půjčovala svoje. No a pak si neopoměla poznamenat, že jsem na stehnech nějak přibrala. (Problem byl spíš v tom, že mamka je hubenejší, takže ty tepláky jsem měla opravdu uplý ) A já myslela, že mě trefí. Od zaří totiž sportuju a snažim se jíst střídměji.
Ale prostě to je u nás normální. i když se snažim si naše nedobírat, tak prostě je to náš normální způsob komunikace.
Já třeba vim, že naši to zle nemyslí. Prostě si děláme takovéhle vtípky. Pokud je to u vás taky zvyken, jen jsi tomu odvykla, tak prostě musíš rodiče takové brát. Řekla bych, že je asi těžko změníš. A prostě se před příjezdem domu trochu obrnit.
Mně jednou takhle strejda v kruhu rodiném řekl něco ve stylu, že jsem jako špekáček. Byla jsem mladší, obrečela to. A od té doby nemám ráda váhu. Takže chápu, že ti to vadí. Ale my doma takto laškujem jen mezi sebou, jako rodiče a já. Jakmile je tu někdo jiný, tak ne. A spíš držíme při sobě.
Zkus to prostě ignorovat. A nebo nějak vtipně odpověďět, aby viděla, že tě to netrápí. Mně se to osvědčilo. Oni rodiče, když jim vtipně odpovím, tak se pak spíš rozesmějou a nechaj to. No a nebo mě rozbrečí, když mám taková citlivější dny a to toho taky nechaj. Třeba s tim špekem na břiše, to tvrdim, že má přijít krutá zima, tak nechci umrznout.

Jéé, tohle mi teda nepřijde vůbec pěkný.

Podle toho, co píšeš, má mamka asi spíš problém se sebou. A třeba ti něco, co ona nemohla mít a nemá, závidí.

ne to je jen za včerejšek večer na co si pamatuji co mě první napadlo...

no pěkný, já jenom u svojí mámy, asi jen ona mě tak vidí

Reaguji na True:

Ale to, že s tebou to nic neudělalo neznamená, že to nic neudělá s Nymphou. Každý má jinou povahu a někdo je citlivější a někdo zas méně. Každopádně správně chování to není (jako matka k dceři) a to je hlavní. Kdyby tě někdo zneužíval a ty bys po tom neměla žádné následky, tak bys to brala jako že to nic nebylo? Že je to v pořádku? Tady není hlavní to, co na tobě následky zanechalo nebo nezanechalo. Ale to co je správné a není.

Reaguji na True:

Ale to, že s tebou to nic neudělalo neznamená, že to nic neudělá s Nymphou. Každý má jinou povahu a někdo je citlivější a někdo zas méně. Každopádně správně chování to není (jako matka k dceři) a to je hlavní. Kdyby tě někdo zneužíval a ty bys po tom neměla žádné následky, tak bys to brala jako že to nic nebylo? Že je to v pořádku? Tady není hlavní to, co na tobě následky zanechalo nebo nezanechalo. Ale to co je správné a není.

tam je myslim ten rozdíl, já když se urazim, nebo jak ráda říká "nafouknu hu*bu", začnu hysterčit, chovat se jako kachna (kůli cenzuře tady ) atd atd a ještě na mě pak křičí... většinou hádka nekončí u problému co to začal ale já mám pak na talíři celej život jak jsem byla hrozná a že jsem tohle dělala už ve 14letech, jak se vůbec se mnou může někdo kamarádit a "nedivim se že se s tebou tenhle rozešel když si taková"... "prosímtě nehysterči zase, tak ti zemřel kamarád, myslíš že kdyby jsi umřela ty tak by někdo takhle berečel?" ... "divim se že v tvojí přítomnosti někdo vydrží, seš příšerná" atd atd...

No, víš, na Tvém místě bych ji nechala, ať si dělá nebo nedělá, co chce či nechce, a žila bych si svůj život. A snažila se hledat nějaké cestičky, jak porozumět tomu, proč se chová, jak se chová. Asi to bude souviset s tím životem bez mámy.

Reaguji na Nympha:
proč ježiši, myslíš jako, že když na to mám opačný názor, že sem hned špatná? to asi těžko. jestli se ti mé příspěvky nelíbí, tak je nečti!

Reaguji na blondyblue:
já mám normální matku. nevim proč do toho taháš mou matku. prostě to, co řeší tahle holka není žádné ponižování!