Ahoj holky, žádám vás o radu. Přítel mě nedávno požádal o ruku a plánujeme svatbu nejspíš začátkem léta příštího roku. Zatím ještě nic nezařizujeme, jen se předběžně bavíme, koho bychom pozvali apod. A narážíme teda na dost problémů.
1. Poměrně dost přátel. Máme několik kamarádů, opravdu blízkých, se kterými pravidelně pořádáme různé akce, vídáme se často a prostě jsou pro nás dost důležití. Tyhle kamarády chceme pochopitelně pozvat, když je sečtu dohromady (většina jsou páry), dělá to okolo 11 lidí. Bohužel tohle není konečný počet, jelikož přítel řekl, že chce pozvat také kamarády ze "starých časů", některé bych pochopila, ale pak jsou tady takoví, se kterými se už skoro nevídá, oni se ani skoro neozývají, prostě už jsou dávno někde jinde, ale přítel trvá na tom, že s nimi hodně zažil a na svatbě je chce. Moc se mi to sice nezamlouvá, ale co můžu dělat? Jeho rodiče říkají, že tihle jeho kamarádi půjdou na jejich hlavu, co se týče finanční stránky. Jenže když je připočítám k těm našim společným aktuálním přátelům, dělá to najednou okolo 20 lidí, což mi přijde strašně moc... opravdu jsem myslela, že pozveme jen ty nejbližší, kterých je už i tak docela dost...
2. Mám velkou rodinu, sestřenice a bratranci už mají také své partnery a skoro každý dvě děti, což by znamenalo na jednu sestřenici/bratrance hned 4 lidi, když to beru i s partnerem a dětmi. Moc se s nimi ale nevídám (skoro vůbec) a tak mě napadlo, že bych je ani nezvala a pozvala jen tety a strýce, zas na druhou stranu jsem jim také kdysi byla na svatbách, tak by bylo asi blbé je nepozvat. Když už bych je ale tedy pozvala, zas bych nechtěla, aby s sebou braly děti, věkový průměr těchto dětí je okolo 4 let a upřímně... moc tam o takové děti nestojím, obzvlášť, když by jich bylo dohromady 7. Ale jak to taktně oznámit?
Když vezmu všechny tyto lidi dohromady, kdybych pozvala opravdu všechny, dělalo by to okolo 70 lidí (a to nepočítám ty děti) a to je prostě strašně moc. Takhle jsem si to nepředstavovala a taky bych si tu svatbu ráda užila tak nějak se všemi, každému se aspoň chvíli věnovala, což při tolika lidech prostě nejde. Navíc, když tam bude okolo 20 kamarádů, opravdu nebudu vědět, komu se věnovat dřív - rodině, nebo početné skupině přátel?
Navrhla jsem řešení - udělat hostinu prostě jen čistě s rodinou a užít si svatbu v rodinném kruhu (kde se případně ztratí i nějaká ta ostuda ze strany některého rodinného příslušníka, než aby tomu byli svědkem i naši kamarádi) a poté udělat takovou pořádnou neformální "pařbu" s přáteli, se kterými si to zase užijeme úplně jinak, už nebudeme stresováni, budeme to mít vše za sebou a jen se budeme bavit s partou kamarádů bez "dohledu" rodiny. Samozřejmě bychom zařídili nějaký ten raut, občerstvení, pití... Jenže tahle varianta se moc nezamlouvá příteli, který by prostě chtěl mít všechny lidi dohromady.
Upřímně, už teď mě to celkem stresuje, ani jsme ještě nezačali nic plánovat. Chci se zeptat na vaše názory, těch, co už to mají "za sebou" a řešili třeba podobné dilema - koho všechno pozvat, jestli zvát i členy rodiny, se kterými se moc nevídám, nebo zvát jen ze slušnosti ty, kterým jste taky byli na svatbě, případně jak oznámit, že nechci na svatbě malé děti, nebo jestli jste někdo taky měli svatbu řešenou tak, že jste nejdřív měli oficiální událost s rodinou a poté jiný víkend oslavu s přáteli, jaký na tohle řešení máte názor, jak to oznámit na pozvánkách, že přátelé nejsou zváni na hostinu ale na neoficiální oslavu jiný den apod...
Moc díky za každý názor a zkušenost, uvítám to 



Poslat SZ
Galerie obrázků
Měli jsme celkem asi 65 lidí, ale bylo to právě rozdělené - hostina byla jen pro rodinu (25 lidí), s přáteli pak byla večerní party. jsem ráda, že jsme to nakonec takto pojali, při hostině jsem se věnovala hlavně rodině a to zejména svým starým prarodičům al i zbytku. Večer jsem pak naopak mohla kecat s kamarády a nemusela mít pocit, že se rodině nevěnuji. Navíc naše rodina je docela introvertní, mí prarodiče už jsou docela staří a mamka nemá ráda velké skupiny, takže by se ve větším počtu neznámých lidí necítili dobře. Takže zpětně si říkám,ž e tahle volba byla asi nejlepší, rodina by stejně dlouho do noci nevydržela a takhle nás měli jen pro sebe
. Na pozvánkách jsem nic o tom, kdo je kam zvaný nepsala - všechny jsme zvali ústně, takže jsme jim to rovnou sdělili (a přijde mi to tak nejlepší). A těsně před svatbou sjem psala informační e-mail, kde bylo vše podstatné zdůrazněno. Jinak tu oslavu s přáteli jsme měli stejnýd en večer a bylo to fajn, protože ty emoce jako v den svatby už nidky takové mít nebudeš a byla jsem ráda, že jsem se mohla o ně podělit
Jo a měli jsme dva dorty, krájeli jsme jak na hostině tak večer