Mám tátu, který si ze mě skoro pořád dělá srandu. Jsem na to zvyklá, mám ho ráda, ale kdy mi to opravdu vadí, je za přítomnosti mého přítele. Můj přítel má s tátou velmi dobrý vztah, hodiny si spolu povídají klidně sami. Pokud přijdu mezi ně a sednu si třeba k nim, většinou hned slyším od táty poznámky typu - že se zase tvářím (přitom se tvářím úplně normálně), nebo různé posměšky. Není mu to před mým klukem prostě blbý, kolikrát se toho chytne i přítel, ten je sice ticho, ale směje se tomu kolikrát taky. Mě to samozřejmě zkazí náladu a většinou se s ním pak pohádám, přitom kdyby byl táta v klidu, kolikrát se žádná hádka s přítelem konat nemusela. Posledních pár dní mě to celkem trápí, proto se chci zeptat, zda to máte některá podobné, případně bych se nechala inspirovat tím, jak to řešíte vy.
Děkuji



Poslat SZ
Galerie obrázků


Sama o sobě bych řekla, že odvracím ,,útoky" celkem slušně... Musím vám ale přiznat, že tuhle mě taťka řádně vytočil - šli jsme spolu po městě a u nějakého domu dělali zedníci fasádu. Taťka začal křičet, jak by si určitě dali říct a jak jsem pěkná holka
No, v tu chvíli bych se vážně nejradši propadla!
Pošťuchování mi ale vůbec nevadí (pokud to není něco jako výše zmíněný extrém) - sranda mi není cizí a humor založený na dobírání si ostatních má mnoho lidí (hlavně sportovci, poslouchat třeba rejpání kamarádů-hokejistů je vážně zážitek
Chce to brát s nadhledem. Určitě bych se neurážela nebo ještě hůř 
ale když už mě opravdu štvou, zvednu se já a jdu... (podle toho kde zrovna jsme). Oni jsou schopni pak klábosit třeba do rána... ale to už je mi jedno co tam dělají
A já ze svých osobních zkušeností jsem dospěla k názoru, že vtipálci (ke kterým dle popisu řadím i zakladatelčina otce) to nemyslívají vážně, pouze rádi pošťuchují. A i tak jsem svůj pohled na věc napsala... Takže ano, souhlasím - každý to bere podle svých zkušeností.