Stěhování od rodičů

je ti 24,tak si zabal svoje věci a odstěhuj se.
Mamina to jistě zvládne stejně jako tisíce dalších rodičů.
Sice asi má nějaké argumenty proč by jsi měla zůstat doma,ale za nohu tě určitě držet nebude.

No mně je 23 a naši mě v tom naopak vždycky podporovali... Přece s nima nebudeš bydlet až do svatby navíc byste od sebe byli pár kilometrů, můžeš za nima zajet kdykoliv...Já jsem od rodičů 200 km a domů jezdím jednou za 14 dní.

Ona se s tím časem smíří tak jako všechny jiné mamky Máš to sice trošku složitější, protože jsi mladší (matky obvykle hůře snášejí když jim z hnízda vylítne mladší dítě, protože už tam žádné další nezbývá ), ale určitě to časem skousne....prostě to oznam jako hotovou věc - "stěhuju se proto, proto, proto a proto, to ale neznamená, že se nebudeme vídat - můžeme se sejít kdykoliv ve městě a já za Váma budu sem tma jezdit na víkendy". A hotovo......

Moje mamka to taky snášela hůře, protože jí po mém odchodu zůstali doma jen dva nemluvní chlapi Ale nijak mě to nekomplikovala i díky tomu, že jsem se sestehovávala s partnerem a věděla, že je to prostě to co chci Ale postupně se s tím smířila, byť mi ještě sem tam říká, jak je jí doma beze mě smutno Tohle fakt asi nic jiného než čas nevyřeší....

Reaguji na Tiakia:
Také to nevidím, jako nějaké drama. Ale je mi mamky líto, protože je mi jasné, že to obrečí. Ale je to vážně kousek, viděla bych se s nimi aspoň 2x týdně. A navíc kdybych si teď nechala utéct to super bydlení, pak už bych nic takového nesehnala. A po om rozchodu mám prostě chuť na takový nový začátek.
Reaguji na Violett.ka:
Tak to je vůbec bezva a právě..to bych taky u nich mohla být do 40

Jestli už si sama vyděláváš a budeš si jej platit sama, postav to před rodiči jako fakt a prostě odjeď... Tady ze zkušenosti žádné argumenty nepomůžou, oni se s tím musí časem srovnat sami...

neděláš z toho větší drama než sama mamina?
Neznám nikoho ve svém okolí,kdo by brečel když děcka konečně vypadla z baráku

Vidím, že se všechny shodneme a je pravda, že je to horší, že jsem to mladší dítě a doma už žádné po mě nezůstane. Ale tak to mají všechny rodiče.
Ano, vydělávám, za chvíli budu mít smlouvu na neurčito v práci. Takže nehrozí nějaká ztráta příjmů.

To bude nejlepší

Mně máma celou pubertu říkala v momentální naštvanosti, "až ti bude 18 tak se odstěhuj kam chceš, já tě živit nebudu, nebo dokud jsi tady, tak budeš poslouchat!"

Pak mi bylo 18 nebo 19 let, našla jsem si nového boyfrienda a chtěla se s ním sestěhovat, a najednou úplně obrátila jako ta tvoje máma.. To bylo pořád, tady budeš platit míň, to už se skoro neuvidíme, ty mi určitě ani nezavoláš, jak se mám, zapomeneš na mě... A přežila to, jezdím za ní, chodíme na obědy, scházíme se na rodinné narozeniny, na Vánoce, Na Nový rok, na Velikonoce, prostě každý měsíc se s ní vídám tak 2 - 3x a je to ok. I když pořád mě láká do rodného domova Zažila jsem za ten čas 2 rozchody a na jednu chvilku jsem se vrátila, abych jí pomohla s placením a vzchopila se a pak jsem se přestěhovala k nynějšímu příteli ještě dál, než předtím a vídáme se pořád stejně, voláme si a tak.

Neboj se toho a mámu uklidni, že jí budeš vídat ráda, že si zavoláte, že klidně můžete spolu trávit nějaký čas i přesto, že u ní nebudeš.

Má máma takhle vyšilovala, kvůli starší sestře, která s ní tenkrát rok nepromluvila a nedala o sobě vědět, protože se rozhádaly, ale dnes jsou obě v normálu. Věř, že rodina to pochopí, vyříkejte si to, ujasněte si, jak to bude dál a ona to zvládne.

Ve 24 je nejvyšší čas jít do světa. Navíc na malé vesnici, kde už všechny dávno znáš se s někým novým těžko seznámíš.
Jinak já sem zmizela již na střední,to mi bylo 17(věci jsem měla stále doma). Po maturitě jsem se odstěhovala i se zbytkem. Sice ve stejném (hlavním) městě, ale bydlení s rodiči bych nedala a to vztahy extra špatné nemáme.

To bydlení s rodiči ne nešvar dnešní doby. Kamarádi kteří si prošli intrem, tak jsou velice samostatní jedinci, což jejich děti (o které se tak bojí) asi nebudou...

Reaguji na lezicipsik: to je pravda já i sestra jsme prošly intrem já teda ještě na střední bydlela v pronájmu s kamarády a opravdu je lepší, když je člověk sám za sebe zodpovědný, co nejdříve, ohromně ti to dá do života a člověk se pak tolik nebojí změn a nějaké výzvy v podobě stěhování.

přesně tak .... Spíš vidím opační situace : nezaměstnané "děti" popřípadě i s vnoučaty na krku svých starých chudáků rodičů.

Navíc máma tam není sama, má tam tátu. S tebou by to časem mohlo být podstatně horší, jak už tu někdo napsal, na vesnici se seznámit nedá a ty najednou zjistíš, že ti je 40 a nic jiného než práci a svůj dětský pokojíček neznáš.
Ale 8 km od města není taková vzdálenost, aby sis měla stěžovat na autobusy a aby sis v pátek večer nemohla případně vzít taxík, když někde jdeš - to je taky pravda
EDIT : Jinak, jak čtu tvé dávnější téma o kempování, tak nic ve zlém, ale fakt bych řekla, že maminka třeba chce, abys zůstala hezky doma a na ocet

Pokud jsi schopná finančně fungovat jako samostatná jednotka, tak není co řešit naši to taky nesli těžce, postupně jim z domova odpluly 3 děcka, já byla ta poslední, to bylo keců a naříkání a po pár týdnech už si máma chrochtala, jak je to paráda mít konečně klid, z pokojíku má pracovnu a konečně svůj prostor, který předtím neměla. Neboj se toho, oni to skousnou - možná dříve, možná později, teď je čas myslet na sebe a ubrat se svojí cestou

Chápu Tě, ale jestli Ti je jí líto, tak jí to ze začátku trošku usnadni tím, že s ní budeš často v kontaktu, častěji se s ní sejdeš apod. když pak budeš postupně četnost snižovat, tak to pak nebude takový šok
Jinak já měla kliku, že před definitivním odstěhováním jsem cca půl roku jezdila skoro na každý víkend k příteli, takže mamka to měla dávkované postupně