Strach

Duckie
tvoje obavy jsou zbytečné...když bereš antikoncepci a ještě používáte kondom ,tak to je snad 100% ochrana ...to já bych musela být těhotná snad 100x , červíky nech spát

Kdyz moje červíky vytváří to, že jsem tedka spinila, tak moje hlava silena, ted nekde hleda chybu. No a taky to, ze pritel si bere kondom až ke konci, že při předehře, je občas ve mně a proste ho nemá, no. Moc vám všem děkuju, je to od vás fajn podpora!!

Podle mě jsou to opravdu zbytečné obavvy ,hormonální antik. je spolehlivá ,to by si musela být extra plodná a to už by si těhotná dávno byla ,Opravdu se neboj

Moc díky, fakt hodně, asi vždy , když to na mě znovu přijde, půjdu si přečíst tuhle diskuzi. Dík

No není zač

Mám to uplně stejně jak ty .. přesně tyhle dvě věci mě užíraj furt a nejhorší je, že jsem ještě taková, že se bojím podívat pravdě do očí .. takže jednou když jsem měla týden zpoždění menstruace tak jsem byla zalezlá doma.. místo toho abych to řešila doktorem nebo aspoň testem.Prostě jsem čekala a naštěstí to dostala. Je to hrůza. Nevím čím to je ale hrozně mi to vadí. Když se zbavím jedné obavy tak přijde další obava z něčeho jiného a třeba k ni ani nemám důvod .. psycholog nebo něco takového nevím jestli by bylo dobré řešení

Gabrielle: Tak to ja si testy udělám hnedka, jen tak třeba preventivne, pokud mam hodně špatný pocit. K psychologovi jít nechci z toho důvodu, že chci sama zapracovat na sobě. To bych pak k němu za chvíli mohla chodit skutečně se vším, musíme to nějak zvladnout!

Když já mám z něčeho strach, tak se prostě snažím poodstoupit od svých fantaskních představ, kterak špatně co všechno nemůže dopadnout a pokusím se podívat se na fakta, srovnat si je a z toho vyvodit, jaká je asi šance (a jestli vůbec), že se stane to, čeho se bojím. Většinou zjistím, že se bojím zbytečně tak tohle mi pomáhá...můžeš zkusit, jestli chceš.
A určitě mají holky pravdu, že když problém konkrétně pojmenuješ, tak to pomůže, protože najednou jakoby víš, s čím máš tu čest se prát a úplně nejlepší je s někým si promluvit

To já si povídám, nejčastěji s přítelem, ale povětšinou se uklidním jen na chvilku. Tedka naposledy, jak jsem psala, že jsem si dělala ten test, tak mě to pak taky na chvíli popadlo a říkala jsem si..."No jo, ale vždyť ten test taky není sto pro spolehlivý", což samořejme není nic, ja vím. Někdy mám pocit, že se v tom jakoby "vyžívám", což je dost hrozný

Já si třeba doíkážu vsugerovat i příznaky kolikrát jednou jsem měla uýplně myšlenky, že mám mimoděložní těhotenství protože mě píchalo na pravé straně.. pak jsem si přečetla další příznaky a bylo mi špatně. Byla jsem unavená. Hrůza. Časem to vždycky odejde. Když to po sobě čtu připadám si jako blázen.

Jo, tak to jsem na tom stejně, nejhorší jsou takové ty nepodložené diskuze na internetu. No fuj , ono je dobrý si to i říct nahlas, pak už to zní absurdněji. Kolik Ti je, jestli se muzu zeptat, taky pouzivate jeste krom antikoncepce kondom?

Mám podobný problém - neopodstatnění strach, úzkost. Nějaké období na to ani nepomyslím, jindy se k "problému" vracím několikrát za den, cítím úzkost, nutkavé myšlenky apod. Je však pravda, že zatím nikdy to nepřerostlo pomyslnou hranici, za kterou už by mi ten neopodstatněný strach začal příliš zasahovat do života a omezoval mě v běžných činnostech. Většinou se bojím o to, že v případě, že by se mi něco stalo (úraz, vážná nemoc, smrt), tak co by bylo s mými dětmi?
Ale jeden čas jsem též řešila strach z otěhotněný a zase naopak: když jsem toužila otěhotnět, tak poté, co jsem si udělala první těhotenský test (vyšel pozitivní), tak jsem se strašně bála, že "mé těhotenství zmizí" a kupovala jsem si další a další testy a opakovala jsem to abych se ujistila, že jsem stále těhotná.
Radím knihu: Úkost a obavy; Praško, Vyskočilova, Prašková; Portál) - velmi mě pomohla, uvědomila jsem si při její četbě spoustu věcí, jak úzkosti vznikají, jak se projevují, jak na ně . . . stačí zapůjčit v knihovně, vybrat kapitolku, ani se nemusí číst celá a je opravdu prima.

Jo, a Duckie: též jsem používala k hormonální antikoncepci kondom, pro jistotu. Nyní již jen kondom. Jistotu mě dodalo období, kdy jsme s manželem "poctivě pracovali na druhém dítěti" - trvalo to rok nechráněného sexu, a to jsem na tom nijak psychicky upjatá nebyla, jelikož jsme měli první dítě ještě maličké (takže mi bylo jedno zda otěhotním teď či za dva roky).

Přesně tak - tohle pomáhá zaručeně .
A pokud by to náhodou[i][/i] nepomohlo, tak si představím naprosto konkrétně tu nechtěnou situaci. Co bych dělala, jak bych postupovala, na koho bych se obrátila, co bych zařídila... nakonec zjistíš, že úplně všechno má svoje řešení, a většinou by to nakonec ani tak tragický nebylo...

U mě je šílené, že vlastně neustále podvědomě hledám něco, z čeho bych měla strach....nestává se vám to někomu taky? Připadam si občas jak šílená, na druhou stranu si pak říkám, že každý má nějakou takovou neřest. Jen nevím, jak se jí zbavit, bohužel