Strach z tělesné výchovy

Zkus zajít za doktorkou.
Taky se tam teď ve středu chystám, tak jsem zvědavá co mi řekne.(je strašně hodná a když jsem byla nemocná, nechala mě 3 týdny doma).
Za optání nic nedáš

Jsi dobrá, že si to takhle uvědomuješ a už tě napadl i psycholog. Došla bych nejdřív k obvodní doktorce, řekla jí o tomhle problému a ta to s tebou vyřeší, popř. tě na něj odkáže.

Jinak já takhle měla mindrák z plavání. Ne, že bych neuměla nebo tak. Při představě, že se budu muset svléknout do plavek mezi holkami s konfekční velikostí 32 - 36, z nichž některé mi to dávaly patřičně "sežrat", jak jsem se později dozvěděla, se mi dělalo mdlo. Jako správná sralbotka jsem to vyřešila uvolněním z TV (moje obvoďačka je ke všemu dost laxní...).

Měla jsem stejnej problém.. vždycky říkám, že největší stres pro mě býval tělocvik a ostatní se smějí, že si jako dělám srandu, ale nedělám měla sem díky páteři osvobození na gymnastiku a pak ve čtvrťáku na celej tělák.. ale bylo to přes známýho doktora.. jsem ráda, že už to nemusím trpět ale zrovna dneska se mi zdálo o tom, že sem zase tělocvik měla strašný sen

Když jsem byla malá měla jsem dost vážnou mononukleózu a aby se mi nevrátila,necvičila jsem asi 4 roky..Pak jsem ale musela a jako docela jsem uměla,jenom stojky vubec..Všichni se mi smáli,když jsem měla jít na řadu tak všichni jen: ježiši,to zas bude atd..Pak jsem zašla za doktorkou a řekla jí,že se je bojím dělat a ona mi normálně napsala že stojky dělat nemůžu Určitě to zkus,třeba něco i malinko zahraj,aby si fakt nemyslela že si líná a uvidíš )

Kašli na to a nech si napsat uvolnění. Většina obvodáků ti ho napíše když řekneš, že máš alergii a blablabla. Nebo přidáš malej úplateček. Spousta lidí co znám to takhle dělá.

A neznáš někoho v Plzni?
Já jsem to uvolnění taky chtěla, protože u nás tělák stojí za starou belu :/.. Napsal mi ho teda ťaťkovo známý doktor, příští týden tam jdu zase, tak snad mi to taky napíše ..
Hrozně jsem to ale odkládala, protože jsem se bála, že mi to nikdo nebude chtít napsat..
A to taky nejsem líná - baví mě kolektivní sporty, cvičím i doma, ale ve škole to fakt ne..

Tak zbaběle před problémem uteč... lepší?

Co chceš slyšet... tělocviky jsou opruz, já je také neměla ráda, ale je to jen hodina a půl týdně a tu snad člověk přežije. Nevím, proč by se ti měl někdo smát, všichni mají na práci něco lepšího, než řešit, jestli ti náhodou jde sport. Je to jen hodina a jak se říká, i ta nejdelší hodina v životě má jen 60 minut. Zkus při tělocviku poslouchat učitelku, jak co dělat... ona vám radí dobře...pak se nestane, že ti to nepůjde. Když řekne u výmyku, že máš přitáhnout ruce, tak je přitáhni a nepovol jak látková loutka. A uděláš ho v pohodě. Nebo to odkoukej od spolužaček. A je vážně dobré poslouchat, když to učitelka vysvětluje, protože vám ty fígly poradí (kdy při skoku pokrčit nohy, kdy co propnout....). My na těláku měli taky pár "dřev", ale nikdo z toho vědu nedělal... prostě jim to nešlo, no a co.

Zkus klidně tu doktorku...Ale jako simulant a lenoch budeš vypadat.

Já měla to samé (taky jsem levá).. nejhorší na základce..každý čtvrtek jsem brečela už předem, plavání bylo nejhorší..ostatním jsem nestačila.. no hrůza... na střední to pokračovalo ..už to nebylo tak hrozné, ale nervy jsem z toho měla pořád. Tam to zase byly míčové hry... každý tělocvik jsem vážně musela "přetrpět" a s posledním tělocvikem v životě se mi tak strašně moc ulevilo!. To by člověk nevěřil, jak jedna dvouhodinovka týdně dokáže znepříjemnit život. Ale přetrpěla jsem to!
Každopádně na střední bylo spousta holek, co si to prostě "zařídily" a na tělocvik nechodily. Takže bych to určitě zkusila za tou doktorkou zajít, klidně si trošku zalhat. Já si takhle díky astmatu v dětství vybojovala alespoň to, že jsem nemusela běhat dlouhé tratě

Reaguji na Sabinkaa: v plzni neznám. Já mám taky uvolnění, ale já ho mám normálně ze zdravotních důvodů, ale jde to i bez něj.

Reaguji na Jana291995: Jinak si nenech nakecat, že se k tomu máš postavit. Je to jen tělák nic důležitýho to ti ani nestojí za to aby si se kvuli tomu musela nák přemáhat. Na to jsou důležitější věci v životě.

Reaguji na Patty:

Nezlob se, ale vidíš to strašně jednoduše. Naprosto chápu, že někdo může mít z těláku hrůzu a ať chceš nebo ne, všechny kolektivy nejsou stejné a někde se najdou lidi, co jim jako největší sranda připadá shodit tě při tělocviku (obecně si doplň jakoukoliv příležitost) před celou třídou. A nevím, co vy jste měli za učitelku/učitele, ale třeba ta naše si to na tělák nakráčela v podpadcích a džínách a neobtěžovala se nám cokoliv vysvětlit a ukázat.

A tohle bych pustila z hlavy, Jano, určitě tam nebudeš první ani poslední. Popřemýšlej, na co se víc cítíš, zda problém řešit nebo ho zaplácnout uvolněním.

Tak nějak. Jsou problémy, co se dají obejít a ušetřenou energii schovat na překonávání těžších problémů.

Reaguji na elle11: souhlas

Já jsem na tělocvik totální jelito,nejde mi vůbec nic. Na vysvědčení mám trojku a ještě z milosti. Nedělám to schválně,ani nejsem nijak postižená,prostě mi to nejde. Dřív jsem se s tím hodně trápila,hlavně když se vybíralo do družstev na volejbal,nebo vybiku a já tam zůstala jako poslední. Ted' jsem se naučila mít samu sebe ráda a brát se takovou jaká jsem. Na základce mě spolužáci pomlouvali, na střední je to každému šumák.Poznámky tělocvikáře neberu vážně. On sice umí skákat přes kozu,ale já umím zas pěkně anglicky...