Neumím pořádně psát...Ale mám problém,který mě trochu trápí a nevím,komu bych se s tím svěřila..
Dřív bylo všechno jednodušší...Všechno mě bavilo..svoboda,přátelé..
A taky nejlepší kamarádka na začátku střední. Byly jsme jako dvojčata..Užívaly jsme skvělé časy a mě to bohatě stačilo..Je krásné mít nejlepší kamarádku..Najednou nic není tak zlé,protože máte jí. Bohužel jak jsme dospívaly,přišli nám do cesty chlapi..Byli dva..Double rande byla celkem sranda..Bohužel kámoška zůstala na ocet. A tak začala spát s tim mým za zády...Myslela jsem,že se na něj vykašleme obě..Bohužel si vybrala jeho a já ztratila dva lidi v jeden den. (Dnes jsem za to ráda,protože to byl blázen,který ji mlátil a stahoval o prachy)..Od té doby si na nejlepší kamarádství nehraju..Více jsem se bavila s chlapi..Po smrti táty mě to k nim táhne prostě víc.Je s nimi sranda..Nepomlouvají v takový míře..Větší uvolněnost...Postupem času přišel můj současný přítel a spolu s ním nová parta asi dvaceti lidí. Nikdy jsem neměla problém s lidmi vyjít,ani v té předchozí partě...Ale tyhle lidi jsou jiný...Chlapi se sice tváří..Ale baví se se mnou hlavně kvůli příteli...což o to..Je mi to celkem jedno..Ale ty HOLKY?!? Říkám si, že to musí být mnou...že to přece nemůžou být takové hrotičky...Ale tak jako tak,jsem neštastná že když je nějaký mejdan,z deseti lidí se se mnou baví jen půlka..Ok,tak jsme si nesedli...To se stává...Ale co dělat s přítelem,který má přátele na prvním místě?Mělo by to tak být,je to správné..Jsem ráda,že má svojí partu..Ale já díky němu nechtěně a podvědomě zanedbávala své přátelé...
Mám problém s tím,že každá holka si mě prohlédne a automaticky ke mně přistupuje s negativním postojem ať se usmívám jak chci...Známá mi říká,že to je tím jak vypadám,že prý závist..ale já myslím,že to je něco jiného..Přeci ty holky nemůžou být odměřený jen kvůli tomuhle.. Pak si do mě rejpnou a je oheň na střeše...Nenechám si sr*** na hlavu.Hádám se s nima..je to děsný...Ale kamarádky mi chybí..Mrzí mě to i kvůli příteli..Znám nějaké holky,mám i jednu lepší kámošku..ale ne každý má čas..Zkoušela jsem i potkat nové lidi...Bohužel mám práci a nemám ten čas taky furt..Bohužel fakt postupně přestávám doufat,že jednou potkám nějaký pohodový holky, který věčně nechytračej - tohle byl velký problém pro mě..Proč je v dnešní době každej furt chytrej jak radio?Asi je to rivalitou..Nevím..Je mi 22,mám ráda mejdany,pohodový holčičí drby a všechnu srandu kolem..Ale asi mi to není souzené a smiřuji se s tím,že v mém věku (nejlepší věk sakra) si už nějakou partu správných holek nenajdu..
Teď je tady otázka..jak to zařídit abych mohla vypustit tu partu ze života?Na přítele se vykašlat nechci...Ale nemám jak jinak trávit svůj čas...Začíná mi být líto mě samotné...Nezbývá než koukat na gauči na sex ve městě a nebýt z toho moc smutná....Holky važte si jedna druhé a užívejte společné chvíle...Ideální přátelství podle mě? Nepomlouvat,neřešit nesmysly,podpora a být víc jako chlapi s kapkou, nebo více kapkami jemnosti