Svěřit se, když není komu

Omlazení

Co třeba se vypsat na papír?

Reaguji na Patty:
Na papír to nestačí... potřebovala bych aby mě někdo poslouchal a prostě bavil se se mnou...

Určitě by bylo dobré vypovídat se i tady Myslím, že víc holek Ti poradí líp než jeden psycholog

zkoušela jsi s někým na netu? Lidé, co tě neznají dokážou kolikrát objektivně posoudit a poradit a vyslechnou. Navíc zůstaneš v anonymitě a vypovídáš se víc než komukoliv známému.
Jen dobře zvaž, kde a komu to bude ...

Reaguji na DerrtyGirl:
Jenže já mám pocit, že už vím, co bych se tady dočetla

Reaguji na DaintyEll:

To nemůžeš vědět

Já jsem bohužel ten typ, který se se skutečnými problémy neumí svěřovat. Prostě čím větší ten problém je, tím víc to v sobě dusím. Pak to většinou zpětně vyplave na povrch a já dostávám kartáč od kamarádek a od mamky, že sem nic neřekla ani nedala najevo S psychologem taky nemám dobrou zkušenost, ale asi šlo jen o toho jednotlivce, věřím, že jiní mohou pomoct. Ale být tebou tak se pokusím překonat tu nechuť povídat si o tom s kamarádkami, protože ty tě nejlíp znají, ví v jaké jsi situaci a určitě by byly objektivnější rádci než kdo jiný. Ale jinak - od čeho je tady omlazení ...

tenhle pocit mám skoro pořád...Přítele tedy už nemám, kamarády..no..nevím jestli se tak dají nazývat ..nejhorší je, že já bych se pro každýho rozkrájela, když je někomu špatně, hned bych tam letěla...ale jak potřebuju něco já..tak jsem všem šumák...
a jak jsem to vyřešila? Zatím nijak U doktora jsem sice byla,protože jsem měla po rozchodu dost deprese..dostala jsem prášky na nervy..což sice potřebu něco ventilovat utlumí,nebo spíš na chvíli potlačí..ale ve finále to nic neresí...Není nad to mít někoho za kým mužes prijít ve dne v noci ...Doufám, že jednou takové přátelé najdu )

Reaguji na Charlotteee:
Já spíš mám ten problém, že moc nechcu, aby někdo věděl o tom, co mě trápí...

Souhlasím...
Není někdy od věci slyšet i názory druhých, naprosto nezúčastněných osob, samozřejmě s uvědoměním si, že každá z nás je osobnost s různými pohledy na věc, názory, potřebami apod.

Reaguji na RubyCairo:
Ale co když neví v jaké jsem situaci? Vyprávím jen o tom dobrým, popř.o prkotinách... ale dál... to je jen v mé hlavě...

Reaguji na theApple:

Tak například, co se přítele týče... hrozně mi v poslední době leží v hlavě to, že sme každej uplně jinej. Jasně,protiklady se možná přitahují, ale... on má asi tak ze 75% jinou povahu než já, a asi 50% má jiný zájmy než já, má jiný priority než já...
vím, že je to dáno i tím, že je to kluk, ale stejně... třeba já bych si dokázala představit s ním už zůstat, klidně... ale on? mám pocit, jak kdyby se pro ten vztah strašně obětoval..jak kdybych mu ukradla volnost a měla bych mu být vděčná za to, že se nechal.. to je děs... nebo mi přijde normální, že když dva spolu jsou, tak spolu prostě chtějí být, popř. i bydlet... ale tohle pro něj důležitý není... když mám problém, tak podle něj to problém není, podle něj si problémy utvářím sama.. no i kdyby, to mě nemůže vyslechnout?
ted právě očekávám rady typu nech ho být atd.. ale to jen proto, že sem vypíchla pár jeho vad, který jsem si možná i v depresi (nebo co) přibarvila...
někdy mám pocit, že mi chybí ten pocit lásky.. víte co myslím.. že vás ten druhej prostě potřebuje aby byl štastnej...

No, dělám úplně to samé, takže to chápu ale sama nevím, co ti poradit, komu by ses měla svěřit, protože mě tohle mé "tajnůstkaření" s problémy tak nějak vyhovuje.

Reaguji na RubyCairo:
Mně to taky vyhovuje..ale jen do té doby než je toho nějak moc... nebo až prostě se to nedá vydržet... pak jednou za čas večer brečívám a tak dále...