Strach z tělesné výchovy

Reaguji na Jana291995:
Měla jsem to samé, co popisuješ, do dneška, i když už jsem ze školy venku, se mi zdají ještě docela často sny o tělesné výchově a o tom, co mi ve škole vůbec nešlo (matematika, účetnictví) - přímo horory ... Uff! Škola mi způsobovala deprse ...
Možná, kdbys zašla za obvodní, napsala by ti úplné uvolnění z TV, možná, jestli máš třeba nějakou alergii, astma, kožní vyrážku, bolavé záda nebo cokoli ... že by to mohlo jít! Já jsem měla vrozenou srdeční vadu, takže částečné omezení jsem měla + jsem asi 2 roky řešila palec na noze (3x mi ho "oprovali", řezali, byla jsem i měsíc doma) - díky němu jsem necvičila hooodně dlouho ... Do plavání jsem nechodila vůbec - lupénka na loktech a suchá kůže, periorální dermatitida na obličeji ...

Mám od oční papír,že nesmím cvičit,protože hrozí odchlípnutí sítnice.Ředitelka to neuznala a cvičit musím. Takže hodně záleží učitelích.

Znám to taky. Vydrž!! Vím, že to zní asi dost blbě, ale jednou se tomu zasměješ, tak se to prosím snaž brát sportovně a moc si nad tím nelam hlavu

tak já taky tělák nesnášela... všude a ve všem jsem byla poslední... nikdo se mi teda neposmíval, ale v tý době jsem se nad to nedokáza povznést, ale trapně jsem si teda připadala dost, takže jsem se těláku snažila vyhýbat jak se dalo... kdybych měla možnost jít za doktorem a dostat úplné osvobození, tak neváhám ani minutu... v mým životě bylo a je dost jiných problémů, kterým se musím postavit, tak proč se trápit s bl.bým tělákem?

)))))))))))))) trošku jsi to překroutila... ))))))))))
stres je pozitivní a dokonce zdravý, ale v přiměřené míře... ale to co tady popisuje zakladatelka už moc zdravé není...

jo s tim sem taky měla problemy na zkladce na druhym stupni kde sem chytla naprostou fanatičku a kdo něco neuměl byl uplně blbej a neschpnej.... na základce sem měla pár kil navíc takže bylo hned jasný kdo byl terčem posměchů jak ze strany žáků tak učitelky .... taky sem si tim musela projít a skončilo to až na střední kdy sem dostala odvahu a šla za doktorkou aby mi napsala uvolnění z tv ..... jinak se sportem problemy nemám .... tam šlo opravdu jen o t atletiku jak jsi už psala a šplh po provaze ....

Tělocvik!!Ještě dnes mě při myšlence na něj jímá hrůza.Jediný co mi na něm nevadilo byl běh na 60m-to jsem bývala první max druhá,potom skok do dálky a hod granátem.Ale běda jak došlo na kolektivní hry-basket,florbal,vybíjená,fotbal...no tak to jsem byla v koncích,protože jsem na toto byla strašně nešikovná.Basket jsem navíc nikdy nepochopila a jen jsem hru kazila a při fotbalu jsem dokonce dala vlastňáka.Potom už mě v družstvu nikdo nechtěl a já na tom byla čím dál hůř,tělocvik byl pro mě noční můra.Co čert nechtěl tak na učňáku jsme přes zimu měli plavání a já plavat neumím.Nakonec náš tělocvikář chtěl aby jsme skákali do vody z toho vysokého můstku a chtěl to i po neplavcích.To už jsem na nic nečekala a zdrhla do sprch a rychle pryč.Bylo mi jedno,že mi napaří kouli.Druhý den jsem metelila za obvoďákem,vysolila kilo a on mě osvobodil.Jak mě se ulevilo.Takže za ním skus zajít taky,držím palce

Reaguji na Padlý Anděl:
Byla jsem stejná!
A věř, že už jsem ze školy nějaký ten rok venku, ale o tělocviku se mi dodnes občas zdá ... jak se mu vyhnout ...

Aha, tak takhle se to dělá, doktor napíše osvobození pro nic za nic (no za nic asi ne, někdo tu psal o "úplatečku"). A já se můžu divit, jak to, že tolik holek od nás necvičí .

Tak já měla ten samý problém , doslova jsem nesnášela školní tělocvik. Jen pro ujasnění nejsem tlustá ani líná. Jsem štíhlá, vysoká, žádná Barbie a ke sportu mám celkově kladný vztah, chodím na spinning, do posilovny a na lezeckou stěnu, ale z klasického tělocviku ve škole se mi zvedá žaludek , prostě mi nikdy nešly ty jejich "světoborné" okruhy typu volleyball, gymnastika, vybíjená, běh 2km na čas, skoky do písku...no FUJ!!

Se slečnou souhlasim, klidně ať si Uvolnění sežene a at si jako náhradu najde nějaký mimoškolní sport, který ji bude bavit: Aerobic, Yoga, Pillates...(v dnešní době toho je )

Já pohyb obecně mám ráda, ale přesto mám uvolnění na tělák. Začlo to na základce v 6. třídě, kdy mi zjistili astma. Sice jsem uvolnění jako takový neměla, ale s učitelema jsem byla dohodnutá, že kdyby něco, tak prostě odpočinek, dokud se nevzpamatuju. Všichni to respektovali. Astma pak samo vymizelo. Bohužel ve druháku na střední se to začlo vracet, cvičením v tělocvičně. V tu dobu už jsem půl roku běhala se psem a to mi problémy nedělalo. Takže se řešilo, co mi to dělá. Prošla jsem všema možnýma testama a nic, takže následovalo částečný uvolnění. Dostala jsem prášky a cvičila dál. Dokonce i líp než zdravý spolužačky, učitelka se mě snažila brzdit, ale zrovna jsme běhali 60 a 100m. 90% spolužaček odmítlo běhat následnou 100, já ještě s jednou jsem byla ochotná jí dobrovolně běžet. Sice teda za cenu toho, že jsem mohla skončit se záchvatem, ale nestalo se tak Prášky mi byli vysazený. Ve třeťáku jsme dostali novýho učitele, přestěhovali se do jiný tělocvičny a všechno začlo na novo. Končila jsem v půlce těláku se záchvatama. Takže znova doktory, testy, prášky, částečný uvolnění. Učitel byl prazvláštní, pořád si nemoh zapamatovat, že mám uvolnění. Takže když jsem si sedala, tak mě nutil jít cvičit znova, ale stačilo mu připomenout uvolnění a byl klid. Bohužel jsem začla mít problémy i při běhání se psem. S učitelem jsme o tělocviky celkově nic moc nedělali a letos ho dostali od sedmi ráno. S částečnym uvolněnim bych mohla dělat sotva polovinu, takže jsem zažádala o celkový. Přesto běhám se psem na cvičáku (agility) i mimo, jen tak rekreačně.

A pro odlehčení Nejdřív jsme si s holkama dělaly srandu, že mám alergii na učitelku, když jsem při běhání se psem problémy neměla. Ale bylo to tím, že se psem to byli max. dvaceti vteřinový běhy. Jakmile jsem běžela víckrát za sebou, cítila jsem, že něco není v pořádku.

Od někoho jsem tady četla, že když se něco nepovedlo, tak se tomu společně zasmáli. Připomnělo mi to jeden zážitek ze ZŠ. Měli jsme postavenou švédskou bednu a před ní trampolínu a přeskakovali jsme jí. Pár holek se bálo, takže se toho účastnily akorát když to bylo blízko. Čim se to dávalo víc, tím míň nás bylo. Mě se jednou jaksi podařilo blbě na tu trampolínu skočit. Na moment se mi tam zasekla noha a já letěla přes tu bednu a i s učitelkou dopadla na zem, bedna se trochu zhoupla, ale zůstala stát. V tu chvíli jsem se začla šíleně smát a všechny holky se mnou. Nic jsem si z toho nedělala, byly jsme super kolektiv. Ještě dlouho jsme na to vzpomínaly. Přiznám se, že stát se tohle teď, s tímhle kolektivem, tak by mi do smíchu nebylo.... Přesto jsem se na střední o hodiny těláku nevzdávala a s přehledem, v rámci zdravotních možností, jsem dělala všechno, co jsem zvládala.

Já to měla taky tak. Na základce jsem byla kopyto, ale nějakou vybíjenou jsem vždycky nějak překousla..
na SŠ přišly opravdu tvrdé tělocviky, sprinty, házení koulí, vrh do dálky, skoy do písku, rychlá chůze, kondiční testy, vše se měřilo podle tabulek, počítalo, dokonce se známkoval i basket..já jako sportovní antitalent jsem měla výsledky hodně slabé, navíc 80% spolužaček byly sportovkyně, které opravdu vynikaly, bavilo je to, takže když se hrál nějaký florbal nebo kolektivní hra (nesnášela jsem to), tak si hrály ony mezi sebou a my "pomalejší" jsme jen tak postávaly..změna přišla ve třeťáku, kdy s náma učitelka začla cvičit pilates, chodily jsme do posilovny, kdo chtěl, mohl cvičit posilovací cviky na břicho, nohy..to mě bavilo, mělo to smysl, nebyla tam žádná rivalita a navíc to mělo i efekt..
ony jsou ty výchovy (tělesná, hudební, výtvarná) stejně přitažené za vlasy..ať je to jak chce, člověk musí mít alespoň trochu talent. neumíš zpívat, neumíš kreslit, neumíš sportovat, všechno je to na jedno brdo..podle mě má všechno počátek někde na prvním stupni základky..kolektivní hry, soutěže, ve kterých vyniknou především ty děti, které jsou od přírody nadané, sportovně založené..ostatní se mohou jít klouzat..
a nemyslím si, že by nešikovné byly jen děti tlusté. Měla jsem 80kilovou spolužačku, která byla aktivní až moc..
Taky jsem byla ráno nervozni, ještě když se vymyslelo, že tělák bude v pondělí na 7 ráno , taky jsem se bála, že se mi budou posmívat, jak jsem nemotorná, nešikovná..ale pak jsem prostě zaujala postoj: neumím to, no a co. neudělala jsem kotoul, zasmála jsem se tomu. nebyla jsem jediná. určitě jsem se neklepala někde v koutě strachy..musíš si nahnat sebevědomí. sport není všechno, a to, že nevynikáš v tělocviku, neznamená, že jsi méněcenný člověk!!
jinak co ti poradit..zdravotní omezení u nás nikdo neměl, v tom si rady nevím..ale vím, že těláky, ač to byly hodiny neoblíbené a mnohdy zbytečné (místo trapného plácání se v tělocvičně, jen aby se něco dělalo, se člověk mohl učit třeba na maturitu), šly vždycky nějak přežít..je to jen 45 minut..

Já chodím letos do osmičky, dostaly jsme míň přísnou učitelku, když máš omuvenku od rodiče, že necvičíš ( nachlazení, po nemoci nebo jedna holka měla zarostlý nehet a bolelo ju to ) tak ti to uzná. Já tělocvik mám docela ráda, Je to spíš taková ulejvačka. Akorát ho nemusím když mám své dny. Naše loňská tělocvikářka neměla ráda, když necvičíme týden po nemoci, jednou mě stašně bolelo břicho a ona na to, že to musím vydržet, že jsem ženská jako ona a že tady taky každej měsíc nesedí a nestěžuje si..a to jí bylo ke 40. Letos se s učitelkou dá domluvit, když cvičím a neflákám, mohu si jednou do měsíce při svých dnech sednout ( ale ona si zapíše do známek M a datum, takže žádnej podfuk nehrozí). A ulít z těláku se dá na cokoliv - astma, kožní problémy, dýchací cesty, bolest nohy atd. Hodně štěstí

Takhle já jsem měla strach z tělocviku a pořád ho mám, ale řeknu ti/vám že jít k doktorce aby vám napsala úmluvu na TV akorát bude škodit vám , protože jestli ti něco nejde tak to akorát stačí zlepšovat cvičit sportovat mimo TV, ale co budu říkat taky jsem na tělák úplný dřevo a nic mi nejde, ale holky ze třídy to berou ze srandy a já taky takže když ti něco nejde tak zlepšuje a když na těláku se ti něco nepovede tak si z toho úděej srandu.

Ale pokud máš vážně strach tak klidně jdi za doktorkou a nech si napsat úmluvu, ale nejlepší je když se k tomu postavíš a věř si zkoušej tak dlouho dokud ti to nepůjde.