Srdeční problémy důsledkem stresu ze školy

Tento "problém" se týká mého 24letého přítele. Jsme spolu již přes 5 let a od počátku vztahu ( ještě SŠ ) vnímám přítelův vztah ke škole.
Je velice inteligentní, ale nedokáže se tvz. dokopat k některým školním úkolům,vše odkládá, nestíhá, škola ho maximálně stresuje, vlastně on sám se stresuje, protože nedělá nic, aby vyřešil seminárky, zápočty, zkoušky a když, tak celou noc před daným zápočtem dohání co může, takže si rozhodí i celé spaní. Asi každý to někdy zažil, ale v jeho případě kvůli tomuto "problému" maturoval o rok později, odešel z 2 oborů VŠ (ČVUT) v prvním ročníku a pak po prvním semestru a nyní konečně, když už se dostal do druhého ročníku na jiné, 3. VŠ, kam šel s tím, že by to nemuselo být tak náročné, ačkoli náročnou VŠ by inteligenčně zvládal, tak opět "přichází" pomalu, ale jistě obdobná situace, jako na předešlých VŠ.
Snažím se ho maximálně podporovat,"utěšovat", radit mu jak se má učit, rozložit si učení, ale prostě do poslední chvíle, to u něj nejde, sleduje třeba seriál, akcie, surfuje na netu a je vidět a sám to říká, že ho to stresuje, že ještě nezačal.Nedokážu mu za to "vynadat", protože nechci, aby ho to stresovalo ještě víc. Takže si jen povzdechnu a snažím se mu pomoct a "dokopat" ho k práci.
Už v minulosti se objevily zdravotní komplikace, které ho málem stály život. Podstoupil několik vyšetření, nic se nenašlo, ale dostal léky na srdce Vasocardin a Lexaurin na zklidnění. Většinou se to opakovalo v důsledku stresu ze školy, kdy na sebe sám opět vyvinul tlak.
Asi 2 roky byl klid. Ale nyní se to vrací v možná horší podobě. Opět stres ze školy,
Má zvýšený tlak, ale stěžuje si i na nepravidelné bušení srdce a tzv. přeskakování, jak on říká. Dokopat ho k Dr. je pomalu stejně těžké, jako dokopat ho ke škole. Vždy to nechá zajít až do extrému, aby něco začal dělat. Samozřejmě se o něj bojím,můj taťka předčasně zemřel na selhání srdce v mladém věku, takže už tenkrát jsem se pomalu zhroutila z jeho zdravotních komplikací, když se poprvé objevily. Dokonce se mě už ptal, zda ho budu mít ráda, když bude opakovat 2. ročník.
A tak začínám přemýšlet nad tím, zda je pro něj vůbec vhodné studovat VŠ s jeho přístupem a zdravotním stavem. Ale tím, že by případně přestal studovat se nic nevyřeší, v práci by se stresu také nevyhnul, možná by byl menší, ale.

Už nějak nevím co si počnout ?? Mrzí mě to za něj, stresovat mě samozřejmě začíná také a hlavně ten strach o něj! Zažil jste někdo podobný příběh, co dělat?

Omlouvám se za delší příspěvek, ale zkrátit to moc nejde. Předem děkuji za Vaše rady.