Trpím pocitem, že jsem ve snu, že se mi vše kolem mě zdá

Zajdi k lékaři, podobné příznaky má rozjíždějící se panická porucha Ale samozřejmě to může být mnoho jiných věcí. Držím palec

Mě to trochu připomnělo moje problémy s nízkým tlakem, ale u tebe to bude spíš tím vysílením, únavou.
Trochu popíšu, jak to je u mě s tím tlakem, ale asi se v tom nenajdeš: typicky se mi to stává ráno a souvisí to u mě s únavou a stresem, začne se mi točit hlava, začne mi být zima a zároveň se potím, šumí mi v uších, téměř nevnímám hmatově (jak jsi psala s tím proplesknutím), neodhadnu vzdálenost a zároveň přestávám vidět - před očima mám nakonec fakt černo. Okamžitě si musím sednout/lehnout a napít se, nebo si vzít něco na jídlo. Po chvíli to odezní, ale kdybych to neukočírovala, tak bohužel omdlím.

Určitě bych se spolu s vyhledáním odborné pomoci zkusila zaměřit i třeba na to, jestli nejsi ve stresu, jestli dostatečně piješ a jíš během dne. Prostě vysledovat aspoň, co tomu často předcházelo. A možná i ten tlak zkusit občas přeměřit, jestli míváš studené ruce a nohy, tak by to mohlo být i ono.

Reaguji na Agigue:
Díky .. tak trochu se v tom najdu... já vím, že když je problém s nízkým tlakem, tak se má sníst něco sladkýho a dát nohy nahoru... no tak to je trochu blbý ve škole ale jak teda mi bylo zle před tím týdnem, tak jsem si dala sladký, trochu mi to polevilo, ale teda krutě se mi točila hlava... nevím, třeba mám asi taky nižší tlak, to mi myslím i říkala doktorka, když mi bylo tak 15, že mám nižší tlak a jak tedy postupuješ ty, když je ti až na omdlení, protože to mi taky bylo abych pro příste vedela, co udelat, vyzkouset než utect domu

Mám odmala nízký tlak a od toho odvíjející se pocity únavy, migrény, motání hlavy, mžitky před očima, omdlévání, studené nohy ruce, nesoustředěnost apod. Pomáhá mi v nouzi kafe, kola, dodržovat pitný režim a spánkový režim a rozumně se stravovat - jíst nejlépe čerstvé potraviny, vařit si jídla lehčí, ale nutričně výživná. A nějaký přirozený pohyb, chodit co nejvíce pěšky, kam to jde. Také je dobrá psychohygiena - najít si čas na uvolnění hlavy - pro mě je to procházka o samotě, klidně v lese nebo se psem, také lehké čtení nebo poslech příjemné hudby. Ale doporučuji zajít i za svou praktickou lékařkou, může to souviset se stresem a vyčerpáním organismu, z toho plynoucím náběhem na psychické problémy, které bys měla řešit právě v prvopočátku, kdy například nemusí být nutná medikace. Přítel měl v práci stavy podobné tvým, ale horší, které připomínaly infarkt a byl to náběh na panickou poruchu.

Mám nízký tlak, tak ty stavy znám. Ještě mě napadlo, jestli nemáš problém se štítnou žlázou? Zašla bych si klidně na vyšetření, ale nedivím se, že máš nějaké stavy. Tělo asi nestíhá odpočívat a plně se soustředit tolik hodin, to je vyčerpávající. Také jsem měla kamarádku, co takhle žila asi 10 let. Jen studium a taky jí slušně hrabalo
Může to mít také souvislost s počasím a jaký je tlak..

Reaguji na Jazzwomen:
Panická porucha tu už byla zmíněna, takže jsem se na to podívala. Moc jsem to tedy nepochopila, co to vlastně je. Že má člověk strach o svůj život až je mu špatně? Nebo je mu špatně až má strach o život? ... Dále tam psali, že má člověk problém se někam vrátit, protože se bojí, aby se to neopakovalo, tak to teda mám! řekla jsem, že se do školy už nevrátím, protože prostě kdyby se mi to stalo znova, asi bych se zbláznila... no něco takového tam popisují, ale já nevím... říkáš, že to má/měl přítel... kdybys mi to třeba nějak trochu více popsala, protože panická a porucha, to mi přijde jako blázna, nemyslím to špatně, prostě mi to přijde, že to je "psychika v ****..." což si myslím, že zas nemám. Jak říkám, moc to nechápu, nemyslím to špatně... Klidně mi napiš souk. zprávu, abys to nemusela rozebírat tady, dík!

Reaguji na Frederique:
Dobře. Teď jdu opravdu po nesmyslech, ale možný je vše třeba, že mám pěknou postavu, tak proč ji neukázat v těsných džínách co když prostě to, že ty kalhoty mám na sobě od 6 do 21 h, mi taky nedělá dobře? Nebo že použiji více parfému? Přeci jsem pryč x hodin a nemůžu si dovolit tam smrdět já nevím, co by na to ještě mohlo mít vliv, to jsou blbosti, co mě napadají, ale jsou to věci, které jsem dělala i v práci nebo na SŠ, takže ty kalhoty např. jsem neměla poprvé na sobě je teda pravda, že mi cesta do školy trvá 2h, takže s sebou táhnu fákt těžkou tašku na rameni + další tašku s jídlem ta škola je zrovńa v místě, kde je teda obchod, ale s jídlem... netuším, kde je lékárna apod. proto s sebou táhnou více věci a když máme 15 min přestávku, tak to ani pořádně nestíhám do toho obchodu, takže opravdu musím mít vše s sebou a třeba mě napadlo, v té škole je dost horko, ještě když se tam vedle sebe potí 40 lidí... okno nikdo neotevře, já jsem tam zatarasená ze všech stran, takže okno taky nemůžu jít otevřít... jedu ráno v 6, takže to mám na době bundu, svetr, triko s dl. rukávem, ve škole sedím jen v triku a i tak bych potřebovala být nahá a větrák u hlavy... hledám věci, malý detaily, které jsou třeba zrovna důležité a třeba právě něco z toho je ten problém

To máš určitě ze stresu. Člověk si to nejdřív neuvědomuje, říká si, že ze stresu to nebude a tak...

Přece jenom přijímačky jsou na studiu VŠ to nejlehčí, studium bývá mnohem, mnohem náročnější.

A pokud vstáváš v 5 a domů se vracíš ve 22 hodin večer, to je fakt náročný. To máš takhle každej den? A k tomu 4 hodiny v autobuse nebo vlaku? To bych taky nedala. Po týdnu bych se složila

Reaguji na Bacilek:
Nene, právě z toho důvodu, že to je časově náročné mám pá + so... jenže v pá přijedu ve 22 a v so vstávám v 5 a jsem tam do 20... jinak mám skoro pořád od 8, takže prostě v 5 budu vstávat dá se říct pořád.. teď je problém, co dělat... jít k doktorce (asi určitě), dál ... nechat školy? nebo se tam s nima zkusit domluvit, jestli by mi nepomohli najít ubytování... na druhou stranu ... myslela jsem si pronajmout byt co nejblíže škole... tak za 20 min být doma... jenže na to nemám peníze a prostě i když mi je 22 tak se to mámě nelíbí ano, je to moje rozhodnutí, můj život, jenže ona na tom není zdravotně dobře (byla na operaci s nohou a neudělali to dobře) a když jí člověk vidí, jak nechce, abych od pátku odpoledne do neděle ráno nebyla doma, tak je mi jí taky líto... .. ale to se mi zdá jako dobrý rozhodnutí... vstávala bych třeba v 7... doma bych taky byla rychleji, jenže teď je problém, jestli je to únavou nebo něčím jiným... třeba i kdybych vstávala v půl osmý, tak by mi bylo zle, těžko říct

Reaguji na Jitka-Strak:
Mám panickou poruchu, agorafobii, socku atd. atd. je toho mraky. Než se rozjela úplně, byly to nenápadné náznaky, občas na omdlení, klepala jsem se, vždycky to nějak zmizelo, rok se mi to rozjíždělo, než to udělalo za týden obrovský bum a já nemohla chodit a vezla mě sanitka. PP se projevuje tolika způsoby, že ani nevím kde začít, nízký tlak mám taky, ale to dělají taky ty prášky. Ráno to je nejhorší - několik hodin, to mi buší srdce, potím se, někdy necítím ruce a nohy a bolí mě, po pár hodinách "fungování" mi začne být špatně, motá se mi hlava, začne bolet páteř, někdy je až na zvracení, průjmy, z únavy se stalo totál vyčerpání, zima - návaly horka, pak to člověku nemyslí - to je jasné, nevnímá atd. PP se rozjela i kdejakému normálnímu člověku, když se mu stala třeba nějaká stesová situace. Vím, že tací lidé, se z toho dostali, chce to začít léčit hned, kdyby šlo o PP či podobnou diagnózu, já už takhle "jedu" přes 6 let a vím, že se toho nikdy nezbavím, denně 2 Ad + nejméně dvě sedativa Nabalil se mě na to strach, no spíš fobie z hluku a ta ty ataky vyvolává, po zhroucení byl problém jet i po jezdících schodech, výtahem, mhd, autem, dálkovým busem to nedávám ani teď, autem pod práškama. Těch keců o smrti bych si nevšímala, já vím, že neumřu - někdy si říkám kéž by, jako po těch letech mi třeba hrozí infarkt, ale cítím se tak, jako bych byla třeba ve válce v Sýrii, takhle reaguje moje tělo, mám strach o svá zvířata, že se jim něco stane, prostě tělo panikaří a vyčerpává se po těch letech docela brutálně. Na netu je to hodně zjednodušené, ale lidské příběhy už pak znějí hůře - proto už je nečtu. Před těmi lety bych si řekla, to je ale blázen, ale časem člověk pochopí, proč a co se děje. Chce to nenechat zajít daleko. Dlouhodobý stres může vyvolat psychické problémy raz, dva, proto radím řešit to co nejdřív. Od nízkého tlaku může být spousta věcí, ale tohle už zní tak nějak jinak. Určitě zajdi k doktorce a dej vědět, jak jsi dopadla. Držím palec

Reaguji na Moník31:
Zní to dost divně.. chápu, že se o tom špatně mluví jenže hodně jsme odstoupili od základu, teď se to tu pořád řeší že to může být tlak nebo teda PP... neříkám, že to tak být nemůže, ale hodně odcházíme od faktu, že pocit, že jsem ve snu, se mi opět objevuje.Psala jsem, že jsem to měla jako menší, to si vzpomínám, prostě jako kdybych měla hoodně živý sen, po pár minutách to přešlo, jakoby se mi rozsvítily oči a zase jsem se cítila přítomná... několik let jsem to neměla, pak jsem to měla asi před rokem nebo 2, teď zase. Ono je to různé, ale mívám to na podzim nebo na jaře. Jenže vždy to bylo krátké a občas. Teď jak se mi to stalo, tak to bylo dost dlouhé cca 1,5 - 2 h ... dneska ráno jsem s tím pocitem už vstala a musím říct, že se mi točí i hlava způsobem, že se točí celá místnost se mnou.. to točení hlavy jsem nikdy k tomu neměla

Ahoj je to dost divný,ale opravdu to vypadá na panickou poruchu/ataky... Tam bývá pocit nekonečna nebo že je člověk ve snu a vše se mu tzv zdá 😔 rozhodně běž k obvodnímu a ten Tě nejspíš pošle k psychiatrovi pokud ostatní vyšetření bude ok.... Čím dříve tím lépe :( držím palce.... A neboj nejsi blázen stává se to věčinou velmi inteligentním lidem jsou mezi nimi lékaři právníci učitele atd.... Je to moc stresu a vše se vším a tělo se tímto brání....nebo hlava. Mě to začalo po nepovedené operaci kdy toho bylo už na mě moc.... :( jsem na ad už přes dva roky a už nikdy to nebude tak jako dřív ;(

Reaguji na LittleAngel:
Čím to může být způsobené¨? prostě jen tak, nebo stresem? protože když vezmu ten stres, tak jsem měla už více stresových situací, kdy jsem byla opravdu úplně mimo.. ale druhý den jsem byla fit... zas takový stres z té školy nemám.. je pravda, že pořád někde v hloubi mám strach, že půjdu večer na bus dlouhou cestou, potom pojedu dlouho busem a zas půjdu dlouho domu... ale že bych to pořád měla na paměti a pořád se s tím nervovala, to se taky nedá říct .. naopak prostředí a celkově fajn škola, kolektiv, nálada, takže z toho nemůžu být vystresovaná
a jak jsem psala výše - objevuje se mi to nejčastěji na podzim nebo na jaře.. PP je "celoročně" nebo se taky opravdu náhodně objeví? tyhle stavy mám třeba měsíc a pak několik měsíců, půl roku, rok mám klid
----------
ještě dodám, jak mi bylo špatně v té škole, tak já jsem člověk, který špatně zvládá stres. situace takže když se mi trochu začala točit hlava, tak jsem začala bláznit, co to je... až mi bylo na omdlení.. prostě když mě něco překvapí nebo tak, nevím jak reagovat, tak se začnu nervovat např. kdyby mi ujel bus, normální člověk se zeptá (když to tam nezná) kdy pojede další nebo jak se tam dostanu, ale já... okamžitě bych běžela zpět, nasedla do busu a jela bych domu

Reaguji na Jitka-Strak: Tak může to být i nošením těsných kalhot. Legín. Ony nejsou vůbec dobré pro zdraví. Právě pokud někde dlouho sedíš, tak máš špatný krevní oběh a nedivím se, že je ti špatně. V kombinaci s teplem a vydýchaným vzduchem a třeba i tím parfémem. Já třeba nemusím, když někam přijdu a někdo se hodně navoní. Tím, že mám nízký tlak, tak nedávám přehnaně vytopené místnosti bez vzduchu a nebo když je celkově vedro a není vzduch. To je mi na omdlení a mám podobné stavy, co popisuješ.. Může to být kombinace stresu, únavy, psychickém tlaku.. Hodně lidí, co pracuje na pc má podobné stavy, když u toho sedí celý den do večera, tak se jim z toho může udělat špatně.. Zkusila bych se ve volné chvíli procházet na čerstvém vzduchu nebo někde na chodbě. Občas se protáhnout, probrat se studenou vodou..