Studovat na VŠ nebo ne

Reaguji na GothAngel:
moje rada je, dělej to, co tě baví, jinak budeš nešťastná, jako jsem teď já. No zjistila jsem to roce a půl a mám krizi, ještě že jsem si vymyslela tu kadeřnici jinak bych se zbláznila

třeba přítel vystudoval aranžerskou školu a dodělával si maturitu, zároveň při škole se učil počítače a hned po vystudování si založil firmu na sebe a prodává a servisuje compy, nyní do toho začal podnikat s motorkama - prodává je, opravuje a dělá super přestavby. Všechno se naučil sám, takže jeho střední mu je k ničemu. Prostě si šel za tím, co ho bavilo...

Našla jsem ještě tohle tvé téma, když jsem ti vlezla na profil Heleď já po matuře chtěla jet pryč, abych se otrkala a naučila se jazyk. Vzít ten čas zpět, tak asi pojedu a na VŠ se vybodnu, ptž mě to stálo hromadu nervů, peněz a celkově mě ta škola docela zničila Zase ale na druhou stranu to byl skvělej pocit, když sem udělala státnice a měla promoce, bylo to krásný a byla jsem na sebe ten den hrozně moc pyšná... teď je mi 23 pořád mě láká někam vyjet, jenže už sem starší a bojím se, že se vrátim ve 26 letech třeba a v životopise budu mít x pozic a už se na dobré místo nedostanu. Dnes je to opravdu hrůza, máme tolik možností a nevíme které využít a jak je využít abychom z toho maximálně vytěžili.. Když se podívam na spolužáky co nešli na VŠ, tak už mají některé i děti, svoje auto, byt a co mám já? Bakalářskou práci a diplom. Sice jsem studovala dálkově a měla příjem ale většinou hodně nízkej a všechny finance jsem vrazila do vzdělání. Možná zkus spíš to dálkové studium. Sice nevim co chci dělat ale díky střídání prací jsem zjistila, co rozhodně dělat nechci!

Reaguji na Simonek12: Já bych se někam pryč sama jet bála. Určitě to musí být skvělá zkušenost, ale i kdybych měla s kým, tak bych z toho nejspíš vycouvala. Toho věku se taky děsím, vlastně už jen toho, že vylezu z VŠ, bude mi 23 a budu teprve někde začínat, bez praxe, bez peněz.
Taky bych si raději zařídila život a byla samostatná, než měla před jménem titul. Na dálkové studium můžu přestoupit až za rok, takže bych teď musela celý rok studovat prezenčně a nějak to vydržet.
Taky nevím, co chci dělat, absolutně netuším. Ale pokud to bude alespoň trochu rozumná práce za slušné peníze, tak budu asi spokojená. V té fabrice skončit opravdu nechci.
Nejvíc se bojím toho, že se nějak rozhodnu a pak toho budu litovat, že to byla chyba.
To je tak hrozný pocit, když člověk neví, co má dělat