Trápím se dál

Tak si myslím, že jsem všude za blbečka.
Ano Vosmajdo, bohužel jsi.
Ne však protože ho z Tebe dělají ostatní. Děláš ho ze sebe sama.

Proč Tě pořád zajímá, co si myslí ostatní? - Co si o Tobě myslí ostatní není tak důležité jako to, co si o sobě myslíš Ty sama.

Proč je pořád obtěžuješ s otázkami na svůj vzhled? - Vynucuješ si pochvalu, otravuješ a to by naštvalo každého.

Proč si myslíš, že když Tě pochválí, změní to Tvoji osobnost? - I když Tě pochválí, tak Tobě to stejně nestačí, stále se potřebuješ utvrzovat v tisíckrát ohraném. Když Tě nepochválí, tak je to také špatně.

Proč nechceš pochopit, že dokud se nebudeš mít Ty sama ráda, nic se nezmění? - Vyhledej dobrého psychologa nauč se mít ráda a neřeš, co si myslí ostatní.
To nejdůležitější je, co si myslíš o sobě Ty sama. Tvoje deníčky znám a Ty jsi prostě vysávačka energie, pořád nespokojená, pořád usurpující si pozornost ostatních.

Na to ráda odpovím, a s chutí. Otázkami na vzhled otravuji proto, protože o n y ty osoby byly první, které proti mému vzhledu remcaly. Začaly si ony. Jako nikdy bych se nedomáhala nějaké pochvaly z ničeho nic. A jak má člověk něco napravovat, když nemá zpětnou vazbu, že?

pokud už neremcají, tak je to ok.

Zeptej se jich jen pokud zase něco namítnout.

Jinak souhlasím s Veselkou, fakt si najdi psychologa.

No, nevím. Já tedy nikdy nepracovala v kolektivu ženských, zavřených v jedné kanceláři ( asi díkybohu ... ) - ale přesto mi přijde nějaké neuvěřitelné, že by se názory na vzhled kolegyně takhle ventilovali napřímo do očí dotyčné. Pokud tedy nepracuješ někde ve styku s důležitými klienty nebo v módní redakci ( ale to by tě už dávno vyhodili, kdyby to bylo s tebou tak špatné ). Já nejsem člověk, co si bůhvíjak bere servítky, ale nedovedu si představit, že bych přišla do práce a hned po ránu šla sdělit účetní : " Dobré ráno, Evičko, prosím vás, dělejte se sebou konečně něco, vypadáte opravdu mizerně" Především to není moje věc, že ... což tak vzkázat kolegyním něco podobného ? Pokud si nesjednáš alespoň trochu respektu, vždy se najde někdo, kdo si rád zvedne své ego na úkor "slabšího" = toho, co se nebrání.
Ovšem, pokud si nedovedeš udělat pořádek ani s vlastní rodinou ( asertivně ! ) , tak se nediv, že si z tebe i uklízečka schuti udělá kopací balon. A jo, řekla to dobře : asi je to tvůj úděl.
A co tak využít "šedé ustarané okolí" ve svůj prospěch ? Prostě se zatnout a říct : nedám se ! Nejsem ještě tak stará, abych se nechala zatáhnout do šedého průměrného života a udělám vše proto, abych zůstala déle mladou. Tím nemám na mysli začít přehánět se šminky, ale třeba začít lehce sportovat, přihlásit se do nějakého kurzu, jít sama někam na výlet ( pokud se tam ostatním nechce ) , ... No ale na to asi bude potřeba trochu kuráže, která ti, myslím, dost chybí. Nebo ne ?

S tou rodinou je to nejtěžší, mamka si hodně potrpí na decentnost, náušnice - barbarství, líčení - jen pro světské osoby,ještě by to povolila na ples, a tam manžela nedostanu. A když po ní někdy potřebuju nocleh, je to těžké. Taky pro ni někdy nějakou službu udělám, o to víc je mi to líto. A v kanceláři opravdu nedělám. A ono to není jen do mých očí, to se třeba pak dozvím, že lidi říkají, že... Mám to radši do těch očí, než aby se třeba půl roku smály něčemu, o čem nemám potuchy.

Reaguji na dadabus:
Ono to chce hlavně dělat něco, co potěší mě, výlety to tedy nejsou, leda, že by prospěly mé postavě. A mladá se moc dělat nemusím, já totiž na ta léta nevypadám. Byla jsem v pubertě ten zmaštěný typ, pleť, vlasy, takže to mám teď teprve normální, a skoro žádné vrásky. A chci se jen prostě namalovat, o přehánění tu nebyla řeč.

Já tvoje předchozí deníčky nečetla, ale z toho co čtu jsi opravdu pro smích. Nezlob se, ale oni na tebe maj kecy a ty za nima ještě dolejzáš co je teda na tobě špatně a tim jim vlastně dáváš za pravdu, že něco je. Máš sebevědomí 0 a ještě jim to ukazuješ. A ta tvoje máti? Co jí je do toho jestli se maluješ nebo ne. Mluvíš o ní jak kdyby měla právo na to rozhodovat co si oblékneš a namaluješ. Normálně bych máti řekla, že jí do toho nic neni její nemoc jí neomlouvá. Jestli ostatní kolegyně chodí upravované a ty jak ze stáje tak se prostě nedivím. A jinak jedna tvoje otázka co jsem četla jestli si lidé myjí hlavu 7krát tádně tak ano je to běžné, skoro denně cvičím takže chodit s umaštěnou hlavu je pro mě nechutné a hlavně mám ráda ten pocit čistoty. My na střední škole měly spolužačku jako ty a to prostě nešlo se s ní normálně bavit, protože člověk přitom koukal na její umaštěnou hlavu. Omlouvám se řeknu to hrozně, ale problém je v tvé matce zdá se mi, že je to taková ta stará fosílie vychovávaná po staru nevím jaký měla život, ale ona sama je zakomplexovaná takže se tvému sebevědomí nedivím. Nejde říct ani, že by byla tak stará, že dřív se lidé nelíčili a hezky neoblékali, protože to dělaj už asi od roku 1850. Nejlíp uděláš když se od ní odpoutáš a nebudeš ani u ní spát, prostě je to matka pomož jí s čim potřebuje a nazdar. Její chování k tobě je děsný.

U Vosmajdy mně vždycky zaráží debilnost obsahu a bezchybnost formy, dobrý styl a naprostá absence gramatických chyb. Dedukuji, že Vosmajda je sečtělá vzdělaná dáma a dělá si z nás pr . el.

Tvoje deníčky jsou pořád o tom samém - o věcech, se kterými by se psychicky zdravý člověk srovnal. Pořád se plácáš v nesmyslných sr.ačkách. Nemůžeš za to, nedokážeš jinak přemýšlet a myslím, že jakákoliv dobrá rada tady nemůže padnout na úrodnou půdu, protože ji nepochopíš. Ty si ji akorát přečteš, nebudeš schopná to sama zrealizovat a za pár týdnů tady zase přibude další deníček. Podle mě potřebuješ odbornou pomoc. Není to žádná ostuda a může se ti tím změnit život k lepšímu.

Já jsem zase při popisu toho, jak po ní jde uklízečka, viděla Helenku Součkovou Freistainovou šmrncnutou Hrabalem.

Vosmajdo, já tě lidsky lituju, ale opravdu ze sebe nemůžeš nechat dělat hadr na podlahu, po kterém každý jen plivne. Nesnaž se všem zavděčit, to se ti stejně nikdy nepovede, i kdybys byla nejdokonalejší na světě. Je to tvůj život, tak věci dělej tak, jak ty sama uznáš za vhodné! Máma ti přece nebude mluvit do toho, jestli se budeš malovat nebo ne. S kolegyněma, s mámou nezaváděj řeč na vzhled, když už opakovaně vidíš, že se setkáš akorát s kritikou. A pokud ti někdo dává nějaké nevyžádané rady, klidně ho odpálkuj, ať se stará o svoje. Udělej si čas na sebe, nemusíš jen posluhovat ostatním do roztrhání těla.
Ještě, pokud jsi připravená jít s kůží na trh, bych ti poradila diskuzi na Módním pekle, je tam vlákno Pro lidi, co tápou v módě, leckteré rady jsou tam opravdu užitečné a k věci - ale bacha, některé dámy si tam taky neberou moc servítky, tak aby tě to ještě nedorazilo .
To, jestli budeš - jak sama píšeš - všude za blbečka, záleží jenom na tobě. Tak hlavu vzhůru a hodně štěstí.

Na tom není nic zvláštního, mnohé psychické poruchy nepostihují intelekt.

Vosmajdo, jdi k lékaři. Vážně, jiná rada pro tebe neexistuje. Je úplně jedno, co ti tu napíšeme, nic z toho ti nemůže nijak pomoci. Jediný, kdo to dokáže, je odborník.

takhle to opravdu nechodí a když, sdělí se to v rámci probírání daného tématu a jinou formou... "hele, co říkáte na ten lak na nehty, hodí se?", "noo, víš, není to zrovna můj šálek čaje, ale tobě se musí líbit" tak nějak to funguje u nás.. ale my jsme kolektiv normálních ženských... Umím si na druhou stranu představit, kdybychom byly zlé a zjevil by se mezi námi někdo takový, kdo do sebe nechá kopnout.. to je blbé, no, když chybí sebeúcta, lidi to poznají a zneužijí

Sice tam chyby jsou, ale ve finále souhlasím.

Vosmajdo, když už tu po několikáté řešíš vzhled, nebylo by možné dát si do profilu na chvíli fotku? Možná potřebuješ utvrdit v tom, že to žádná tragédie není. Takhle to jsou pořád ty stejné nic neříkající věty... Kritizují mé líčení, mé oblékání, mé vlasy... Co přesně kritizují? Vyfoť to. Smazat to z profilu můžeš kdykoli...

Tvoje matka má na tebe bůhvíproč chorobný vliv, tobě to nevyhovuje, ale nic s tím neděláš. Proč? Kvůli tomu, že po ní potřebuješ občas nocleh? Z jakého důvodu? Tvoje rodina ti nestačí?

Každopádně alfou a omegou, pokud to opravdu není vtip, je tvoje sebevědomí, které je hluboko pod bodem mrazu. Bohužel každá dobře míněná rada se tu míjí účinkem, opravdu bych zvážila dobrého psychiatra a trénovat různé situace a možnosti, jak je se ctí zvládat.