Strach z násilí blízkých osob

Mám to stejně.

Pokud tě stresují takové věci, tak nevyhledávej ani zprávy v tv ani v novinách apod. nemusíš to číst když nechceš i když chápu, že někde vyskakují různé bannery na cokoliv. Chce to po tom nepátrat. Naše zpravodajství je na naši zem jak vysílání z policejní stanice. Neustále něčím straší lidi a o tom, co nového se kde děje ve světe kromě válek a dalšího násilí ti neukáží. Proto by jsi ty zprávy neměla sledovat. Mimochodem já jsem taky na tyhle věci citlivá a empatická. Hledám zábavu někde jinde a víš, že mi je lépe jak na ty zprávy nekoukám? Jsou lidi, kteří řeknou hele viděla jsi ve zprávách to a tohle? Já řeknu, že ne a ti lidé mě mají za blázna, že nejsem v aktuálním dění. Já jsem v aktuálním dění, ale aktuální dění není pro mě autonehoda na dálnici, umlácení člověka apod. tak by jsi k tomu měla asi přistupovat bude se ti žít lépe.

Měla jsem také takové období jako ty, byla jsem ještě malá když mi babička pustila Texaský masakr motorovou pilou, někdo říká, že je to film o ničem, ale na mě byl teda nasilný a nechutný tak, že jsem z toho nespala asi týden. Od té doby jsem neviděla ani jeden horor.
Přiznám se,že mám starch jít i sama s kamarádkami někam do klubu, že mě po cestě domů někdo znásilní nebo nějak hrozně zabije, stejně tak mě děsí zloději, pokud několikrát neskontroluji jestli je všude zamčeno nejdu spát. Od doby co jsem se odstěhovala od rodičů se muj strach přenesl i na starost o mé sourozence aby jim někdo něublížil.
Nemyslím, že bych s tím měla jít k psychologivi prostě mě jen děsí nasílí a tak se snažím, se mu ve všude kde se dá vyhýbat, krom dokumentárních filmů o zvířatech na jatkách na ty jsem se podívala abych se utvrdila v přesvědčení, že mi nestojí jíst maso za to utrpení ikdyž jsem pak zase spoustu nocí probrečela..
Myslímm, že v tom nejsi sama, ale jak se s tím vyrovnat neporadím...

taky si myslím že by mi psycholog stejně moc nepomohl, protože s mou citlivou povahou a s mými pocity přece nic nenadělá.. akorát se mi docela ulevilo když jsem to sem vypsala , že nejsem sama, kdo to tak má

přesně, člověk ví že se to dělo, děje a dít bude a s dnešní mládeží která nemá respekt absolutně před ničím to bude ještě horší si myslím

já jsem zprávy neviděla už několik let (jako že bych se na ně schválně dívala) akorát třeba když si jdu udělat čaj nebo něco a tatka se díve na nějaký odporný film, nebo na zprávy, tak jsem schopná ho totálně seřvat.. (tatku jo ) protože mi to tak moc dělá zle že jsem absolutně nepříčetná..

Od doby co jsem se odstěhovala od rodičů se muj strach přenesl i na starost o mé sourozence aby jim někdo něublížil.
přesně, když někam jde ségra mamka taťka.. tak si představuju jak je někdo brutálně mlátí a totálně z toho šílím pak jim desetkrát za noc volám jestli jsou ok.. No a když jdu někam já tak se můžu divit proč o mě mají strach třeba že.. To jsem pochopila až kolem 16 proč o mě mívají strach

taky jsem díky tomu přestala jíst maso, ale nedívala jsem se na žádný film, to bych asi neunesla. koor když to jsou nevinné zvířátka....
Ve školní jídelně je mi ze všech špatně, protože se tam ládují masem, kvůli kterému muselo trpět zvířátko..já vždycky řeknu bez masa nebo si dám bezmasé jídlo..
Jako třeba by mi nedělalo tak zle když vím že tu slepici lidi důstojně odchovali (tznm.. ve velkém prostoru, s kvalitní potravou apod..) a pak ji po několika letech snědli.. to mi nepříjde tak hrozné, ale jakmile vm že ta **************, slepice.. ... cokoliv.. trpělo v mini prostoru, nacpané hormonama..tak to mi dělá strašně zle..

Dost Ti rozumím...mně teda nevadí násilí ve filmech. Mě hrozně děsí, když někde zahlídnu informaci, že někoho bez důvodu zbili, nebo před pár dny jsem omylem viděla reportáž s autentickým videem, jak se fanoušci fotbalu po zápase navzájem bijí. Pro mně je to naprosto nepochopitelné, co se těm násilníkům odehrává v hlavě. A ten pocit bezmoci, že se to může stát komukoliv, mě dohání k šílenství. Děsí mně to tak moc, že na to pořád musím myslet, hrozně se bojím o sebe a svoje blízký, ale strach o moje blízký ve mně vyvolává celkově velký pocity úzkosti.
A jestli se s tím dá žít v normálním světě? Já teda žiju ale snažím se předcházet všem nebezpečným situacím, nemyslet na ně a nevytvářet si v hlavě hrůzostrašný scénáře. Jinak prostě hlavně se vyhýbat zprávám na TV Nova, Krimi zprávám a podobně.

Chápu, že Ti to vadí. Mě také, i když nemám tak velký "problém" pokud se to týká lidí, ale jde-li o zvířata, to prostě nedám. Takže jakmile jde něco takového v televizi, prostě přepínám a zprávy takového charakteru taky nečtu.

Nevím z jakého důvodu se musíte ve škole dívat na brutální filmy, nicméně jde-li o něco, ať se to týká čehokoliv, co nejsem schopná udělat, vždy jsem řeknu, že je to proti mému morálnímu přesvědčení a dělat to nebudu.
I když se někdy lidé tváří divně, nakonec to vždy akceptují, nejspíš protože přes to prostě "nejede vlak" a nehnou se mnou.

Taky to tak někdy mívám, hlavně když jde mamka nebo mladší sestra večer posedět ven, to už vždycky přemýšlím, co se stalo, když nedojdou o půlnoci Zrovna nedávno byla mamka na slučáku večer a čím víc bylo hodin, já byla nervóznější, přitom jsme dospělé a na nějakém času příchodu se nedomlouváme.
Přijde mi ale, že to mám hodně z televize. Filmy samy o sobě mi nevadí, tam vím, že je to v drtivé většině fikce, ale vadí mi zprávy - hlavně několikrát denně na Nově, Krimi zprávy a podobně. Hlavně když v dnešní době člověk zapne televizi, jde tam nějaká kriminálka. Přijde mi, že těmi kriminálkami a násilím je televize přeplněná a někdy mám pocit, že se to násilí začíná normalizovat. Nechápu, že některé seriály nebo filmy dávají takhle běžně přes den. Takže jsem přestala sledovat zprávy a tv a když chci nějaký film, tak si ho stahnu, abych se tomuto vyhnula. Myslím si, že to mám hodně nakoukané i z tv a pak se bojím. Jinak se snažím o prevenci - nechodit v noci sama nebo co nejmíň, neprovokovat opilce atd... není to sice 100% jistota, ale aspoň mě to uklidní no.

Tak tohle mívám taky často, vždycky to pak děsně řeším, ať už v televizi v novinách, nebo se mi často stává, že po nějakém takovém filmu se cítím strašně dlouho takhle špatně, ale myslím, že to my ženy máme tak trochu vrozené. Máme předpoklad řešit strašnou spoustu věcí, i ty, které se nás vůbec netýkají. Mě se třeba strašně často zdává sen o tom, že se ke mě do bytu někdo dobývá a nikdo není doma, aby mi pomohl... vždycky se vidím, jak stojím za dveřmi a snažím se je bránit celou svou váhou a mám strašný strach, který se umocňuje tím, že nikdy nevidím, kdo se to vlastně ke mě dobývá a taky se vlastně vždycky děsně bojím podívat do kukátka... A myslím si, že je to jenom podvědomí, že se bojím nějakého násilí na mou osobu a nevím, odkud přijde... Ale život prostě takový je, tak by se nad tím měl člověk přestat zamýšlet. Když se budeme pořád jenom něčeho bát, tak nás to akorát pohltí natolik, že náš život bude jenom plný strachu a ničeho neužijem...