Srážení sebevědomí od matky

Reaguji na Gucci_Babe:
nápodobně...

každý máme svoje menší či větší problémy ne?
ale já se ptala na konstruktivní řešení a žádný maxi problém jsem z toho nedělala... párkrát je tu řečeno že vim, že možná zveličuji...ale je to můj problém... když se ti zdá zbytečný tak si můžeš dál řešit svoje věci a já své

Reaguji na Gucci_Babe:

Protože nepochopím, jak někdo může zlehčovat problémy ostatních, když je třeba ani nepoznal. A pokud jsi to někdy poznala, tak bys měla mít pochopení. A jestli tohle není ponižování, tak nevím...

Ale to, že to na Tobě nic nezanechalo nic neznamená. Moje mamka i přes týrání byla poslušná malá holčička co se snažila svým rodičům zavděčit. Já být na jejím místě tak se chovám jako fracek, protože se nenechám trestat bezdůvodně. Každý je prostě jiná povaha a něco jiného to na něm zanechá. A jen tak mimochodem, babičino chování k mé mamce ovlivňuje ještě mě a mého batra......A BTW, nevěřím, že to na Tobě vůbec nic nezanechalo. Mám známou, která taky nemla lehké dětství, rodiče na ní byli dost drsní a nakonec v 16 odešla z domova a už se tam natrvalo nevrátila. Vždycky se tvářila, jak jednání jejích rodičů bylo v pohodě a správné, jak ona je v pohodě a naopak silnější, protože se musela sama o sebe postarat. Ale čím déle ji znám, tím víc chápu, že to na ní stopy zanechalo. A že možná některé její poznámky jsou spíše projevem "závisti" že to někdo jiný má doma jinak (třeba já jsem divná, že ve 24 ještě bydlím doma - ale myslím, že je to spíš o tom, že si nedovede představit, že s rodiči vycházím tak dobře že doma ještě jsem...). prostě a jednoduše, chování Nymphyni mámy (i dle jných témat, která jsem tu od Nymphy četla) není normální, sice to ještě není týrání ale je to na hraně. Možná to jen vyplave někdy v nejnevhodnější okamžik. Jako když se moje mamka s babičkou pohádala na Boží hod před dvěma rokama - to pak bylo tóčo......

Myslíš si, že zrovna tyhle výroky jsou normální a mamka to jima s dcerou myslí dobře?

pochybuji že by tohle řekla vlastní matka své dceři. jen jestli nechce jen aby jsme ji litovali.

Reaguji na Gucci_Babe:

Tak to je ale tvůj problém, že jí to nevěříš

to je už ale zoufalé...

pochybuješ? myslíš že každá matka je světice, že žádná matka se nikdy nechovala křivě ke svému dítěti?
BTW asi rok z5 jsem to psala v jiné diskuzi, maximálně jiná skladba věty ale smysl stejný...najdi si to...

ano ano, nezajímá mě jestli mě má moje máma ráda, ale jestli mě ženský na omlazeni.cz litují... (nic proti holky )

Reaguji na Gucci_Babe:
Ano řekla - jak jsem psala, vím, jak se chovala babička k mamce a dokázala jí dělat ještě větší hnusárny. Představ si, že by tě vlastní matka nutila psát dopis milovaným prarodičům, kde by jsi psala, jak jsi strašná, nevděčná a zlá, jak si vlastně vůbec nic nezasloužíš a proto nemůžeš jet k nim na víkend/prázdniny/atd. A tohle musel psát mamka v 10 letech - sama mi ten dopis ukazovala! To že Ty máš bezva mamku (já taky přes to, co si musela jako dítě projít) neznamená, že jiná matka tohle nedovede. Bohužel dovede
Vlastně buď ráda, že si to nedovedeš představit.......To znamená, že jsi byla milované dítě......Každé to štěstí nemá....

Nympho, začni žít svůj vlastní život a na řeči mamky nedej. Zkus se třeba sblížit s jinými příbuznými, třeba najdeš oporu někde jinde Každopádně se nenech svou mamkou manipulovat a rozhodit si sebevědomí........Držím Ti palce

to mě mrzí, tátové umí taky podusit... já svého zažila jen chvíli...

já šla už v 15 na školu a na internát a teď jsem na koleji hodně km od domova, když jsem pryč tak to docela jde, ale když jsem doma déle než dva dny...

Reaguji na Nympha: Je mi to opravdu moc líto, tady je asi každá rada drahá. Myslím si, že jediné, co Ty můžeš udělat, když ani rozhovor nepomáhá, vůbec si ty řeči k sobě nepouštět, možná to zkusit mamce oplatit slušnou cestou, třeba jí napsat dopis. Ale jinak ten největší problém spatřuji ve Tvé mámě, asi je to dáno tou její výchovou a pokud ona sama s tím nic neudělá, neuzná to, nezajde k psychologovi, tak Ty s tím těžko něco naděláš, i když se budeš moc snažit. Řekla bych, že Tvoje mamka těžko snáší stárnutí, není zrovna v přechodu? Každá normální máma má totiž radost, když to její dceři sluší a je šťastná, že se s ní může ve společnosti pochlubit a ukázat, že dcera je hezká po ní, nebo má radost, když o ní dcera pečuje, vymýšlí jí oblečení, daruje kvalitní kosmetiku a dává tak najevo, že její máma si to zaslouží a nepatří "do starého železa".
Máš obrovskou výhodu, že studuješ jinde a můžeš se osamostatnit. Podle toho, co jsem četla, by asi s mamkou nic neudělalo, kdybys jí pohrozila, že takhle domů jezdit nebudeš. Tak asi zbývá ta promluva, ale nevím nevím. Jsi plnoletá, hezká, chytrá a Tvoje máma by měla být na Tebe pyšná!!

Máma se nezmění, pokud sama nebude chtít.
Možná si neuvědomuje, že ti doopravdy ubližuje, i přesto, že jsi to řekla.
Stejně jak ji vychovávali, tak vychovává tebe, možná dokonce mírněji.
Je dobře, že si to uvědomuješ a snad při výchově budeš jiná.
Měla by ses trápit jen s tím , co změnit lze, ale mámu nezměníš, pokud sama nebude chtít.

Chceš-li změnit svět začni u sebe.
Z toho plyne: chceš-li změnit matku, začni u sebe.

Když ji subjektivně odpustíš její chování, tak se ti uleví a nebudeš se užírat(i přesto, že ona bude pořád stejná), ale bude to dlooouuuhááá cesta, která může trvat skoro celý tvůj život.

Psala jsi, že uráží i ostatní, bohužel taková je.
Neber si to osobně, nebuď na sebe tak vztahovačná.
Dojít k tomu je na mnoho let.

Tak aby jste nedopadli stejně + mysli na své děti, až je budeš vychovávat.

Pozn. po maturitě jsem také řešila, že se nezajímala, zda jsem odmaturovala
po VŠ jsem to neřešila, pochopila, odpustila, přijala...
bohužel musíš zapracovat sama na sobě, aby jsi k tomu dospěla, protože by ses trápila jen ty, ne ostatní

Lilliana:
mám ten samý názor, jenže myslet si to a chtít to udělat a UDĚLAT to je něco jiného ale snažim se...
ta maturita mě ještě maličko trápí :-/ ale už se tomu jen směji přece jen je moje a ne jejich

Ano, je to těžké, chce to hodně času (roky) a práce sama na sobě.
Ale lepší je to pojmout: je to lehké a brzy to zvládnu.

Bakalářky mamka (i bakalářka) měla velké štěstí, že měla milující prarodiče, od kterých převzala chování.

Reaguji na Goldhelen:
Ta diskuze asi nebude o psech...

Reaguji na Nympha:
Pamatuju, že si tu zakládala už víc témet na téma maminka,vid? Přijde mi, že je tvoje mamka trošku "divná" a kdybych měla být upřímná, tak že se nic nezmění...Prostě je taková a mně by mrzelo, kdybych měla takovou mamku ,ale asi s tím nic neuděláš...přála bych ti, aby si po nějakém vašem rozhovoru uvědomila, že ti je smutno z toho co ti řekně, ale nevypadá to ...

A vážně máš s otcem ten nejlepší vztah? Pokud ses nechovala jako hoodně velikej spratek, tak co ospravedlnuje mlácení dětí do krve?

ano ano, myslim, že jsou 3-4... je to asi fajn ženská, bohužel jako dvojice moc nefungujeme... na dálku ano, když si voláme a já nejsem 3 týdny doma

jak už jsem psala, tak to je pozitivum co vidim na tom, že mi jednou bude třeba 30-40let

Reaguji na Gucci_Babe:
Když nevěříš tomu co tu Nympha píše, tak to nečti a nepiš sem - nikdo tě nenutí