Strach z řízení auta

Těch chodců se ale boj pořád, já se jich taky bojím, jsou totiž nepředvídatelní Když vyjíždím z domu, tak asi kilometrový úsek je co 50m přechod- je jich tam za sebou tak 5 - lahůdka je to v zimě, kdy ráno za tmy mi tam ty lidi před auto doslova skáčou, to jsem kolikrát zpocená až někde

Tož jasné, budu mít oči na stopkách A až uvidím autoškolu, tak ji radši nechám projet, ať někdo nepřijde k úrazu

[cituji=gumidek] A nejhorší je, že přítel má řidičák na všechny skupiny, vlastně je něco jako řidič z povolání a prostě nechápe, že mi to nejde (nemluvím o automatu), takže se věčně v autě dohádáme k smrti, já tam pak hystericky začnu brečet a řízení si čím dál víc zhnusuju.

KONEČNĚ NĚKDO JAKO JÁÁÁÁ - já už myslela, že jsem na světě jediná
Nejhorší je, že jsem na sebe strašně naštvaná, že mi to vůbec nejde a závidím ostatním kamarádkám, jak si vesele jezdí a tyhle problémy vůbec neřeší.

Já vím, za bezdůvodně pomalou je i pokuta...ale uznej, když se srazí dvě auta díky tomu, že to první je děda v klobouku, co jede pomalu a nedá přednost, tak se díky té jeho rychlosti nic moc nestane. Navíc i předjíždění má své pravidla, pokud jede někdo pomalu a tobě cukají nervy, tak ho teda bud rozumně předjedeš dle pravidel (tzn. rychlost a přehlednost), nebo riskovat nebudeš a pošineš se holt za ním. Nebezpečnou situaci nevytváří ten, kdo je předjížděný, ale ten kdo předjíždí. Tady v Brně je normální, že si to některý auta drandí o víc jak 20 km navíc oproti značkám, zásadně nehážou blinkry a dost často nerespektujou přednosti, a na červenou taky jezdí dost často. Zrovna u našeho je taková záludná odbočka, kdy hlavní cesta je ta užší a vedlejší je široká jak hlavní a jen asi jedno auto z deseti projede dobře. Mě teda víc ohrožujou ti agresivní řidiči než pomalí.

Já to taky nechápu Má ségra má řidičák od 18 a jezdí skvěle, moje mamka si ho dělala pozdě, tak v 38 letech a taktéž jezdí úžasně, dokonce autům i rozumí, já vůbec neřeším věci typu o jaký jde motor nebo kdy dolit, kterou kapalinu kam. Já jsem prostě černá ovce rodiny, jen jednou jsem jela s taťkou a ten vyšiloval celou dobu. Bylo to krátce po řidičáku a já nás málem přizabila hned na prvním kruháču, nakonec to bylo tak marný, že mi ze sedadla spolujezdce řadil Pak jsem ho už mockrát vezla, ale to jsem řídila auto s automatem a on jen: no vidíš, jak seš zlepšila, takové velké auto a jak ti to jde...haha, kdyby věděl, že s čímkoli jiným je to skoro stejný jak tehdy, tak ho asi klepne. Mockrát jsem přemýšlela, kde je chyba, no je to v tom odporu k ježdění, který mám vyvolaný neslavnýma začátkama, asi jako když někdo od školky nejí špenát a prostě ho ze zásady a špatných vzpomínek jíst nebude a nakonec ve 30 zjistí, že je vlastně dobrej Jinak já už jsem někdy tak postižená, že koukám do aut, kdo je řídí a když vidím mladší holky než já, tak si říkám, jak to? Vůbec mi nejde na rozum, že s tím nemají problémy. No a hotovo je, když vidím jakoukoli ženskou (mladou, starou, plešatou) řídit dodávku, to je pro mě asi něco jako kdyby vystudovala jadernou fyziku - má můj nesmírnej obdiv a respekt

Ne, nebezpečnou situaci vytváří ten, kdo jede bezdůvodně pomalu, protože nutí druhé řidiče k předjíždění a to je vždy riskantní manévr.

Je vidět, že nemáš zkušenosti z provozu. Samozřejmě že za autem nepojedu mimo obec 70, není-li k tomu důvod, čili předjíždím. Ale jsou i takoví, kteří se za takového "rychlíka" zařadí a nepředjíždí, jedou za ním bez dostatečného odstupu, takže je nejde předjet a rázem tím vzniká kolona, protože se někdo vepředu bojí předjíždět. Tohle jsou nebezpečné situace.

Děda v klobouku, který nedá přednost, může kromě pomačkaných plechů (a to není taky maličkost, jde o majetek a další starosti s tím) způsobit i vážnou dopravní nehodu, protože v okamžiku nárazu jede řidič, který měl přednost, výrazně rychleji, protože nepředpokládal, že mu druhý přednost nedá. Takhle bagatelizovat se tyhle situace nedají, věř tomu. Dědové v klobouku, kteří už nemají reflexy, nemají v provozu co dělat.

Reaguji na gumidek:

Přesně.v tomto se s tebou naprosto shodnu. Když vidím nějakou holku řídit, tak ji obdivuju, že nevypadá vystresovaná a v je v pohodě A v dodávce ženské to je něco, to taky nechápu, říkám si to musí být automat, jak by to jinak zvládla ... A když jezdí ženské busem, tak to je úplný extrém, to vůbec nechápu, jak si troufnou... Ještě máš zodpovědnost za lidi...

Já to přece nezjednodušuji, můj názor je prostě ten, že nebezpečnější je ten, co jede rychleji. Já chápu, že moc pomalá jízda je zlo, já sama pomalu moc nejezdím, protože ve velkým novým autě je rozdíl mezi 80 a 120 malej (myslím tím, že ve starším autě rychlost poznáš, protože se třepe, je hlučné tak, že nejde slyšet pomalu rádio apod) a z toho usuzuju, že právě to, že já jako rozhodně ne zkušený řidič bych napáchala ve vyšší rychlosti větší zlo než v té malé a i kolona je lepší než nehoda.

No právě a kdyby jeli rychle oba, tak místo starostí o majetek jde o starosti se zařizováním pohřbu, při nárazu se rychlosti sčítají ne? Určitě máš pravdu v tom, že nemám zkušeností tolik, jako ostatní (nebo třeba ty), ale já mám prostě radši auto, který se šine a já ho dle svého uvážení předjedu nebo ne (právě proto, že nejsem vyježděná, si to dobře rozmyslím, jestli mi to za to stojí) než auta řidičů, kteří nejenom předjíždí stylem, že ti vjedou přímo před auto nebo tě dokonce podjíždějí z druhé strany, to mi přijde mnohem ohrožující, ale jak píšu, možná je to jen tím, že na tyhle trotly nejsem zvyklá a tím pádem nereaguju pružně.

A právě proto, že se bojíš předjíždět, bys měla být radši, kdyby tě k tomu nikdo svou jízdou nenutil. Pokud se za takové pomalé auto zařadíš, tak se určitě zařazuj v takové vzdálenosti, aby tě mohl někdo další předjet a nemusel pak předjíždět dvě auta za sebou, což je zase riskantnější (ale to určitě děláš správně

Vždyť jsem to napsala jasně- pokud nějaký děda v klobouku (ale nemusí to být nutně tenhle typ) jede bezdůvodně pomalu a ještě nedá přednost, řidič druhého auta do něj narazí výrazně rychleji, protože neočekává náraz (a jede podle předpisů)- pak je tu smrtelná nehoda a ne pomačkané plechy.

Nemáš pravdu, ale nevadí Nebezpečný je ten, kdo jede nebezpečně- na rychlosti pak nezáleží (pokud není mimo předpisy)

a to zas jo Já většinou od všech aut se snažím mít rozestup aspoň 10 metrů Když to teda jde, nemyslím nějaké popojíždění po městě v koloně. Někde jsem četla, že tolik, kolik km/h jedeš, by se mělo rovnat rozestupu mezi autama, čili 50 km - 50 m mezi dvěma auty, 100 km/h - 100 m, ale očividně to nikdo nedodržuje Jinak já jsem strašpytel, až moc dobře si uvědomuju, že největší pravděpodobnost, jak bych mohla v 28 letech umřít je jet autem. A je jedno, jak moc budu dobrá já, protože vždycky tě může zabít někdo jinej Já prostě do auta sedám s respektem a všude vidím nějaký problém nebo co by se mohlo stát, myslím, že jsem až paranoidní. V noci radši vůbec nejezdím, na dálnici nesnesu jet za kamionama (hlavně když vezou dřevo - kdo viděl Nezvratný osud, chápe , mám obavy z nové trasy mimo město, protože mi přijdou začátky do kterých nejde vidět jako past, nesnáším cyklisty, protože většinou nejedou, ale nepředvídatelně kličkujou, mám strach jet přes koleje, protože se bojím, že mi na nich zdechne auto a smete mě vlak a mohla bych pokračovat....ach bože, tahle diskuze mi pomohla v tom, že jsou na tom lidi jako já, ale zároveň mě i utvrdila v tom, že není nad MHD a ČD

Tak zůstaň v MHD a využívej služeb ČD- hele, když se na ježdění autem necítíš, tak nejezdi- není to žádná ostuda, naopak já ocením ty, kteří si to umí sebekriticky přiznat a vědí, že to není nic pro ně. Pokud to pořád zkoušíš a tvoje pocity se nemění, máš pořád strach, tak se dřív či později něco může stát. Ale to si musí každý rozhodnout sám.

Tak se přidávám do klubu, řidičák jsem si udělala před 11 měsíci a od té doby jsem řídila asi šestkrát. Poprvé (po dvou měsících od zkoušky) jsem jela s taťkou po vesničkách, jen tak se projet, a nabourala jsem do sloupu (už jsem teda měla skoro dobržděno, takže na autě nebylo nic poznat, na sloupu taky ne), což mi sebralo veškeré sebevědomí, co se týče řízení. Několik dní potom jsem se vždycky rozbulela když jsem si na to vzpomněla. Když za to sednu (taťka musí být se mnou, sama bych si netroufla), tak se celá klepu a mám hrozný strach, že ztratím nad tím autem zas kontrolu a něco způsobím. Když vím, že budu muset řídit, náladu mám zkaženou už dopředu, a snažím se tomu vyhnout, jak jen můžu. I když rodiče do mě pořád rýpou, že to chce praxi a že "na tom není nic těžkého", mně to teda přijde těžké dost, a nejsem na to prostě dost psychicky silná, abych řídila. V autoškole jsem paradoxně neměla problémy, ale to je asi tím, že jsem ji dělala v Prostějově, což je docela malé město. Teď bydlím v zahraničí, ve větším městě a do centra jsem si ještě netroufla a asi nikdy netroufnu. No ale říkám si, že je lepší si to přiznat, že jsem prostě beznadějný případ

Já bych i zůstala a byla bych spokojená, ale ty tlaky od okolí jsou hrozné - od přítele, od našich, to je furt dokola: Co když budu potřebovat, abys pro mě někam přijela. Je to potřeba k práci, bez řidičáku jen tak něco nenajdeš. Nemůžeš být závislá na autobusech. Na co sis ho teda dělala? Co kdyby se něco stalo? a tisíc dalších. Měly by tam být uvozovky, ale se mi to nechce extra připisovat Teda rozuměj, já automat řídím bez problémů (nedělají mi problém značky, předpisy, přednosti aj), hrozné je to s manuálem. A nově začali mít narážky i přítel. rodiče,, protože ho už museli dostkrát někde vyzvednout, navíc jsme začali hledat domek mimo Brno, tím pádem by bylo řízení nutnost, no prostě nic moc vyhlídky

No a co kdyby se nedej bože stalo něco tobě za volantem a tvojí vinou- to by pak asi měli výčitky svědomí, že tě nutili. Já tohle nucení od druhých nějak nechápu- to ty, a ne oni budeš sama za sebe za volantem a sama dobře víš, jak jsi na tom.

A ten automat je čí? Rodičů? Pak nezbyde, než našetřit na vlastní (nebo úvěr).

Já řídila v Americe, to byla pohoda - jeden pruh široký skoro pro dvě auta, u zákazu vjezdu kromě značky byla cedule tudy ne a pod ní druhá - špatný směr a myslím i na silnici bylo něco napsaný, prostě blbuvzdorné pro Amíky. Křižovatky široké, kruháče žádné, protože tam je všechno jen silnice protínající druhou, žádná tramvaj a každé auto na automat, k tomu navigace, parkování dost často zaobstarávali jiní (tak jak je to ve filmech )takže ve finále bylo řízení auta v New Yorku něco úžasného, ne tak řízení v blbém Brně.