Svatba a pak bydlení?

Reaguji na EleanorWoods: To je fakt. Pak dám vědět jak to dopadlo. No už se nemůžu dočkat až mu to řeknu, protože on to určitě pochopil tak jak jsem nechtěla aby to chápal. Nechci aby měl pocit, že trvám na svatbě a že na něho tlačím. To nikdy

ja osobne by som určite najprv chcela vedieť ako by nám to fungvalo v domácnosti keby sme spolu žili a potom sa vziať pretože pokiaľ skutočne s niekým nežiješ 24 hodín denne v jednej domácnosti fakt ho nemôžeš naozaj dobre poznať hoci môžeš byť o tom presvedčená.Chodenie spolu je jedna vec ale spolužitie je úplne niečo iné.. Je tam veľa vecí ktoré môže robiť partner iba doma a ktoré by ti mohli časom vadiť a zistiť to po svadbe je už trochu neskoro. Ja by som toto určite neriskovala. Nejlepšie sa kompatibilita pertnerov zisťuje práve spolužitím..toť môj názor

Reaguji na Vampirka: Ako dlho ste spolu s partnerom? Ja mám vo svojom blízkom okolí pár, ktorý zas s tým spoločným bývaním trafil vedľa. U nich bol asi trochu problém aj v tom, že boli dosť mladí(20 a 22) ale teraz po 3 rokoch spoločného bývania zisťujú že spravili poriadnu chybu, nakoľko pri tom bývaní sa síce hovorí že dvaja sú spolu 24 hodín denne, ale niekedy sú spolu omnoho menej ako by spolu nebývali. Musia si napríklad viac zarábať na domácnosť, teda dlhšie pracujú, príp. ak sú spolu nemôžu sa venovať iba sebe, ale riešia hlavne veci týkajúce sa spoločného chodu domácnosti. Oni totiž zistili že dosť upadli do stereotypu, čo samozrejme nie je dobré, a už vôbec nie v takom veku. Takže teraz sa asi rozídu, alebo v lepšom prípade iba odsťahujú jeden od druhého.
Ja celkovo s ostatnými v diskusii súhlasím, ale tiež som stále trochu staromódna, a aj teraz mi príde nejak divné, že dvaja si jednu noc líhajú spolu do postele, a ďalší deň idú na svoju vlastnú svadbu a večer sa len vrátia do svojho vlastného. A trochu si aj myslím, že počet rozchodov/rozvodov dnešnej doby je aj v dôsledku toho, že ľudia sú stale viac nedôverčiví, a v podstate do vzťahu idú s myšlienkou ,,vyskúšam to,, a stále si nechávajú zadné dvierka, týmpádom sa možno aj menej snažia o udržanie vzťahu. Ale mám aj v okolí dosť veľa šťastných párov, ktorí do toho bývania išli a neľutujú to.

Chvíli, ale známe se dlouho.

No přesně toto jsem měla na mysli a teď babo raď co je správné

Tak alespoň, že tak

Píšeš:

Nějak se mi nelíbí to soužití na hromádce, kdy si pár řekne: ,,Tak teď si spolu zkusíme žít. Uvidíme jak nám to spolu půjde a když ne, no tak půjdeme od sebe," Můj názor je takový, že si to lidé dělají moc jednoduché a nechtějí mít žádnou zodpovědnost.

Ale to přece není pravda......Ono se Ti může stát, že teprve soužitím s tím druhým zjistíš, že má nějakou vlastnost, která je pro Tebe nezkousnutelná.....A lepší to zjistit před svatbou, ne? Ono když spolu dva jen randí a nebydlí spolu, tak spolu nemusí tolik řešit různé provozní poblémya tudíž opravdu mnoho povahových rysů nemá šanci zjistit.....

My spolu s partnerem třeba bydlíme cca 2 měsíce, předtím jsme spolu 9 měsíců jen chodili a troufám si říct, že za ty dva měsíce jsem ho poznala mnohem lépe než za předchozích 9. Je to dáno i tím, že si byt lehce upravujeme, takže tam máme trochu "staveniště" - situace je o to extrémnější a poznáváme se fakt rychle. Ale zase si troufám říct, že když tohle spolu ustojíme, tak všechno další už bude jen brnkačka......

Takže pro mě je spíš risk brát si někoho, s kým jsem si to soužití ještě nevyzkoušela....Radši rozchod než rozvod.....

Jinak tyhle názory znám spíš od věřícíh lidí, od ateistů ne...Už jen proto, že mě by přišlo divný spolu třeba 3 roky jen randit (v mém věku - jsem už za 25) a nežít přitom spolu.......My jsme spolu žít začali proto, že jsme to tak cítili.

P.S. Tohle mi přijde tak tošku jako ultimátum - nebudu s Tebou ybdlet, dokud si mě nevezmeš.....Je to takové vynucování si svatby - nic ve zlém, takhle mě to připadá a tak to může připadat i jemu. Takže radím si o tom pořádně promluvit - a to fakt upřímně a podrobně. Aby pak místo svatby nebyl rozchod, protože si přijde být tlačen někam, kam zatím nechce.......

Zase abych nebyla negativistka - když jdoé spolu pár bydlet až po svatbě, tak to má i "přízemní" výhody :

a) jako svatební dary může dostat spoustu zařízení do bytu Nemusí to pak shánět sám a docela ušetří

b) vše, co si do bytu pořídíte je společné vlastnictví manželů a v případě rozvodu by se to dělilo napůl.....

To je o povaze lidí. Člověk s "utíkavou" povahou Ti zdrhne i z manželství, naopak člověk, který se snaží problémy řešit nezdrhne ani z života na hromádce......

Nechci Tě děsit, ale chybu jsi už možná udělala. Ten kluk byl rozhodnutý udělat krok vpřed a Ty jsi mu naznačila, že jen když se udělá krok mílový......Mohl se velmi snadno leknout.....
Nejlepší je neřešit co je správné a co ne a dělat to, co cítíš. To bývá nejlepší

Tak o všem mluvte narovinu. Já svému partnerovi narovinu řekla, že když spolu dva lidi rok dva bydlí a funguje jim to tak nevidím důvod, proč odkládat svatbu...Taky jsem muřekla, že bych měla ráda děti do 30 a že se chci nejdřív vdát a až pak mít děti...Jasně, že jsem to na něj nevybalila na prvním rande, ale tak nějak příležitostně a i díky tomu jsme si ujasnili, že máme stejný pohled na svět....

Mě to zase přijde jako velmi poučná lekce a příležitost k prověření vztahu , ono přeci jen každodenní 24 hodinové soužití 2 lidí dokáže odhalit ledsaco o tom druhém dřív než bude pozdě.

Já mu to pak vysvětlím. Hned jak se s ním uvidím. Ale docela si mě vyděsila no

Jinak nic proti, ale souhlasím s Falcon - trošku mi přijde vtipná Tvá staromódnost, když jsi podváděla své dva partnery a s tím druhým jsi po chvíli chtěla dítě........Trošku mi to se starostí zda spolu bydlet před svatbou nebo po svatbě nesedí....

Reaguji na bakalářka: já myslím, že je to pořád ten samý partner se kterým zakladatelka začala chodit někdy v létě a se kterým chtěla dítě , dost mě překvapuje, že se do všeho tak hrne i když ona vlastně v této i minulé diskuzi tak nepřímo přiznala, že je to kvůli tomu, aby ji chtěl a aby ho k sobě připoutala....což mi přijde smutné a škodí tím nejvíce sobě...protože když s někým jsem ani ne půl roku, plánuju s ním dítě a svatbu, podvádím ho a dost možná i on mě, tak mi přijde, že slečna je adeptka na to, aby to celé dost špatně skončilo...ale třeba nám objasní, že je to celé nějak jinak nikomu nepřeju nic zlého

Reaguji na Vampirka: když si tě nebude chtít vzít, tak je jedno jestli spolu budete jen chodit, nebo bydlet. Jak bys ho chtěla přesvědčit, ať si tě veme?

Ale doporučuju si to ujasnit předem, jestli jste pro svatbu(oba!), nebo vám to stačí bez papíru

Dokud mu nebudeš ,,prát trenky'', nemůžeš tvrdit, že ho znáš a to možná ani po tom ne... Nejvíc ukáže jak si sedíte,když budete řešit takové ty starosti všedního dne... Kdybych to brala z jeho pohledu, působilo by to na mě jako nátlak. Jinak dřív to spíš bylo i tak, že většina z párů rychle čekala rodinu - no a pak co už, takže svatba, novomanželská půjčka atd... Těch rozvodů v té době taky nebylo málo. Myslím si, že oťukat se navzájem je k nezaplacení. Já jsem se s přítelem sestěhovala po půl roce vztahu a nelituju (nyní jsme spolu skoro 6 let). A jak tady někdo psal o stereotypu - ten přijde v každém vztahu vždycky - bohužel

klidně s ním jdi bydlet,to bez i bez svatby.
Bez svatby si ale nepořizuj dítě to mu řekni na rovinu pokud by na to téma došlo,tak nejprve svatba a pak teprve těhotenství.