Strach ze stárnutí

Jeanette88
Tak jak jsem psala níže, zkus na svou nemoc reconnectivní léčení. Hledej ho ve svém okolí.

Ajuskaaa
Ahoj, taky jsem měla tyto názory, a to přestože nebyly z mé zkušenosti. Slyšela jsem je všude v okolí a "velmi ráda" jsem je převzala. Dnes je mi 51 let, vypadám o 10 let mladší, s klidem to řeknu, a není to žádnou plastikou. Je to tím, že jsem se srovnala sama se sebou. Nestydím se říct svůj věk, nestydím se za to, že mám menší dvojky, že mám kolem očí vrásky smíchu, s radostí je nosím, světe, tady mne máš takovou, jakou jsi mne stvořil. A komu se nelíbím, má špatný vkus. Tak to říká moje kamarádka. Balí mne o 15, 10, 6 let mladší muži, ale nemám v tom zálibu. Jen to konstatuji. Muži prostě chtějí ženu, která se má ráda taková, jaká je, i s nedostatky. Protože všichni, i muži, máme nedostatky. Ženu, která umí muži říct, že je fajn, a že ona sama je taky fajn. Vypreparovaná modelka z titulní stránky časopisu není ze života, a i muži to ví. Katastrofa je, když se žena chce něčemu (nějakému vzoru třeba v časopisu) nebo někomu (muži) přizpůsobovat. A tak hubne o život, 5 x týdně dře v posilně a stále se měří, nebo vyhledává omazování zbytečně předčasně.
Mám recept. V prvé řadě se holky ( i kluci) narovnejte. Choďte zpříma. Myslím to vážně. Ani si neuvědomujete, co vyjadřujete svým tělem, svým postojem. Za pár dní už chodíte zase postaru? Jo, staré návyky jsou přilepené jak smůla.Tak šup a znovu napřímit. A znovu a znovu. A hned ze startu přidejte úsměv. Z počátku umělý. Zase se někam ztratí? Tak šup a znovu a znovu. Uvidíte, co to s vámi udělá.

Hihi, mě lidi přáli k 30-tým narozeninám (když okolí říkalo že mám kulatiny), ovšem mě bylo 40 .... Ve všech směrech mi je lépe než kdykoli předtím. Děti velké a "samohlídací" a relativně samostatné, já v pohodě, s dobrou prací a nejlepší postavou za celý život. Je to zatím jen a jen lepší

Reaguji na framboise: No, je mi 21 a byla jsem vyměněna 22 letým za 17 středoškolačku takže ani tak nereálné to není, ale to patří do jiného soudku.

Jinak už teď si říkám, jak mi táhne na 30. Ale ve své podstatě vzhledem vypadám tak pořád na náct a bojím se už toho života..tento rok udělat Bc., pak dál...práce..na děti nemám ani pomyšlení :/ je mo tolik, ale přitom si sama připadám jako dítě ještě..

Naprostá pravda. Je mi 22 a cítím se úplně stejně.Žiji v Praze (než odjedu do ciziny) a když jdeme s holkama o víkendech pařit tak se vracím většinou s depkama protože co tam vidim..A to nejsem žádná hnuska.Jako mladší jsem fotila a doteď nemám o zájem nouzi jenže tolik těch vytuněných koček všude..To je jak v babrie world.Sice ty slizáky co kolem nich slintaj bych nechtěla protože za ty léta už správný chlapy pro život poznám ,ale i tak..jak se pak člověk v takovéhle společnosti cítí Síla no

Tak mě právě bylo 40, dva týdny "před" jsem udělala státnice, děti jsou samostatné, mám práci a s manželem si užíváme. Každý věk má svoje, ale pokud už to člověk řeší od dvaceti, nebude nikdy spokojený a léta utečou. Myslím si, že i 40 je pro mužské veeelmi přitažlivá A je zvláštní, že děvčátka se od nějakých třinácti snaží vypadat alespoň jako dvacítky a bohužel některé už od svých patnácti mají figuru horší naž ty čtyřicítky po dětech

Gratuluji ti ke státnicím a souhlasím s každým slovem. Mám to podobně a určitou vyrovnanost a nadhled středního věku bych upřímně nechtěla vyměnit za těch pár vrásek mínus. Jsem v pohodě a snažím se být psychickou oporou, byť většinou na dálku, mamince, které je 70+. Tam už jsou na místě obavy a strach ze stárnutí ... jinak je to vlastně brnkačka

Ještě dodám.. příspěvky slečen kolem 20 až 25 mně připadají spíše jako uvědomění si ztráty bezstarostného dětství a toho, že nyní už hrají samy za sebe.. Nepozorujte se tak, možná by jste se začaly pak bát i smíchu. Kvůli vráskám

no mě je 24 a depky ohledně stáří na mě začly přicházet hlavně po ukončení střední ale je to asi spojeno s tím že je to prostě takový první větší zlom, uvědmit si plně svoji zodpovědnost, že je tu člověk sám za sebe, končí bezstarostná léta...a čím dál víc si člověk uvědomuje, jak to hrozně utíká, proto je potřeba tyhle léta dobře prožít, ne přežít...
ale jinak myslím, že nad dvacet je lepší věk alespoň pro mě než náct, to jsem byla fakt jelito))
taky hodně žen říká, že čím jsou starší, tím jsou se sebou a svým životem spokojenější a také mi přijde, že mnoho žen po třicítce je mnohem atraktivnějších, než byly ve svých dvaceti, takže to snad nebude tak hrozné))
co se týče mě, tak se cítím pořd spíš jako středoškolačka a taky tak vypadám, málokdo mi tipuje nad dvacet, což mě někdy spíš štve))
a ve dvaceti řešit vrásky a šedivý vlasy? tak s tím jsem se ještě nesetkala...
takže já doufám, že to s věkem bude snad spíš jen lepší než horší

jinak s těma požadavkama na dokonalost a krásu u ženy máte pravdu, ale to se týká i těch mladších, ne vždy platí mladá = krasavice...

Já bych řekla, že je to tím jak nás ovlivňují media. Je to šílený blázinec s kterým nesouhlasím. Dopadá to psychicky špatně na lidi a začíná to u dospívajících. Když se v 11 letech děvče rozhodne, že nebude jíst a musí se hodně malovat a v 18ti na silikony, tak je asi něco špatně. V tv, reklamě, časopisu, filmu jsou všichni mladí, krásní, bez vrásek, šťastní, bohatí... a když to tak v životě nechodí? Člověk má strach aby to vůbec dohnal. V tomhle ohledu musí být člověk hlavně spokojený sám se sebou. Já mám taky trošku strach z toho jak zestárnu. Ono je to jiné, když jste mladá a svět se tak nějak točí kolem vás a pak se to časem mění. Jenže tady je ten model, že pro každého je už ta 30ka zlom. Kdo se udržuje bude vypadat dobře i v 50ti i v 60ti ku svému věku a kdo zapracuje na psychice bude ve svém věku šťastný. Já to také spíš vnímám z toho pohledu, že když vidím mojí mamku jak zestárla a já vyrostla a vše to tak uteklo. Bojím se jejich nemocí, stáří a ztráty. Co se týče smrti. Té se nebojím. Patří k životu. Spíš nechci umřít sama bez nikoho a v nemocnici nebo někde v ústavu. Z toho mám paniku.

Já budu mít příští rok v dubnu 30 a můžu říct,že taky sama na sebe začínám koukat úplně jinak.
Když mi bylo těch 19,20,...28 tak vše v pohodě,ale ta blížící se třicítka mě začíná hodně měnit.Když si chci něco pořídit,tak už mi v hlavě zabliká signál "nejsem na to už stará"?
Na co se stará maškara potřebuju hezky oblékat,líčit nebo jakkoliv zdobit?Vždyť mi to stejně nepomůže...atd...

Ten pocit, který máš znám. V září jsem oslavila 20 a pocity mám stejné...doufám, že to vyšumí s časem...že "dospěji" do smíření

Taky jsem to tak měla..těch prvních CET jsem prožívala hodně, přišlo mi, že bych se měla začít chovat tak nějak dospěle..ale teď je mi 30, tipují mi tak max 25, většinou méně, v práci mi to lehce komplikuje život, ale jinak si nestěžuji..