Stydlivost

Sama zpívám v kapele a chápu tvou "stydlivost" ve smyslu že nic neříkáš atd... být Tebou, tak na sebe upozorňuju právě v hudbě-pokud máš nějaké nápady, šup s nimi ven. Muzikanti spolu nejen hrají, ale i se spolu baví, smějou a tak pokud máš smysl pro humor, máš vyhráno A jak působit víc sebevědomě... nevím na co hraješ, pokud kytara, zkus se třeba kývat do rytmu, ať už je to cokoliv, tak si tu radost z hudby UŽIJ.

Držím palce, kapela je krásná věc!

dnes, 20:04:32 - Připojeno během spojování:
Extrémni stydlivost

Ahoj holky. Mam problem ze kterého pak vznikaji dalši a nevím jak tohle řešit. Jsem stydlivá,někdy je to asi až přehnané ale nemohu si pomoct.Přesneji,stydim se mezi cizima lidma - neumim se jen tak seznamovat ale mezi kamarady jsem ukecana,vtipna... Dřiv jsem se tím tak netrápila. Jenomže teď mám přitele (se kterym jsem se poznala na internetove seznamce ) a moje stydlivost v našem vztahu dělá problemy. Myslim že, teď nic jiného ani neřešime. Moc bych se chtěla normalne bavit s jeho partou,mít společné zažitky,chodit na ruzne akce ale nejde to. Vždy když spolu někoho z jeho kamaradu potkame,zaseknu se a srdce mi jde vyskočit. Prohodim jedno sluvko a to je maximum Jednou jsem dokonce klukovi i utekla (!) když k němu přisli jeho kamaradi. Nevim co s tim. Dostala jsem radu-dat si predtim třeba malinko alkoholu ale ani to nepomohlo. Byli jste i vy někdy takove a pak se to změnilo..? čim a jak? Hlavně mně to trápí proto,že přitel se musi rozhodovat jestli pujde se mnou nebo s partou..a pokaždé chce abychom šli společne jenomže,to je zatim nemožne.

A nemůžeš tam třeba vzít nějakou svou kámošku? Aby ses uvolnila, že tam máš i nějakou tobě blízkou osobu
Jinak společný zážitky získáš tím že s nima budeš podnikat různý věci, logicky. Nemá cenu se tomu vyhýbat, pokud se s přítelem nechceš v brzký době rozejít. Tím, že to budeš odsunovat se nic nevyřeší a hlavně bych řekla že čím víc s nima budeš trávit čas, tím to bude snadnější a pak už se nebudeš stydět vůbec a budou to třeba i tvý kamarádi, ne jen přítelovi

Ať přítel vezme jen jednoho kamaráda a něco zkuste podniknout. Když na tebe bude jeden cizí, tak to snáze zvládneš. Nebo jak psala Vendys, zkus s sebou vzít klidně i víc svých kamarádek.
Čeho se konkrétně bojíš?

Stávalo se mi to samé v pubertě. Začalo to kolem 13-ti let a zlepšilo se to kolem 17/18 let. Jsem schopná mluvit s cizími lidmi, ale necítím se obvykle úplně dobře. Neumím se seznamovat a tak nemám moc přátel, ale je to čím dál tím lepší Tím chci říct, že se tím nemusíš tolik trápit. Čím víc budeš myslet na to, že budeš nervózní, tím víc nakonec budeš nervózní. Ničemu se nevyhýbej a snaž se situacím čelit jak nejčastěji to půjde. Po čase to bude lepší, určitě. Alkoholem bych to neřešila, to mi příjde zbytečné...

Ahoj , mám takový problém .. Našla sem si partnera , který je vlastně jakoby můj první se kterým dělám všechno .. Ale můj problém je stydlivost měl několik holek , a po mě chce věci který sem do teď nedělala .. Nevím ale už jak měl hodně dívek tak já se bojím to dělat vše po prvé abych neudělala něco špatně atd.. Stydlivost je jediný důvod který nám ve vztahu dělá maličkato spory .. A mě to mrzí :X nevím jak se toho strachu z toho a té stydlivosti mám zbavit

Taky jsem stydlivá ve společnosti více lidí, hlavně s tím mlčením. Skoro neznám člověka, který by byl mlčenlivější. Po chvilce mluvit začnu, ale ne přede všema. Třeba někoho představit před rodinou (tety, strýcové, babičky atd... asi 20 lidí) pro mě byl horor. Jak poradit nevím, nejspíš jen opakovaným vystavováním obávané situaci, dokud si nezvykneš, ale těžké to je.

Jako malá holka jsem byla hodně stydlivá a doufala jsem, že se to zlepší nebo uplně ztratí. S přibývajícím věkem na mojí nesmělosti sice trochu ubylo, ale hlavně jsem se dobře naučila nesmělost potlačit, když to bylo potřeba a nějak to maskovat. Vím přesně, jak se cítí takový člověk, protože jsem stejná, ale chápu i ty šťastlivce, co se ptají: ,, Jak to jako myslíš, že se stydíš? V čem přesně máš problém?" Nemůžou to chápat, stejně jako každý člověk nechápe něco, co nikdy nezažil Taky nemám moc kamarádů, protože se špatně seznamuju s cizími lidmi, ale těch pár úžasných přátel, co mám, by o mě asi nikdy neřekli, že jsem stydlivka, mezi známými se chovám úplně jinak

Reaguji na ccarmen: Taky nedokážu být v pohodě, když se mám bavit s cizími lidmi, ale když mám u sebe kamarádku, cítím se o moc líp, protože cítím, že ,,povinnost" udržovat řeč s tím dotyčným neleží jen na mých bedrech a je tu ještě někdo třetí, kdo mě v konverzaci ,,zastoupí", kdyby něco. Konkrétně moje nesmělost je bohužel dědičná. Naším problémem je obvykle to, že nám příliš záleží na názorech druhých, co si o nás myslí a tak se bojíme vůbec promluvit, abychom se v jejích očích náhodou ještě neztrapnily Pochopila jsem ale, že je to přesně naopak, a že plácnout nějakou kravinu je vždycky lepší, než jenom mlčet. Já vim, že je hrozně těžký se přemoct, ale o co jde? O nic. Lidi jsou fajn
Do toho alkoholu bych nešla, ´je to stejně jen krátkodobé řešení... Jestli je to hodně zlý, zkus nějakou literaturu nebo psychologa nebo cvičit jógu, krásně uvolňuje, přispívá k duševní rovnováze a klidu

Ahojte holky, mám stejný problém...
Mezi svýma jsem i vtipná, ukecaná...Ale mezi cizíma jsem spíše tichá...Docela mě to štve, hlavně kvůli mému příteli. Je úžasný, jsme spolu cca půl roku a zatím jsme si vystačili sami. Nedávno jsme ale jeli s jeho kamarádama ven. Oni se mezi sebou bavili, já jen seděla a čuměla, občas se zasmála (ikdyž vlastně ani nevím čemu ), občas řekla ''Ježiši...'' nebo nějak podobně zareagovala na jejich příběhy atd...Po nějaké době na mě přítel vyhrkl: 'Ty se s náma vůbec nebavíš, jen posloucháš...'' No byla jsem v rozpacích, bohužel, na něco se mě pak jeho kamarádi zeptali, ale pak to pokračovalo stejně... Bojím se, že na moje 'kecy'' budou třeba špatně reagovat, nebo že jim to nepřijde vtipný, ztrapním se, atd., takže ikdyž bych něco ráda řekla, radši neřeknu nic... Měla jsem s tím už problémy i u předchozích partnerů, vždycky to skončilo rozchodem. A z 40% to podle mě bylo i tím, že jsem nechtěla trávit čas s jeho přáteli...Nevím, jak se přemoct, co s tím dělat... Ráda bych, abychom trávili čas i společně...A vždycky, když navrhu, že někam půjdem, a on přizve kamarády, tak abych pak nepřestala mít chuť to ještě podniknout....
Asi v 15 mě bratranec tahal ven s jeho kámošema, ze začátku to bylo stejné jako vždy, ale po čase jsme se nějak zkamarádili, a nakonec to byli víc moji kámoši než jeho Možná to bylo i tím, že se mi jeden zalíbil a začali jsme spolu chodit. Ovšem, tohle je jiná situace. Byla bych ráda za každou radu A už konečně se přenesla přes tuhle moji nesmělost před cizími a nechuť s něma něco podnikat...