Mám tátu, který si ze mě skoro pořád dělá srandu. Jsem na to zvyklá, mám ho ráda, ale kdy mi to opravdu vadí, je za přítomnosti mého přítele. Můj přítel má s tátou velmi dobrý vztah, hodiny si spolu povídají klidně sami. Pokud přijdu mezi ně a sednu si třeba k nim, většinou hned slyším od táty poznámky typu - že se zase tvářím (přitom se tvářím úplně normálně), nebo různé posměšky. Není mu to před mým klukem prostě blbý, kolikrát se toho chytne i přítel, ten je sice ticho, ale směje se tomu kolikrát taky. Mě to samozřejmě zkazí náladu a většinou se s ním pak pohádám, přitom kdyby byl táta v klidu, kolikrát se žádná hádka s přítelem konat nemusela. Posledních pár dní mě to celkem trápí, proto se chci zeptat, zda to máte některá podobné, případně bych se nechala inspirovat tím, jak to řešíte vy.
Děkuji