Strach z práce, která mě baví. Co s tim?

Reaguji na RonieC: jo, mám úplně stejnej problém. Vždycky tři dny odkládám zavolání byť jen k doktorce, operátorovi, prostě kamkoli. Ale pak se hecnu a prostě volám a po zavolání si říkám, co jsem blbla, že na tom přece nic není Chce to "trénovat", hlavně si říkej, že přece vůbec o nic nejde, ten člověk ti hlavu neutrhne

Vždycky jsem si říkala: Vždyť mě ty lidi přeci neviděj a nevěděj s kým mluví. Takže se můžeš vesele červenat, kousat si nehty, čmárat si na papír a pod. To mi vždy pomohlo.

Já si myslím, že telefonování není příjmené nikomu, resp. že je mnohem přirozenější bavit se s lidmi tváří v tvář. Ale jak říká adatko, je třeba volat a volat, jinak to nejde, časem se tomu zasměješ, že ti to někdy přišlo jako problém. Přeju Ti v nové práci hodně štěstí

Tohle mám taky. Už jsem kvůli tomu i hodně hodně zanedbala zubaře. Nejdřív jsem tam prostě nechtěla zavolat, tak jsem to pořád odkládala a pak už jsem tam zas nechtěla zavolat, že mi vynadá, že už jsem tam dlouho nebyla.
Zajímavý a nepochopitelný ale je, že volat někam z práce mi nevadí. Nevím vůbec čím to je. Pro mě je problém i zavolat ráno do školky a omluvit dceru, i když to vždycky překonám. Ale předtím mi buší srdce, desetkrát si opakuju co přesně řeknu. Ale telefonovat z práce a řešit pracovní věci je pro mě, oproti těm osobním telefonátům, brnkačka. Radu bohužel sama nemám. Ještě n¨mě nenapadlo to nějak hlouběji řešit.

Díky holky jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Reaguji na Karolii: Jak říká šéfka "Dělat věci kterých se bojíme dokud nás nezačnou bavit" já mam teda obecně hrůzu z konfontaci s cizími lidmi, občas i s přáteli. Ale nejsem žádná asociálka, jen plachá. Jinak díky
Reaguji na sarkakh: No ja když dělám neco jinýho, než se soustředim na telefonování, tak začnu mlet strašný hovadiny i když mám předem napsaný co mám říkat .. a stejně koktám.
Reaguji na wmichaela: Tak to tě obdivuji, já se k tomu nedokopu. Už to zašlo hodně dalo, prodělávám na svý velký slabině.

To mám taky. Já si třeba vždycky předem připravím, co budu říkat, na co se zeptat apod. Někdy si i píšu jednotlivé body na papír (když je toho víc), abych na něco nezapomněla, jak se ten rozhovor snažím mít rychle za sebou Loni jsem dělala asistentku ředitele a ten chtěl, abych obvolala několik firem a něco jim nabízela. No a když se ke mně posadil s tím, že se bude koukat, jak telefonuju a co říkám, aby viděl, jestli to dělám správně, tak jsem myslela, že se zblázním. Telefonování je pro mně problém a když mě u toho ještě někdo pozoruje...Ale udělala jsem to a zvládla jsem to. Po pátém telefonátu už to bylo lepší, když jsem věděla co říkat a lidi byli milí. Horší pak je, když mluvíš s nějakým protivou. Je to směšný, jak člověk ví, že je to úplně iracionální strach, ale nemůže se toho zbavit. Asi to chce fakt trénovat, abys k tomu otupěla. Ale lehce se řekne, hůř koná.

Reaguji na nabocklish: Ale máš uplnou pravdu, je to něco tak neuvěřitelně zbytečnýho tenhle strach, ale stejně ho máme. Mě naštěstí nikdo nedozoruje ale přijde mi to volání cizím lidem neco strašně cizího, něco co ke mě nesedne.

Reaguji na RonieC:
Jak říkáš, že je to pro tebe něco cizího...tak si představ, že to nejsi ty, kdo volá. Tohle je taky věc, která mi občas pomáhá. Já mám teda třeba problémy i s veřejným vystupováním, prezentacemi a tak a když vidím, jak to dělají ostatní a jde jim to, nejsou nervózní, jak mluví i při tom telefonování mají lidi určitý tón, tempo apod., dělám to pak stejně. Nevím, jestli to jde pochopit, ale když jsem takhle volala někam pracovně, představovala jsem si, že ty lidi na druhém konci si zas mě představují určitým způsobem - nějaká paní, která takhle volá běžně, ví co říká, není to pro ni problém, každodenní záležitost...a do té role jsem se vžila no občas to jde, občas ne

Měla jsem to stejný. Kupovdivu pomohla brigáda v call centru. Teď už je to v pohodě a přemýšlím čeho jsem se vždycky bála protože rozhovor přes telefon je v podstatě jednodušší než komunikace v běžném životě. Přes telefon je to takový... ANONIMNÍ

Ahoj,já takhle každý pátek obvolávám klienty,zda jim přišly dokumenty a cenové nabídky v pořádku a zda požadují nějaké úpravy.Za celé dva roky se mi stalo pouze jednou,že jsem měla na drátě nepříjemného pána.Jinak se s každým dalo domluvitOpravdu to chce jen cvik.

Taky to znám Ale už jsem udělala docela pokrok, takže už to není tak hrozný jako dřív..Chce to trénovat, trénovat a trénovat Myslím, že tahle práce ti v tom hodně pomůže, prostě jim zavolat musíš Uvidíš, že po pár telefonátech to z tebe bude pomalu padat

mě baví telefonovat lidem
mám to jako práci, takže si to neznechucuji , usmívám se a baví mě to. Dřív to taky tak nebylo...

mám to občas taky, ale po představení to vymizí, je to součást mé práce, takže nedá se nic dělat ...

také to tak mám včera jsem se chtěla objednat k zubařce, protože mě bolí zub, ale zatím jsem se k tomu nějak nedokopala přitom je to úplná blbina, prostě jen zavolat a objednat se když volám s cizími lidmi, tak jsem také hrozně nervozní a koktám...asi to chce prostě cvičit cvičit cvičit