Strach být v noci sama doma

No tak to je fakt. Taky si říkám, že v paneláku bych se nebála. Bydlela jsem vždycky v domech a tam je ten strach horší- zvlášť třeba, když je to trochu na samotě. Vždycky jsem se hodně bála jako dítě u dědy na Šumavě- byl to dům na samotě a v noci byla opravdu tma, ne taková ta městská osvětlená lampami, ale černočerná. A protože to byl starý dům, ve kterém to "pracuje"- nábytek, podlahy občas vydávaly zvuky- praskání, v knihovně dřevo zapraskalo pod knihami apod., tak jsem se opravdu bála hodně. Ale v paneláku by mi pomáhalo vědomí, že jsou tenké stěny, za kterými spí lidi.

Ahojky, já jsem taky odjakživa strašpytel. Zvlášť po nepříjemný zkušenosti co jsem byla se ségrou sama v baráku (v klidný čtvrti!) a za bílýho dne se k nám na půdu vloupala nějaká feťačka co k nám šla krást. Bejt tam sama tak fakt nevím. No nespala jsem pak snad měsíc. Pak jsem se odstěhovala s přítelem do paneláku.Přítel má občas taky noční, tak bývám doma sama. Vydupala jsem si drahý bezpečnostní dveře, psa a docela to pomohlo. Taky bydlíme naštěstí ve 12 patře, tak si říkám že oknem k nám snad nikdo nepoleze .
Nebo mě napadlo, co říct nějaké kamarádce ať u tebe spí, když není táta doma? Nebo si aspoň s kamarádkou chatovat než půjdeš spát.

LenkaEll
unikovej plán? no já taky bojim různých zvuků, hlavně naše lednička dělá pořád strašný zvuky

misa_sisa
no já když jdu v noci na záchod tak potřebuju mít po cestě rozsvíceno všude... a to ani nemusim bejt sama doma

Makulenka
no já bydlím v přízemí takže to asi neni ten nejlepší byt navíc na balkonu jsme měli mříže, aby tam nikdo nevlezl, ale ted nám dělali novou fasádu a ty mříže sundali a řekli, že už jsou starý, že si je tam nemůžem dát, takže zatim tam žádný nemáme ale utěšuju se tím, že by přece nikdo nerozmlátil balkonový dveře, aby tam vlezl ... a kdyby tak to slyšim
jo, před spaním si chatuju s kámoškama nebo volam s přítelem.

tak jak to šlo?

quititek
no vlastně... dost dobře! hodně jste mi pomohly holky, děkuj za všechny rady a podporu... jinak bych to asi nezvládla. Normálně jsem si šla pak pustit svůj oblíbenej seriál, pak jsem i vylezla z pokoje a šla na záchod ! a pak jsem si šla lehnout, chvilku mi trvalo než jsem usnula a pak jsem se probudila až v 8 ... tak jsem se až divila, že jsem se nějak nebála žádný divný zvuky, nic.

Přesně tak.

My bydlíme se ségrou a mamkou v baráku, mamka chodí na na noční a ségra se vždycky někam vypaří, nebo u někoho spí. No a to se pak zavřu v jedný místnosti a jsem potichoučku, nesvítim, nic...Nejhorší je, když pak potřebuju na záchod..To jdu posraná nenaápadně a bojim se i spláchnout

Lucinko, tak to jsem moc ráda, jak jsi to prima zvládla.

Já taky, byly to tři díly, tato série byla moje nejmilejší

KDyž jsem byla tři měsíce sama v baráku, sem tam dojela kamarádka na přespání, tak jsem zásadně usínala u TV,ale časem jsem si zvykla, tak pak i bez ní. Jinak doma máme kočky a venku jsou tři pesani, ted máme i doma mini psa, takže se člověk necítí tak sám. Bez zvířat by to bylo těžší.

Ahoj,
já sama bývám doma jen občas - přes víkendy. Bojím se tmy, , zlodějů a všech těch v realitě nepravděpodobných věcí z filmů. Doma se mnou bývá kočka, je to pětiroční britská modrá a je to trochu trdlo. Přes den spí a v noci pořád někde štrachá, škrábe na dveře a když ji pustím k sobě do pokoje, tak se bojím, aby něco nerozbila. Nedávno jsem teda zůstala sama doma (i bez kočky) a zdálo se mi to lepší než s ní. Ono vstávat po hodině spánku, když tě probudí nějaké podivné zvuky a hledat ji po bytě, je docela zkouška odvahy.
Moje obrana je následující: 1) světlo: Jdu na záchod nebo do jiného pokoje, rozsvítím v chodbě. 2) mobil: stále u sebe, vždy připravena , 3) zamknuté dveře a pokud to jde, zavřená okna: nedávno byla hrozná bouřka, a když se začla ventilačka zabouchávat sama od sebe, tak mne málem odvezli, 3) televize: doporučuji Disney Channel , v noci toho tam moc zajímavého moc neběží, ale snažím se donutit koukat na nějaké kreslené věci, i když mne horory lákají, ale potom bych neusnula, 4) únava: jak už tu někdo psal, jdu spát, když jsem opravdu unavená a zavírají se mi oči - jinak trpím docela nespavostí a čekat dvě tři hodiny než usnu, zatímco hází stromy, co máme před barákem docela strašidelné stíny na zeď, není nic moc , 5) přátelé a rodina: jakmile se bojím nebo prostě chci "společnost" neváhám psát nebo volat, lidi si už zvykli , na ICQ je i v noci spousta závisláků, 6) než jdu spát, klidně celý byt 3x projdu, všude rozsvítim a prohledám, jestli v nějakém tmavém koutku někdo není. 7) Snažit se nebát zvuků a hned nevyšilovat: lednička, co máme doma, vydává někdy opravdu příšerné zvuky, ale už jsem si zvykla. To, že se skříň nacpaná oblečením otevře sama od sebe a vypadne z ní několik tátových sak, to taky slušná infarktová situace. Toť to nejdůležitější, snad nepůsobím jako moc velký blázen . Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo je takový strašpytel. Holky, držte se a pozor na bubáky pod postelí (ještě, že pod postelí nemám úložný prostor .

ještě že mám zavírací postel s úložnym prostorem. překontroluješ ne zalezeš a pak už se tam nic nedostane ale postel jen na nožikách je pro mě děsivá co se pod ní všechno může nasoukat...
teď je to sranda, jsme doma všichni, ale počkejte až budu sama
luccy
tak to jsem ráda, že jsme pomohly. myslela jsem na tebe

Luccy

já se taky sama bojím, ale opravdu lepší je mít rozsvíceno. Protože při světle nemůžu usnout, tak mám lehounký tmavší šáteček a dávám si ho přes oči. Je to příjemné, když usnu, tak spadne a o tom ani nevím.

quititek
Já mám taky postel s úložným prostorem, ale ne jako tu na těch nožičkách, neumím to vysvětlit - mám matraci rozdělenou na 3 kusy a 2 z nich se dají s kostrou postele odklopit, tam jsou uložené knížky, hračky a staré oblečení, tam by se nikdo nevešel ... snad... počkej, jdu se kouknout.
Není ti hned lépe, když víš, že pár dalších lidí se taky bojí bubáků pod postelí?

tronela
Mně se taky špatně usíná při světle, ale s tím šátečkem bych se bála, že se na něm oběsím, hrozně se v noci převaluju. Chtěla jsem zkusit koupit si na oči takové ty masky na spaní, ale mám pocit, že mi to bude nepohodlné.

já myslím, že za pár dní (možní týdnů) si prostě zvykneš a už ti to ani nepřijde. Každý začátek je těžký, zvlášt když je to něco, co jsi předtím nezkusila. Já se kdysi taky bála být doma v noci sama, prostě takovej divnej pocit (sice se nebojím důchů nebo tmy, ale odmala mám strach z vrahů). No a teď už na noc ani nezamykám (a to bydlíme v baráku, kousek od cesty, bez plotu, s dveřma s klikou zvenčí) bo přítel si s sebou na noční většinou nebere klíče, tak aby mě nebudil.
Prostě ten první týden šupni rychle do postele, vytuhni a pak už to bude určitě v pohodě

Já se taky děsně bojím, mám rozvíseno na chodbě a puštěné očko nebo radio a držím si velkého soba: je udělaný jako polštářek a to je mi 20 Jinak i většinou čekám, než se přítel vrátí z práce anebo z hospody domů, málokdy bez něj usnu, jsem fakt šílená strachy a nejdu třeba ani na záchod